„Už před Plzní jsem měl náznaky k odchodu. Věděl jsem, že absolutně neodevzdávám maximum. Trenérovi jsem říkal, že jsem bez chuti, motivace, nemohl jsem takto fungovat. Milošovi (Miloš Říha mladší) se vůbec nedivím, že mě nechtěl,“ říká upřímný Honejsek, který v loňském ročníku za ševce nasbíral 28 kanadských bodů ve 40 zápasech.

První polovina loňské sezony Beranům nevyšla. Čím to?
Řeknu to na rovinu, jak to osobně cítím – Chance ligu jsme totálně podcenili, ve velkém stylu. Podle toho jsme i přistupovali k tréninkům. Soutěž nás hodně rychle vrátila na zem, nemohli jsme se do toho dostat. Jak jsme se tzv. naučili prohrávat v extralize, tak to fungovalo i v první lize. Přispěla k tomu i zranění a frustrace našich výkonů. Nakonec odvolali trenéry, vůči Rosťovi Vlachovi a Jurajovi Juríkovi mě to hodně mrzí.

Jak mohlo dojít k podcenění soutěže a horšímu přístupu k tréninkům?
V danou chvíli si to neuvědomujete. Myslíte si, že to neděláte, v hlavě to však tak bylo nastavené. Zároveň nemůžu říct, že bychom do toho nedávali všechno, chyběl nám ovšem respekt k soutěži a větší vůle při trénincích. Tehdy jsme to bohužel neviděli. Zjistili jsme to až průběhem času. Až přišla tvrdá realita.

Kabina přitom měla plno zkušených hráčů. Neměli jste si to pohlídat?
Je pravda, že i včetně příchozích kluků jsme měli hodně zkušeností, všichni jsme byli na stejné lodi. Parta fungovala dobře. S první ligou se však nikdo neztotožnil. Samozřejmě nás to brzy dohnalo. Potom jsme se snažili chytit, což už nešlo, jelikož jsme neměli potřebné sebevědomí. Každému hráči rok od roku umíralo. Nemůžeme se divit, že Robert (Robert Hamrla) do toho sáhl.

Byli jste tedy už vážně v tzv. srabu, že to nešlo zlomit?
Není náhoda, že nejlepší hráči sezony přicházeli v jejím průběhu. Hráli výborně, s čistou hlavou, celý tým zvedli. Díky tomu se vše nastartovalo. Je to holý fakt. Kdybychom zůstali ve stejném složení, tak bychom sezonu možná ukončili v předkole.

Vše začalo v prvním kole proti Kolínu. Nebyla to dostatečně velká facka?
V úvodu zápasu jsme dominovali, věřil jsem, že jsme dobří. Pouze jsme nedali góly. Dobře si pamatuji i na druhý zápas v Šumperku, vletěl na nás, přišlo mi, že to byl fičák jak v extralize. S Denisem Kindlem a Tomášem Pospíšilem jsme si pak dělali srandu, že je to nejlepší tým na světě. (úsměv) V tom zápase šlo vidět, že jsme měli problémy, přitom jsme je mít neměli. Toto teprve byla facka. Výkony pak už neměly vzrůstající tendenci.

Problém jste si tedy připustili hned v úvodu sezony?
Určitě ano. Věděli jsme, že nehrajeme dobře, rozhodně jsme ale nepanikařili. Chtěli jsme to nakopnout později, bohužel se tak nestalo.

V prosinci přišla zmiňovaná změna trenérů. Jak jste to vše bral?
Z Miloše jsem měl dobrý pocit, do týmu přinesl klid a zároveň pevnou ruku, což nakonec vyústilo v onen nádherný příběh. Dost dbal na kondici, začali jsme do toho bušit. První měsíc to tak i vypadalo – než si tělo na to zvyklo, tak se pouze prohrávalo. Potom to šlo nahoru. Týmu navíc extrémně pomohl příchod Zdeňka Sedláka staršího, který byl na střídačce velký motivátor, nálada tehdy na ní byla hodně skleslá. Zpětně jsem si říkal, jak byl velkým přínosem, hráče dokázal hodně nakopnout. Změny stoprocentně byly prospěšné.

Zmínil jste trenéra Říhu a jeho důraz na kondici. Po jeho příchodu skončil kondiční kouč Libor Chytil. Jak vnímáte toto ožehavé téma?
Každý hráč je profesionál, měl by se připravit nejlépe, jak může. Neměli jsme špatné přípravné zápasy, výsledky tomu však nenapovídaly. Na ledě bylo nejdůležitější období, kondice se při ní nabírá nejvíc. Libor Chytil odvedl výbornou práci, tým nachystal perfektně, příprava měla hlavu a patu. Je kapacita, využívá ho hodně hokejistů, ne pouze ti ze Zlína. Nemůže za to on, ale my všichni komplexně. Nebyli jsme nabruslení, možná jsme až moc spoléhali na to, že to budeme hrát profesorsky.

Spekulovalo se o špatně poskládaném týmu na Chance ligu. Viděl jste to podobně?
Osobně si to nemyslím. Po bitvě je však každý generál. Spíše jde o to, že každý více chtěl hrát, mít více minut. Možná se to třelo, někteří tak třeba byli méně spokojení. Ale nebylo to tak, že by si každý hrál na sebe, tým byl povahově super. Na ledě to však pak skřípalo, nedokázali jsme na to přijít proč. Proto přišly změny.

