VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bratři ve žlutomodrém: Od Koželů po Bukartse. Kdo byli ti další?

Koluje jim v žilách stejná krev. Můj brácha – nejbližší parťák i soupeř. A také vzor a inspirace. Zlínský hokej vyprodukoval celkem třináct dvojic. Bratři Rachůnkovi byli dokonce tři. Sourozenci Roberts a Rihards Bukartsovi jsou v pořadí čtrnáctou bratrskou dvojicí, která ve žlutomodrém dresu Zlína zasáhne do nejvyšší soutěže.

12.9.2017
SDÍLEJ:

Tisková konference HC Aukro Berani ZlínZleva Richards Bukarts a Roberts BukartsFoto: Deník / Karásek Jan

A kteří byli ti před nimi?

Hamrlíkovi: hrát vedle sebe nemohli. Seděli by na trestné
Jsou nejúspěšnější bratrskou dvojicí ze Zlína. Mladší Roman válel dlouhá léta v NHL, má zlato z olympiády v Naganu, starší Martin strávil téměř celou kariéru doma a má titul z roku 2004 i jako trenér obránců o deset let později. Společně dosáhli největšího úspěchu v roce 2005, kdy během výluky NHL strávil Roman sezonu doma ve Zlíně a pomohl až k postupu do finále, kde podlehli Pardubicím. „Jsem rád, že jsme si spolu s bráchou zahráli. Celou sezonu jsem si moc užil,“ vykládal Roman.
„To stříbro mě dodnes mrzí nejvíc. To bych si pamatoval víc než první titul. S bráchou by to pro mě a určitě i pro něj mělo větší hodnotu,“ přiznal kdysi Martin Hamrlík. Oba bratři si poprvé spolu zahráli už v sezoně 1990/1991. A poté na začátku sezony 1999/2000, kdy Roman licitoval s Edmontonem o nové smlouvě. Vedle sebe ale bratři nenastoupili. „To nevadí. Seděli bychom stejně jen na trestné lavici,“ glosoval tehdy Roman Hamrlík.

Rachůnkovi: společně na ledě? Průšvih! Zmlátili brankáře
V mládeži hráli v jednom týmu pravidelně, dokonce občas i v jedné formaci. „Když nás nechali hrát společně, byl vždycky průšvih. Po dlouhé době jsme si spolu zahráli a ve druhé třetině jsme zmlátili brankáře,“ vzpomínal v roce 2009 obránce Karel Rachůnek na „souhru“ s o dva roky mladším bratrem a útočníkem Ivanem Rachůnkem.
„Hráli jsme spolu jen párkrát, ale vždy se jeden z nás porval. Jednou jsme se bili oba ve stejnou dobu. Karel mě bránil. Nedělalo to pro mužstvo dobrotu,“ přiznal i Ivan.
V extralize v dresu Zlína se však jejich společné působení dá spočítat na prstech jedné ruky. Nastoupili spolu pětkrát v sezoně 1998/1999 před Karlovým odchodem do zámoří. Vůbec poprvé to bylo 10. ledna 1999 ve 33. kole proti Kladnu (2:1). A Karel byl vyhlášen nejlepším hráčem zápasu. Poté se potkali i ve Znojmě v úvodu sezony 2004/2005 předtím, než Karel zamířil do KHL.
S nejmladším bratrem Tomášem se Ivan potkal i v národním týmu. Všichni tři si však spolu nikdy nezahráli. „V jedné pětce by to být nemuselo. Stačilo by, kdybych byl s nimi v jednom týmu. Vidím to reálně, mohlo by se to podařit,“ věřil v roce 2009 Tomáš.
„S Ivanem jsme se v jednom týmu sešli. Kdyby se to podařilo i s Tomášem, bylo by to super,“ přál si Karel.
Bohužel, už se to nikdy nepodaří.

Okálovi: jiskřilo to
Když byli bratři Miroslav a Zdeněk Okálovi na ledě, s nadsázkou hořel led a od mantinelů létaly třísky. Řezali to o sto šest. Spolu odehráli pět let (1991–96). „Moc rád na to vzpomínám. Mohli jsme hrát spolu déle, na druhou stranu tohle se ne každému podaří. Škoda že brácha nehrál kvůli zraněním trochu déle,“ litoval Miroslav. „Jako centra jsme měli Jardu Huba, který pocházel také ze Zálešné. Všichni tři jsme byli odtud. Znali jsme se odmalička a dlouho jsme společně hráli. Je příjemné bratrovi nahrát na gól,“ přiznal mladší z Okálů Miroslav.
„Brácha s Jardou hráli dopředu a já jsem byl ten, který jim jistil zadní vrátka. Dokázali jsme si vyhovět. Jarda byl technický typ centra, jenž tvořil hru, brácha byl dravec, který to tam vepředu mlátil a já jsem byl obranář, který zajišťoval obranu,“ vzpomínal Zdeněk, který kariéru zabalil už ve 29 letech.

