Situace to byla nezáviděníhodná. Berani stále usilovali o předkolo play-off, na Zimním stadionu Luďka Čajky přivítali našlapaný tým pražské Sparty. Při obdržené brance na 1:2 se navíc zranila brankářská dvojka Daniel Huf a mezi tři tyče tak poprvé v extraligové kariéře musel zamířit teprve 20letý Michal Kořének. „Popravdě to bylo hodně náročné, na ten zápas v životě nezapomenu,“ přibližuje brankářský talent.

„I když nechytám od začátku, tak na každé utkání se připravuji stejně. Věděl jsem, že to jednou může přijít. Zápas jsem si šel užít, zároveň jsem co nejvíce chtěl pomoci týmu, abychom utkání zvládli,“ měl jasno Kořének, který nakonec nezabránil prohře 2:4.

Jak se zpětně ohlížíte za uplynulou sezonou? Nakonec jste v ní odchytal pět zápasů…
Nejen pro mě se jednalo o obtížnou sezonu. Nejprve se rozjela, pak stopla, netrénovalo se…poté jsme znovu trénovali, čekal jsem na svoji příležitost. Bohužel se zranil Libor (Libor Kašík – pozn. red.), pak dokonce i Dan. (Daniel Huf – pozn. red.) Naskočil jsem tak do extraligy, na což jsem čekal dlouho.

Jak pro vás bylo těžké téměř půl roku nechytat soutěžní zápas a pak naskočit do extraligového kolotoče?
Od posledního zápasu uteklo hodně času, bylo to těžké. Když jsem naskočil proti Spartě, tak jsem byl hodně vyklepaný. (s úsměvem) Oproti tréninku je to úplně něco jiného. Zápasové nevytížení na druhou stranu není taková hrůza, nezapomene se to. Stačilo se uklidnit. Musel jsem tvrdě trénovat, abych šanci dostal.

Jak se celkově díváte na vašich pět odchytaných zápasů?
Bohužel jsme měli vleklou marodku, konec sezony se nám nepovedl. Za odchytané zápasy jsem však hodně rád, osobně jsem spokojený. Do dalších sezon mi to dalo motivaci tvrdě pracovat. Tuto zkušenost mi už nikdo nevezme. Moc děkuji panu Hrazdirovi (trenér brankářů Richard Hrazdira – pozn. red.) a panu Svobodovi. (hlavní trenér Beranů Robert Svoboda – pozn. red.)

Co pro vás v této specifické sezoně bylo nejtěžší? První extraligové zápasy, čekání na šanci, nebo něco zcela jiného?
Zápasy jsem si hodně užil. Před nimi jsem však téměř půl roku při soutěžním utkání nestál v bráně, což ani vzhledem k zastavení nižších lig nešlo. Nejtěžší tak bylo čekání na příležitost – každý den trénovat s tím, jestli dostanu šanci. Velký dík znovu patří panu Hrazdirovi, který toho hodně udělal v mentálním tréninku. Abych měl dobře nastavenou hlavu a chytal nejlépe, jak umím.

Relativně nedávno jste ještě chytal za juniorku. V čem jsou zápasy oproti seniorskému hokeji odlišné?
Když to řeknu blbě, tak v juniorce se hraje takový hurá hokej nahoru dolů. Není tam taková taktika, systém. Zažil jsem zápasy, během kterých na mě letělo 50 střel. V extralize a celkově mezi muži je to hodně o vyspělosti, chytrosti, je tam více taktických pokynů. Hodně se tady trestá. Velký rozdíl třeba tolik nevidím v rychlosti.

Uplynulý týden jste s klubem oficiálně podepsal nový kontrakt. Mohl byste přiblížit, jak probíhala jednání o nové smlouvě?
Jednání začala hned po konci sezony, po které mi končila smlouva. S panem Svobodou jsme se bavili o tom, že byl s mými výkony spokojený, a že by byl rád, kdyby se na naši spolupráci podařilo navázat. Dohodli jsme se, klaplo to.

Z vaší strany asi nebyl pochyb o tom, že hodláte podepsat…
Určitě ne. Za nabídku jsem byl hodně rád. Moc si vážím toho, že mi zase dal šanci a možnost mít v extraligovém mužstvu smlouvu.

Objevily se přesto nabídky z dalších klubů, že by vás natrvalo chtěly získat?
Žádné nabídky jsem neřešil. Prioritou pro mě určitě bylo podepsat ve Zlíně, kde jsem doma. Momentálně řešíme hostování do první ligy.

Už máte bližší informace, jak by vaše hostování konkrétně mělo vypadat, případně kam byste měl jít?
Mluvili jsme o tom s agentem i panem Svobodou. Nějaké informace už máme, prozatím je však zveřejňovat nebudeme. Věřím, že to však bude ke spokojenosti obou stran. Za každou příležitost v první lize, ale i přímo ve Zlíně budu rád.

Hostování by také mohlo znamenat i to, že někdy budete třeba jen na lavičce náhradníků. Jste na to případně připravený?
Abych měl co nejvíce odchytaných zápasů, tak z daného hlediska je jasné, že je potřeba někam zamířit. Jako ostatní budu mít stejnou startovací pozici, místo si budu muset vybojovat. Uvidíme, co z toho nakonec vyplave.

Poslední dubnový týden vám začala suchá příprava. Jak ji zatím zvládáte?
Je to méně příjemná část sezony, nikdo ji moc rád nemá. Patří to však k tomu. Máme za sebou více než dva týdny, je náročná. Jde hlavně o to, abychom se připravili co nejlépe.

Lze říct, co vám v přípravě tzv. moc nevoní?
Úplně mi nevoní běhání, moc rád ho nemám (s úsměvem) Není to ale tak, že bych do toho chodil s nechutí. Celá příprava bývá náročná, zvládnu vše.

Změnila se pro vás v něčem, než během vašeho působení v juniorech?
Když jsem byl v juniorce, tak trenér brankářů tam působil pro více kategorií. Mezi dospělými máme svého trenéra. Je to odlišné, více se nám věnuje. Pan Hrazdira s námi každý týden pracuje ve všech směrech od rychlosti přes opičí dráhy až po práci s holí. Je to velký rozdíl.

S týmem byste jednou týdně měli jezdit na led. Zvláště pro brankáře to musí být super…
Určitě je to velice zajímavá myšlenka. Jsem hodně rád, že v rámci letní přípravy nebudeme pouze běhat a zvedat činky.