Kolektiv hrál při úspěchu českých hokejistek velkou roli. K tomu se přidalo několik výborných individuálních výkonů – brankářka Klára Peslarová a obránkyně Daniela Pejšová se dostaly do All-star výběru celého šampionátu. „Obě holky do něj rozhodně patří, je to pro ně krásné ocenění. Dáda hrála výborně, nejlépe, jak mohla. Pro všechny soupeře byla nebezpečná. A Klára? Je to světová brankářka, podařilo se jí to už na olympiádě. Máme v ní obrovskou důvěru, předvádí stabilní výkony,“ ocenila zkušenější parťáčku.

V neděli jste s českým ženským národním týmem získaly premiérový bronz. Co od té doby zažíváte?
Velkou euforii, je to neskutečný pocit. Trochu si to už uvědomujeme, pořádně nám to ale ještě nedochází. Člověk postupně začíná přemýšlet nad tím, co se stalo. Cinklo to, je to prostě pohádka!

Takový úspěch se musí pořádně oslavit. Už to máte za sebou?
Začalo to hned po zápase, jak jsme se vrátily do kabiny. Po mediálních povinnostech jsme se přesunuly na hotel, daly večeři. Celý tým se následně přesunul do města si sednout do baru, zatancovat. Někdo šel spát, někdo vůbec. Druhý den se už odlétalo, to se spíše dospávalo. (úsměv)

Jak osobně vnímáte zvýšený mediální zájem?
Člověka potěší, když může jít na rozhovor a odpovědět na několik otázek. Ve finále je ale jedno, kdo ho poskytne. Pouze se vše se snažíme předat lidem a odpovědět. Spíše to bereme jako úsměvnou vložku.

Psalo vám už hodně fanoušků?
Docela nás to semlelo, bály jsme se i zapnout telefony. (se smíchem) Než stačíte odepsat na zprávy, tak už vám přijdou další. I když to chvíli třeba trvá, tak se snažím odpovědět úplně všem. Dost píšou i neznámí lidé.

Už se těšíte, až se vše trochu uklidní?
Uklidní se to ohledně turnajového úspěchu. Přijdou však školní a klubové povinnosti. Doma jsem pouze jeden celý den, ve středu hned odlétám do Ameriky. Člověk akorát stihne vyprat a zabalit nové věci. (úsměv)

Český ženský hokej i díky vám získal premiérovou medaili na mistrovství světa. Berete to jako překvapení?
Hokejový svět jsme možná zaskočily, pro nás to však až takové překvapení nebylo. Tři týdny jsme zažívaly neskutečnou pohodu, věřily jsme, že to můžeme dokázat. Bylo to vážné úžasné. Celková atmosféra se výrazně odrazila na našem úspěchu. Když jsme prošly přes čtvrtfinále, tak jsme si pak už řekly, že bez medaile neodjedeme. (se smíchem)

Základní skupinu jste ovládly bez porážky, se skóre 21:2. Pak přišlo úspěšné čtvrtfinále s Finskem.
Snažily jsme se hrát svůj hokej a vyhrát skupinu, obojí nám perfektně vyšlo. Učily jsme se každým zápasem, na Finky jsme pak byly výborně připravené. Hrály jsme proti nim i před šampionátem, jednou jsme je dokonce porazily po nájezdech. Pokaždé s nimi máme velmi vyrovnané výsledky. Přes čtvrtfinále jsme třikrát neprošly, chtěly jsme to už urvat A ono to vyšlo!

Přišlo semifinále s Američankami a porážka 1:10. Jak se na to díváte s odstupem času?
Se zámořskými týmy v podstatě nemáme žádné zkušenosti – proti Kanadě jsme ještě nehrály, s Američankami letos prohrály na olympiádě. Byla to tak pro nás obrovská škola, ukázalo nám to, kam se můžeme posunout. Věřím, že i díky této prohře budeme zkušenější, že se díky tomu dotáhneme k úplné špičce. Tyto zápasy nám chybí.

Jak bylo těžké tento zápas hodit za hlavu?
Američanky jsou nahoře, před zápasem o bronz jsme to nechtěly vzdát. Věděly jsme, jak důležitý zápas nás čeká, na těchto turnajích se v utkáních moc pitvat nemůžete. Z prohry jsme se oklepaly a dělaly, jakoby se nic nestalo. Pak už jsme se jen držely zápasového plánu.

V zápase o bronz jste porazily Švýcarky 4:2. Jaký to byl zápas?
Do utkání jsme vletěly, soupeřky přehrávaly. Potřebovaly jsme tak hrát do konce zápasu. Vždy se ale něco může stát, zvláště v hokeji. Že to vyjde jsme uvěřily až po poslední siréně.

Poslední rok vám skutečně vyšel. Postup na olympiádu a čtvrtfinále, teď bronz z mistrovství světa…
Bronz jednoznačně bereme za největší úspěch, přepsaly jsme historii. Poslední dva roky byly pro náš ženský hokej obrovský, ušel kus cesty. Je důležité, abychom v tom pokračovaly.

Věříte, že díky bronzu bude podpora ženského hokeje větší?
Doufám v to! Třeba taková Kanada na tom někdy před třiceti lety byla úplně stejně, jak jsme nyní my. Tvrdě bojujeme, děláme to z lásky ke sportu, kolikrát na vlastní náklady. Musíte si brát dovolenou v práci, zameškáte zkoušky ve škole. Budeme bojovat, aby se to posunulo dále, ženský hokej má zářnou budoucnost. Bylo by neuvěřitelné, kdyby mladé holky mohly mít lepší zázemí.