„Co se stalo, jsem se dozvěděl na oslavě padesátin mého kolegy ve Vratimově. Bylo to z pátku na sobotu,“ vybavil si dnes již zesnulý František Čajka, otec zlínského obránce Luďka Čajky, který před třiceti lety podlehl následkům fatálního zranění při souboji o puk.

Při smutném povídání v útulném skromném bytě na jednom z havířovských sídlišť nechyběla ani maminka.

„Já jsem šla normálně spát,“ přidala se do vzpomínek Anna Čajková.

„Ráno jsem ještě umývala chodbu, když volala naše příbuzná z jižní Moravy, která s Luďkem dobře vycházela. A strašně plakala, co se s Luďkem stalo. Teprve poté volala ještě Renata. Takhle jsme se vše dozvěděli,“ popisovala sympatická paní Čajková sled události.

Ve zlínském bytě, kde tehdy Luděk s manželkou Renatou a pětiletou dcerkou Markétou bydleli, měli televizní zápas puštěný.

„Táta zrovna chtěl po mámě, aby mu ten zápas nahrála na video. Já jsem v kuchyni zrovna večeřela chléb s paštikou. Měli jsme zároveň puštěné rádio. Když hlásili tu událost, tak máma vyšla z jednoho pokoje a byla zaskočená. Hned volala také babička, ale pak už mám opravdu v hlavě zmatek,“ vzpomínala kdysi dcera Markéta. „Máma sice říkala, že jsem strašně plakala,“ popisovala Čajková osudové okamžiky.

Od toho večera uplynulo dlouhých třicet let. Na internetu je k dohledání záznam celého momentu. I po letech z těch záběrů mrazí.

Jeden souboj o puk a následně marný boj o holý život.

Zdroj: Youtube

Slzy na ledě

Ta zpráva přišla jako blesk z čistého nebe a zasáhla spoustu lidí.

Pátého ledna 1990 se celé rodině a přátelům zhroutil svět. Tak nečekaně, znenadání a bolestně prakticky přišli o svého syna, tatínka a manžela.

Přitom souboj, který předcházel hrůzostrašnému nárazu hlavy o mantinel, vypadal ze začátku nevině. Do konce zápasu zbývaly pouhé tři minuty. Za vyhozeným kotoučem se hnali dva hráči – košický útočník Anton Bartanus a obránce Luděk Čajka.

Jakoby zakopl o brankovou čáru. Jenže zřejmě rýha v ledu zavinila pád, po kterém se jeho tělo neovladatelně řítilo hlavou proti hrazení.

„Dojížděli jsme kotouč. Snažil jsem se Luďkovi nazdvihnout hokejku, aby nebylo zakázané uvolnění. Náhle ztratil rovnováhu a narazil na mantinel. Je to nepochopitelné. Přispěchali jsme k němu, násilím otevřeli ústa a náš doktor Klíma se snažil vytáhnout jazyk a zavést umělé dýchání. Pak už se nám všem začaly hrnout slzy do očí,“ popisoval zcela zdrcený Bartanus osudné okamžiky.

Ochrnutí a hluboké bezvědomí

Hlavní sudí zápasu Dušan Skáčani okamžitě přerušil hru a povolal lékaře obou mužstev. Už na ledě začal boj o život.

Na pomoc přispěchal i specialista, který náhodou seděl v hledišti košického stadionu.

Lékařům se podařilo obnovit dýchání a Čajka byl převezen na kliniku úrazové chirurgie v Rastislavově ulici v Košicích. Na pár chvil se probral k vědomí.

Naposledy.

Ještě tentýž den se podrobil náročné dvouapůlhodinové operaci. Diagnóza prasklého prvního a roztříštěného druhého krčního obratle, poškozené míchy s následným ochrnutím všech končetin a hlubokým bezvědomí moc šancí na návrat do života nedávala.