Králíkovi: útočník a gólman na scéně
Nejdřív se začátkem října 1968 prvoligové premiéry dočkal útočník Václav Králík, o pět měsíců později i jeho o dva roky mladší brankář Jiří Králík. Společně hráli v jednom týmu tehdejšího TJ Gottwaldov šest let (1969 –1975), ovšem pouze tři prvoligové sezony. Společně prožívali sestupy a návraty do první ligy na začátku sedmdesátých let.

Poláčkovi: Brňáci
Rodáci z Brna bratři Zdeněk a Jiří Poláčkovi si spolu zahráli ve žlutomodrém dresu kompletní tři sezony od roku 1964 až do 1967, poté o šest let starší Zdeněk odešel. „Tým osvěžili,“ vykládal někdejší útočník Ladislav Maršík.

Stavjaňovi: bratrovi kapitánem
Ve Zlíně si bratři Antonín a Miroslav Stavjaňovi zahráli spolu dvě sezony (1986–1989), předtím, než o pět let starší Antonín odešel do zahraničí. V té době i svému bratrovi dělal kapitána. „Chtěl bych ho vést. Má větší předpoklady, než já,“ tvrdil Antonín Stavjaňa, když jeho bratr válel v dorostu. „Vzpomínám na to v dobrém. V té době byl už reprezentant. Byl pro mě největší vzor,“ vyznal se Miroslav Stavjaňa. Později se potkali i ve Vsetíně, kde spolu slavili titul v roce 1995.

Vodákovi: minuli se
Potomci klubové legendy Jiřího Vodáka se v jednom týmu nepotkali. David Vodák zasáhl do 2 zápasů v sezoně 1991/92, Jiří Vodák ml. pak do osmi utkání v ročníku 1993/94.

Přikrylovi: epizoda
Pouze v posledních dvou zápasech sezony 1968/1969 v únoru doma s Košicemi (6:4) a na ledě Kladna (4:7) si bratři Stanislav a Jan Přikrylovi zahráli spolu v jednom týmu Gottwaldova. V jedné formaci se ale nepotkali. Mladší Jan nastupoval na křídle čtvrté pětky.

Koželovi: ti první
Jsou první bratrskou dvojicí, která v tehdejším Gottwaldově hrála spolu nejvyšší soutěž (60–68). Jinak ale spolu Bohumil a Josef Koželovi váleli dlouhá léta předtím. „Byl technicky zdatný hokejista a jeden z nejlepších centrů, kteří ve Zlíně v té době byli,“ vzpomínal jeho bratr Bohumil Kožela. „Měli jsme spolu vřelý vztah,“ vyprávěl kdysi Bohumil Kožela o svém čtyři roky mladším bratrovi, který v roce 2002 zemřel.

Jenáčkovi: zlata v jiném týmu
Oba mají extraligové zlato, bratři Luboš a Martin Jenáčkovi jej však vybojovali každý v jiném týmu. Luboš je mistrem 1995 se Vsetínem, Martin slavil o devět let později doma ve Zlíně.
„Moje dílčí úspěchy ho nakoply. Viděl, že dřina k něčemu vede,“ vykládal po titulu v roce 2004 Luboš Jenáček.
Ve Zlíně se minuli. O tři roky starší Luboš začínal v sezoně 1990/91, mladší Martin až o osm let později v roce 1999. S bratrem v jednom týmu se sešel pouze během sezony 1994/1995 v Kroměříži.
Častěji hráli proti sobě. V baráži o první ligu vznikla i potyčka. „Vyšel jsem z ní vítězně,“ začal Luboš, ale Martin kontroval. „To snad ne! Když jsem viděl, jak je nastartovaný a žduchl do mě, tak jsem vypěnil a poslal k ledu. Měl jsem z toho radost,“ vykládal později Martin.

Čechovi: mají oba tituly se Zlínem
O pět let starší Martin Čech slavil ve Zlíně titul v roce 2004, jeho bratr Filip na tom samém místě zvedl mistrovský pohár o deset let později. „Jsme oba rádi, že když jsme někde spolu, můžeme se pochlubit, že jsme oba byli u největších úspěchů zlínského hokeje. Poplácá mě po ramenou, že to za to stálo a v podstatě jsme dosáhli toho, s čím jsme do hokeje šli,“ vykládal Filip Čech.
Společně se svým bráchou se ve Zlíně potkal pouze jednou v sezoně 2007/2008. Byla to má poslední sezona ve Zlíně, která se nám příliš nepovedla. Hráli jsme spolu v jednom mančaftu, ale v jedné pětce jsme se nepotkali,“ vybavil si Martin Čech. V jedné formaci je však nechali hrát v Brně, ještě v dobách první ligy (2001–2003). „Brácha měl asi dvacet let a v naší lajně odváděl černou práci a já dával góly. Vlastně mě naše spolupráce tehdy katapultovala zpátky do Zlína,“ vybavil si Martin.

