„Na zápas jsem se těšil. Ačkoliv už mám nějaká utkání za sebou, tak jsem byl docela nervózní. Přeci jen jsem byl na tomto stánku poprvé jako soupeř,“ říká Okál.

Už bylo po všem. Konec šlus. Berani obrali konkurenta v boji o TOP 6, užívali si výhru. Pro tyto okamžiky nic nemuseli řešit. Stejně jako jejich fanoušci. Ale oni nezapomněli. Moc dobře věděli, kdo se v sobotu večer představil v dresu Přerova.

Jméno Zdeňka Okála po zásluze vyvolali. „Musím říct, že mě to velmi potěšilo. Jsem rád, že jsem ve Zlíně zanechal nějakou stopu,“ prohrábne se hrdě pod svým plnovousem. „Jestli byla husina? Jasně, že jo! Vzpomněl jsem si na všechno, jak jsem tady hrál,“ popisuje 32letý útočník.

Po zápase už šlo poznat, že tuto premiérovou konfrontaci má za sebou. Ze zkušeného borce to prostě spadlo.

Před úvodem duelu se ale v něm mísily zcela jiné emoce. I kvůli už výše uvedené nervozitě. „Ještě než jsem vkročil na led, tak jsem si hlavně říkal, ať nezakopnu a nespadnu. Abych nebyl celý od sněhu,“ rozesmál se zlínský rodák.

V Baťově městě má hodně známých, kamarádů. Včetně své rodiny. Že by se ale pídil po tom, kdo všechno na utkání zavítá? To nikoliv. „Upřímně to nevím. Moc jsem se o to nestaral,“ vypálí na rovinu. „Především jsem se chtěl připravit na utkání.“

Sám odchovanec Beranů to přitom měl na Zimní stadion Luďka Čajky skutečně blízko, na tento stánek to má kvapikem pouhou půl hoďku pěšky. „Bylo to o to specifičtější, že to mám v podstatě hned za rohem,“ připouští borec, který tentokrát ani nemusel na tradiční předzápasový sraz Přerova. „Dostal jsem povolení, že přímo můžu jet na utkání. Ušetřilo mi to asi hodinu času, jsem za to rád,“ děkuje na dálku činovníkům přerovského klubu.

S výsledkem spokojený být nemohl. S Přerovem padl ve Zlíně 1:2.

Hosté prvních třicet čtyřicet minut nepředváděli hokej dle svých představ. „Někdy je to od nás zbytečně ustrašené. Nevím, jestli jsme se báli, co s námi udělají, nebo ne. Každopádně více musíme chodit do branky, snažit se před ni dostat, aby brankář neviděl. Clonit mu,“ nachází 32letý borec recept na zlepšení.

Nástup do třetího dějství byl od hostů diametrálně odlišný. Šli si za vyrovnáním. „Říkali jsme si, že není na co čekat, že musíme začít fárat, trochu se udržet na puku v útočnému pásmu. A pokud se v něm udržíme, tak z toho můžou být šance v předbrankovém prostoru,“ spřádal plány se svými parťáky.

Vyrovnáno mohlo být právě díky Okálovi, který za svatyní zlínského Kořénka vybojoval puk pro sjíždějícího kapitána Zubrů Krisla. „Byl tam nahozený puk za branku, svedl jsem souboj s domácím obráncem, podařilo se mi to vyšťournout nahoru. Máme to tam dávat, Jura zrovna přijížděl. Škoda, že to netrefil,“ posteskl si v dané chvíli.

Hosté skutečně vyrovnali, přesilovou hru zužitkoval Süss. Další velký nápor se už ale nekonal, přerovští dvakrát během chvíle šli do tří.

V první velké převaze trestal domácí útočník Kratochvíl. „Bohužel jsme dostali gól ve hře třech proti pěti. Už to bylo hop, nebo trop. Hodně mě mrzí, že jsme neodvezli body, za poslední třetinu a půl bychom si alespoň nájezdy zasloužili,“ nepochybuje Zdeněk Okál.

Kromě Přerova v poslední době nastupoval také za extraligovou Kometu, za kterou absolvoval pět zápasů. Momentálně je na obou moravských klubech, jak se ohledně zkušeného forvarda domluví do zbytku sezony.

A jak to vypadá na příští ročník? Popřemýšlel by v případě nabídky zlínských Beranů nad návratem na Zimní stadion Luďka Čajky? „Promiňte, teď vám ale nic nemůžu říct. Všechno je v jednání. Uvidíme, jak to půjde dál,“ dodal zlínský odchovanec.