Na konci ledna se uskutečnil váš odchod do Plzně. Jak se vše tehdy uskutečnilo?
Vše proběhlo rychle, v posledních dnech před uzávěrkou přestupů. Věděl jsem to už před zápasem na Vsetíně, který jsme vyhráli. Tam už jsme měli nějakou sérii vítězství, tým se začal zvedat. Po průběhu sezony a pár možnostech odejít v posledních letech, kdy jsem nakonec zůstal, jsem však v novém angažmá viděl šanci. Říkal jsem si, že by mi změna prospěla. Šlo ale vidět, že mám opravdu špatnou sezonu. V Plzni mi to hokejově vyhovovalo daleko více. Kdybych měl formu jako v předchozích sezonách, tak bych tam zanechal větší stopu.

V Plzni jste nezískal jediný kanadský bod…
Měl jsem tam pár obrovských šancí, některé zazděné tutovky byly na ostudu. Statistiky na papíře pak mohly vypadat úplně jinak. Nakonec jsem tak měl na kontě dvě vajíčka, což podtrhlo celou sezonu.

Ve Zlíně jste hrával přes 20 minut na zápas, v Plzni kolikrát jen 10. Místo první lajny jste byl ve třetí, případně čtvrté. Jak jste se s tím srovnal?
Upřímně to bylo těžké. Když ale nebyly body, tak pak klesal i ice-time. Do toho jsme měli i špatnou týmovou sérii. Snažil jsem se dělat, co jsem mohl, bohužel to nevycházelo. Nebruslilo mi to, vůbec mi to nejezdilo, nebyl jsem dostatečně agilní, dobrý v silových v soubojích. Šlo to hodně poznat. Bylo to ale dáno i hlavou. Za novou šanci jsem byl každopádně rád – mohl jsem poznat novou organizaci, viděl jsem, jak to v Plzni funguje. Byl jsem rád za každou vizi Martina Straky, co jsem od něho mohl odkoukat. Byla to pro mě škola.

Vinou hostování v Plzni jste přišel i o triumf Beranů v Chance lize. Sám jste si přitom ve Zlíně prošel sestupem a posledními špatnými sezonami. Jak vám bylo při tažení ševců?
Hodně mě mrzí, že jsem nemohl hrát finále, klukům jsem to však přál. Několik let jsme se drbali u spodku. Jak jsem odešel, tak klukům se začalo dařit. Dokonce jsem si říkal, jestli to není mnou, kde mohla být chyba. Rozhodně si to za tvrdou práci a nadšení zasloužili. Ve všech sériích byli lepší, hladovější. Až proti Kladnu byl rozdíl velký – ne kvalitou, ale nastaveným systémem. Šlo už vidět, že už tahají nohy.

Za Zlín už nastupovat nebudete. Jak se vše seběhlo?
Klub se se mnou a Onderem (Jiří Ondráček) spojil, že pokračovat nebudeme. Naprosto jsem to chápal. Kluci vyhráli první ligu, obměna dobře dopadla. Sám jsem vycítil, že jsme v klubu už odehráli hodně sezon, v poslední době už to nebyla taková radost. Konec ve Zlíně tak neberu jako špatný krok, potřeboval jsem změnu.

Jak jste konec přijal?
Úplně v pohodě, sám jsem přemýšlel nad tím, zda nezkusím něco jiného. Robert udělal extrémně velkou práci, drží to pevně v rukách. Zlínu budu i nadále fandit, miloval jsem nastupovat v jeho dresu. Jsem zvědavý, zda se vítězství v Chance lize znovu povede.

Kdyby záleželo čistě na vás – přál jste si v klubu pokračovat?
Vše je o nabídce, pak bych se rozhodoval. Těžko říct, jak by to dopadlo, Robert mi to tímto krokem usnadnil. Nemusel jsem nad tím uvažovat.

Odchod z klubu se odehrál bez komplikací…
Naprosto, s Robertem máme dobrý vztah. Pouze mě mrzí, jak byl odchod prezentován, tedy že se klub loučí s veterány. Přitom je mi teprve 31 let, někteří mají vrchol kariéry ve 33. Dřu jako kůň, jsem plný síly. Jsem přesvědčený, že jsem ještě neřekl poslední slovo, že se zase zvednu. Chci ještě hrát hodně let. Nic nevzdávám.

Už víte, jaké budou vaše další hokejové kroky?
Mám dvě varianty – buď budu do začátku sezony čekat na nabídku klubu z extraligy, kterému by se nedařilo. Nebo půjdu do zahraničí, mám nějaké nabídky. Během následujících týdnů bych se měl rozhodnout.

Bylo by zahraničí pro vás ještě hokejově zajímavé?
Není to žádné Švédsko nebo Švýcarsko, na druhou stranu by to nebylo na dovolenou. Pořád je to pro mě zajímavé, kvalitativně bych si neměl pohoršit. Konkrétnější ale být nechci, nerad bych to zakřikl.

Nepřipadaly v úvahu týmy jako Vsetín, Prostějov či Poruba?
Po poslední špatné zkušenosti jsem si řekl, že Chance ligu nyní hrát nechci, že se budu dívat po něčem jiném. Jednou to ale asi řešit budu.

Budete se chtít v novém klubu více prezentovat jako centr, nebo křídlo?
Když dostanu možnost, tak si volím centra. Není to ale tak, že bych se na křídle necítil dobře. Hodně záleží, jakého k sobě máte centra, když jste na křídle. O Čájovi (Petr Čajánek) se vůbec nemusíme bavit, hrával jsem i s Valentinem (Valentin Clareiaux). Za mě to byli výborní centři. Skvěle jsem si rozuměl i s Očkem (Zdeněk Okál) a Šlahym (Jakub Šlahař), hrál jsem jim centra. Je to tak spíše o chemii mezi hráči.

Dovedete si reálně představit, že ještě někdy nastoupíte za Zlín?
Úplně v pohodě. Hokej je velký kolotoč, kluci se vrací. Za dva tři roky se může stát spousta věcí.