Pšurní: dvojčata i na ledě
Už od žáčků hrají spolu v jedné lajně, jsou na sebe zvyklí, na ledě si dovedou vyhovět a nikdy mě nenapadlo, že by měli jít od sebe,“ vyprávěl jejich otec a trenér Radek Pšurný, když byli jeho synové Roman a Michal v dorosteneckém věku.
Za Zlín se potkali epizodně v sezoně 2003/2004, když vyšli z juniorky. Poté spolu v Baťově městě odehráli většinu nevydařené sezony 2007/2008. „Jsem rád, že můžeme hrát spolu,“ vykládal Roman, který je o deset minut mladší než jeho dvojče Michal. „Nejsme příliš fyzicky disponovaní, musíme soupeře přehrávat chytrostí. Právě v tom a v sehranosti a snaze vyhovět si je naše síla,“ popisoval bratrskou souhru Michal.
Společně kromě Zlína hráli v zámoří v dresu Medicine Hat Tigers, v Ústí nad Labem či Českých Budějovicích.

Kaňkovští: Co brácha, nepřišel by? Akce: buly, rána a gól
Bratři Roman a Petr Kaňkovští prošli spolu hned třemi extraligovými kluby včetně Zlína. A sbírali medaile. Doma v Jihlavě spolu váleli dokonce dvakrát a poté ještě i ve Znojmě, než v roce 1999 Roman kvůli zdravotním problémům zabalil kariéru.
„Fungovala i shoda náhod. Já vždycky někde začal sám a v klubu říkali: Co brácha, nepřišel by? Většinou to tak dopadlo. Dovedli jsme se ale prosadit i jeden bez druhého,“ směje se.
Přesně podle tohoto scénáře přišel do Baťova města nejdřív Roman v roce 1992, o rok později už zamířil ke svému o čtyři roky staršímu sourozenci i Petr. Oba si pak v roce 1995 pověsili na krk stříbro po prohraném finále se Vsetínem.
Bratři si na ledě náramně vyhověli, často předváděli skvěle nacvičený signál: útočník Petr vyhrál buly, přihrál puk na modrou čáru a obránce Roman napálil kotouč do branky. „Shodou okolností se nám akce párkrát povedla i v přímém televizním přenosu. My slízli smetanu, ale šlo o práci celé pětky,“ zdůrazňuje dobrý technik. „S Petrem jsme si vyhověli. Později nás dávali k sobě pořád. Já byl pomalejší, ale na ledě jsem uměl přemýšlet,“ popisuje Roman Kaňkovský.

Bukartsovi: góly z Lotyšska
Mají jeden primát, který už jim nikdo neodpáře. Roberts a Rihards Bukartsovi jsou vůbec první zahraniční bratrskou dvojicí ve Zlíně. V přípravných zápasech dokonce naskočili i v jednom útoku. „Roberts je můj mentor a vzor. Jsem strašně rád, že si s ním zahraju. Můžu se od něj hodně naučit. Doufám, že to bude přínos pro mě i pro Zlín,“ vykládal po svém příchodu do Baťova města, na kterém měl velký podíl i o šest let starší sourozenec Roberts.
„Jsem rád, že budu hrát se svým bratrem v jednom týmu. Spolu jsme si zahráli už minulou sezonu na mistrovství světa v hokeji. Budeme hodně hladoví po úspěchu,“ vzkázal soupeřům Roberts Bukarts.

Autor: Daniel Ostrčilík

12.9.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Krajský soud ve Zlíně. Ilustrační foto.

Za vaření perníku dostal šéf bandy 10 let

Ilustrační foto

Čunek chce, aby v nemocnici platili lidé polovinu ceny jídla

Seniorka se ztratila na sídlišti. Nepamatovala si, kde bydlí

Že se osmdesátidvouletá žena bezcílně pohybuje mezi paneláky na největším zlínském sídlišti Jižní Svahy, si minulou středu v podvečer všiml jeden z tamních obyvatel.

Sledge hokejového gólmana Stanislava Molka vyskautovali v hospodě

SERIÁL/ Čtvrtý díl projektu Ktož jsú zlínští bojovníci patří brankáři SHK LAPP Zlín Stanislavu Molkovi. Gólman, který byl „prvním brankářem reprezentace“, je se zlínským klubem neodmyslitelně spjat, stejně tak jako s dosavadními čtyřmi, respektive pěti tituly.    

V Želechovicích nad Dřevnicí připravují pozemky pro 10 domů

Na zhruba 6 milionů korun vyjde vybudování inženýrských sítí v ulici Lysá v Želechovicích nad Dřevnicí. Podle starosty Michala Špendlíka se do zasíťování pozemků chtějí pustit na jaře příštího roku, podle počasí možná už v dubnu. Náklady hradí obec jen ze svého rozpočtu.

Řidič srazil v Otrokovicích na přechodu šedesátiletou ženu. Je těžce zraněná

Pravděpodobně z nedbalosti srazil autem včera před pátou hodinou ráno šestačtyřicetiletý muž v Otrokovicích šedesátiletou ženu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT