Tam kde trojnásobný nejlepší extraligový střelec přibližně před čtrnácti lety zahájil svou cestu do NHL, reprezentace i k mistrovskému titulu.
„Byl to příjemný pocit, z domu to mám tady jen kousek," pochvaloval si 32letý Jaroslav Balaštík.
Máte v tomto výhodu?
Nic se pro mě nemění. Jedu ráno do Zlína a poté mám povolené, že mohu jet autem do Hradiště a už tady mohu zůstat. Aspoň jeden týden v sezoně mám v něčem výhodu. (Pousměje se.)
Individuální ranní tréninky jste si nezkoušel vyjednat u trenéra Vlacha?
Ne, to už by asi nešlo. Začínáme druhý týden a je dávno po dovolených, takže musíme trénovat společně. Tak to má být.
Kdy jste tady byl naposledy?
Když hrálo Hradiště druhou ligu nebo krajský přebor, na některých zápasech jsem se byl podívat. S některými kluky odtud jsem hrál v létě i in-line hokej.
Vybavil jste si své začátky?
To už je dlouho. Nevzpomněl jsem si na nic. Ale pocházím z Hradiště, takže stadion znám moc dobře. Vzpomínky nějaké mám, ale konkrétní si nevybavím.
Rolbaři jsou pořád stejní?
Myslím, že ne. Jak kteří. (Směje se.) Někteří jsou noví, jiní starší.
Připravili led kvalitně?
Myslím, že ano. Byla tady dva týdny hokejová škola, takže je už vybruslený a docela tvrdý. Čtyři dny tady strávíme úplně bez problémů. Nebude to žádný hendikep.
Změnil se zimní stadion?
Je to tady pořád stejné. (Směje se.) Změnila se časomíra a přibylo jen pár reklam. Má se rekonstruovat přední část, tak třeba příští rok dostane zimák jiný punc a bude tady důstojnější prostředí. Ale pořád je ucházející a hlavně splní svůj účel. Je ale škoda, že se tady hraje jen krajský přebor. Mohla se tu klidně hrát druhá liga, ale tohle není můj problém.
Jak těžký byl první trénink?
Docela náročný, ale to je tak vždycky. Začátky jsou vždycky těžší. Děláte jiný pohyb, než jste během čtyř měsíců zvyklý. Dává to celkem zabrat. Tělo bude rozlámané, ale po týdnu se srovná.
Poznali jste, že jste nešli obrazně řečeno z pláže přímo na led, ale tělo jste týden protáhli ještě na suchu?
Ano. Přechod po dovolené do zátěže není takový. Na zátěž jsme si zvykali postupně. Změnilo se nám to jen tím, že jsme přešli na led.
Jak vám sedla výstroj a brusle? Puchýře na těle cítíte?
Uvidím, až sundám brusle. Třísla a podobné bolístky hokejistů budou určitě cítit.
Po roce opět v jedné formaci jste se setkal se svým kamarádem Petrem Leškou. Máte radost?
Jsem rád, že nás trenéři dali k sobě a zase si spolu zahrajeme. Měl tam už nějaké průpovídky. Když jsem zkazil nahrávku, tak říkal, že už nejsem v Boleslavi, tak ať se proberu. (Smích.)
Nemluvil jste trenérovi Vlachovi do jeho rozhodnutí vás dát zase dohromady?
Ne. Sestava je vyloženě v kompetenci trenérů, takže oni určí, s kým budu hrát.
