„Tady jsem strávil nejlepší léta mé kariéry, svůj hokejový život. Vždy jsem hrál společně s kluky, nikoliv proti sobě. Mám těžké pocity, ale je to pro mě obrovská zkušenost,“ vyznal se po utkání Jaroslav Balaštík.

Byl to z hlediště skutečně nevšední zážitek. Ovšem proti svým parťákům se střelecky neprosadil, třebaže v početní výhodě na Sedláčka vypálil čtyřikrát. „Známí mi volali a říkali mi, abych si zápas užil. Snažil jsem se hrát naplno, dát do toho všechno, ale nestačilo to,“ litoval „host“ Balaštík.

Přesto byl vyhlášen nejlepším hráčem Mladé Boleslavi. „Asi to losovali z klobouku. Těžko říct, kdo to vybírá. Ale potěšilo mně to,“ přiznal muž s číslem 96.

„Gól nedal, ale na ledě byl cítit. Patří k nejlepším hráčům Boleslavi i v extralize. Vždyť tam měl od nich nejvíc šancí,“ všiml si zkušený zadák beranů Martin Hamrlík. „Jarda hrál svůj styl, který se nemění ani s přestupem do jiného týmu. Hrál důrazně, tlačil se před branku. Snažil se střílet, naštěstí mu to tam nespadlo a vyhráli jsme,“ pochvaloval si útočník a dlouholetý Balaštíkův dvorní nahrávač Petr Leška.

Třeba Hamrlík si ale s Balaštíkem vůbec nic nedarovali. U střídačky se šťouchali, nebo sekali. „Ale nic neférového tam nebylo. Larryho lokty a sekyrky nepočítám,“ smál se Balaštík. „Na to jsem už od něj zvyklý. Vyřídím si to s ním v létě na tenise,“ dodal Balaštík s úsměvem od ucha k uchu.

„Byl jsem na něj připravený, vždy jsem věděl, že je to on. Naše souboje ale byly spíše přátelské poplácání,“ poznamenal Hamrlík, který Balaštíka včera ve zlínské kabině nepotkal. „Jarda je už dospělý a ví, kam má jít,“ pousmál se Hamrlík. „Ještě stále ale nemám vžité, že jsem ve Zlíně host. Kamarádů, co hrálo proti mně, bylo dost,“ ohlížel se Balaštík kolem sebe.

Možná to překvapí, ale před zápasem k žádnému hecování nedošlo. „Na to jsme už dost staří. Jsme spolu v kontaktu průběžně,“ dušoval se Balaštík. „Před zápasem jsme se potkali před kabinou. Čekal na mě, když dojeli. Chvilku jsme se bavili,“ prozradil Martin Hamrlík. (dan)