Hokejová přilba Libora Kašíka
Baťa a Čajka. Legendy zdobí Kašíkovu masku

O smrti informoval telegram

Po marném čtyřicetidenním boji lékařů o zázrak Luďkovo statečné srdce dotlouklo. 14. února 1990 o půl druhé v noci odešla i poslední, byť jen teoretická naděje.

„Informovala nás Renata, které pošťačka nešetrně předala telegram. Vzbudili ji nad ránem, byla z toho celá vyjevená. Já jsem už byla zrovna v práci, seděla jsem za stolem a zvonil telefon. Kolegyně, které se mnou pracovaly, zavolaly doktorku, která mi dala injekci na uklidnění. Poté jsem volala manželovi. Už to věděli všichni,“ vrátila se paní Čajková o třicet let zpátky.

Na Čajkův pohřeb pak dorazili nejen kluboví spoluhráči, ale také z reprezentace, nechyběli ani funkcionáři z klubů celé země a fanoušci.

Tehdejší ligové shromáždění i mezinárodní hokejová federace změnila pravidlo o zakázaném uvolnění. Hra se od té doby přerušovala hned po vyhození kotouče přes všechny čáry, než opět zavedli hybridní ofsajd.

S krutou pravdou se po tři desetiletí nedokázala vyrovnat ani spousta přátel, kamarádů a příbuzných.

Nejvíce však zasáhla rodiče, kteří přišli o svého jediného milovaného syna.

„Přestože je to již hodně let, tragické chvíle jsou nezapomenutelné. Neustále se mi vzpomínky obnovují. Zvláště, když v televizi vysílají zápas Zlína, tak si říkám, že nyní mohlo být všechno jinak. I po třiceti letech je to těžká situace pro celou rodinu,“ přiznal Čajka, který ve věku 82 let zemřel 7. února 2019.

Na svého syna společně s manželkou Annou myslel každou chvíli. Bolest jim pomáhala překonat alespoň fotografie se svíčkou, kterou co chvíli zapálili.

„Dvakrát třikrát do roka k Luďkovu hrobu jezdíme, jen už je to pro nás do Zlína daleko. Pravidelně se vypravujeme na jaře, abychom hrob po zimě trochu očistili. A pak jezdíme na Luďkův svátek 26. srpna a na památku zesnulých,“ dodala Čajková v rozhovoru pro knihu „Já, Luděk Čajka, třicet let poté“, která však nakonec na přání manželky Renaty Čajkové bohužel nevyšla.

Luděk Čajka
Luděk Čajka ve vzpomínkách manželky Renaty

LUDĚK ČAJKA

Narodil se 3. listopadu 1963 v Českém Těšíně. Vyrůstal v Havířově. Kromě hokeje, se kterým začal ve svých 12 letech, se zajímal také o hudbu a motorismus. Rodiče jej vedli ke vzdělání.

Maturoval na ekonomické škole a v tehdejším Gottwaldově studoval techniku, odnož VUT Brno.

Luděk ČajkaZdroj: Rodinný archívDo nejvyšší soutěže poprvé zasáhl v sezoně 1983/84 13. září 1983 proti Vítkovicím (3:1). První trefu zaznamenal v 5. kole 27. září 1983 proti Košicím (9:1), když ve 12. minutě první třetiny po trvalém obléhání hostující branky se dostal k odraženému puku, jemuž již nedělal problém otevřít skóre zápasu.

Poslední trefu zaznamenal zároveň ve svém posledním zápase ve 32. kole v Košicích (3:4).

V sezoně 1984/85 se podílel na historickém 3. místě a zisku bronzových medailí. Následně odešel na vojnu do Dukly Jihlava, kde odehrál dvě sezony pod trenéry Neveselým a Jaroslavem Holíkem.

Svými skvělými výkony si vybojoval reprezentační dres, ve kterém si premiéru odbyl 14. dubna 1985 proti Kanadě (6:2).

Poslední mezinárodní střetnutí sehrál 22. prosince 1989 na turnaji Izvěstijí proti SRN.

V roce 1987 se probojoval na MS ve Vídni a Československu pomohl k bronzovým medailím. Přestože hrál ve čtvrté obranné dvojici s Miloslavem Hořavou, připsal si gól a dvě přihrávky. Hned po šampionátu si jej v 6. kole draftu (celkově 115. hráče) vybrali newyorští Rangers.

V nejvyšší soutěži odehrál v 7 sezonách celkem 297 zápasů s bilancí 33 gólů a 52 asistencí. V národním týmu se v 58 utkáních blýskl třemi brankami.

Luděk Čajka
Odkaz Luďka Čajky žije pořád v našich srdcích

VZPOMÍNKY SPOLUHRÁČŮ A TRENÉRŮ ZLÍNA NA LUĎKA ČAJKU

ROSTISLAV VLACH

„Smrt Luďka byla pro mě jeden z nejkrizovějších momentů v životě. Navíc když kamaráda máte blízko sebe, je to dvojnásobná rána. Byl jsem v Košicích při tom osudném zápase a vnímal jsem, že to bude dobré, vše se spraví a budeme pokračovat dál. Postupem času jsem ale věřil čím dál méně. Zprávy byly čím dál víc pesimističtější a nakonec to všechno špatně dopadlo.“

HORST VALÁŠEK

„Lidsky výborný člověk, kamarádský, dal si ve všem říct. Typický Ostravák. Měl dobré srdíčko, nepamatuji si, že by tady udělal jediný průšvih, byť přišel sám a byl ještě mladý. Když přišel, bylo mu sedmnáct. Postupně se skamarádil s Rosťou Vlachem, ti dva byli nerozlučnou dvojicí.

S jeho otcem, který letos umřel, jsme byli velcí kamarádi. Museli tuhle ztrátu syna snést. S tím se nedá nic dělat. Jeho táta byl výborný člověk. Kamarádskou povahu měl po něm.“

BOHUMIL KOŽELA

„Obrovská tragédie byla mimořádnou událostí, která se stává málo kdy. Velké neštěstí, které klub poznamenalo. Obzvlášť, jak je vše zaznamenané. Luděk byl dobrý člověk i hráč. Měl rodinu. Zanechalo to moře lidí ve smutku a nenahraditelné ztrátě. Těžko se o tom mluví i po třiceti letech. Bohužel tragédii nelze vrátit. Je to smutná etapa našeho hokeje.“

STANISLAV PŘIKRYL

„Byl to pro mě nejtěžší hokejový zážitek, protože jsem byl tehdy na střídačce. Viděli jsme, že se nehýbe. Po zápase jsme následně jeli z Košic domů, bylo velmi nepříjemné stejně jako následující týdny. Věděli jsme, že je to vážné, ale nepřipouštěli jsme si to. Pořád jsme věřili, že se to nějakým způsobem vyřeší a Luděk se uzdraví. Po diagnóze, která padla už v noci jsme, ale věděli, že to bude velmi těžké, což se potvrdilo. V duchu jsme věřili, ale bylo to nezvratné.“

JIŘÍ VODÁK

„Luďa byl hráč, který na sobě pracoval. Byl poctivý a také se vše na něm projevilo. Dostal se do reprezentace. Když přišel do Zlína, brali jsme ho jako přínos pro tým, ale nevnímali jsme, že by se mohl až takhle prosadit. Ale dařilo se mu, postupně se lepšil a vybrali si ho. Pak přišel nešťastný pád. V té době jsem působil ve Vsetíně. Zápas v Košicích vysílali zrovna v televizi. Bylo to nepříjemné. Člověk věřil, že se z toho dostane. Dopadlo to špatně.“

Mezi osobnostmi, které jsou pochovány na zlínském Lesním hřbitově je i hokejista Karel Rachůnek.
Rachůnek, Baťa i mladý hrdina. Zlínské hroby známých osobností