„Ani tam nepadlo moc ran. Potom jsem na něj spadl. Neberu to jako vyhranou bitku. Nebylo to nic ostrého," tvrdil včera, den po porážce 1:5 a vyrovnání série na 2:2.

Holík přiznává, že jeho šarvátka z 50. minuty vyplynula již z rozhodnutého stavu. Mountfield měl totiž utkání zcela pod kontrolou. „V hlavě jsem už měl, že s výsledkem nic neuděláme. Proto jsem se snažil dohrávat hráče. Vyšlo to zrovna na Mertla, protože dvakrát jsem ho dohrál během střídání a už jsem na něj jel potřetí. Jak jsem ho chtěl dohrát, nasadil mi „Supermana", narazil jsem na jeho ruku. A to se nedělá. Takže jsem rovnou zahodil rukavice," popisoval Holík sled událostí, které ho donutily k razantní, ovšem efektivní akci.

„Když jsem k němu přijel a dal mi rukavicí do obličeje, tak jsem věděl, že z toho neodjedu jen tak. A myslím, že to je dobře. Výsledek jsme už nemohli otočit. Aspoň jsme ukázali, že se nevzdáváme a nejsme odevzdaní," pochvaloval si Holík.

S Mertlem měl už co do činění i jiný útočník Zlína Pavel Kubiš, který si s ním vyřizoval účty ve třetím vzájemném duelu základní části.

„Mertl do toho jde sám. Když ho to baví, ať si rýpe pořád. On není hokejista dobytek. Jeho úkolem je dávat góly. Ale play off je něco jiného a už mu také tečou nervy," pozoroval zlínský forvard, který se naposledy popral v minulé sezoně s pardubickým Semorádem.

„Nevadí mi to. Když to přijde, nevím, proč bych se měl bát. Navíc ještě Mertla. On je také technický typ. Když si dovolí tohle, rukavice zahodím," nedělá Holíkovi problém si zjednat respekt.

A na střídačce od spoluhráčů i po příliš herně nevydařeném zápase sklidil pochvalu. „Kluci říkali, že to bylo dobré. Ale jede se dál. Co bylo, už je minulost. Třeba ale ještě něco přijde. Už se soustředíme na středeční zápas," směřuje myšlenky Holík k vyvrcholení série.