„Čekal jsem dlouho, ale konečně to tam padlo. Jsem za to rád, že můj gól pomohl týmu ke dvěma bodům,“ oddechl si 24letý bek, jemuž puk dovezl z branky na střídačku spoluhráč Jakub Herman.

„Sbírám je, z Ameriky jsem si jich přivezl dost. Musím se přiznat, vždycky jsem sbíral puky. Kolik jich mám, neprozradím. Ale jsou to jen puky ze zápasů s týmy, proti kterým jsem hrál,“ vysvětloval Buchta, který svou trefou zároveň pomohl ke zlínskému famóznímu obratu z 0:3 a 2:4 na konečných 5:4 po nájezdech.

„V obrat jsem začal věřit, když jsme vstřelili kontaktní gól na 2:3. Třinec trochu znervózněl,“ všiml si Buchta.

„Musíme dál vyhrávat. Snažit se pokračovat ve výkonech tvrdou prací. Bez ní to nepůjde,“ tuší rodák z Fryštáku.

Do skládačky úterního zlínského zmrtvýchvstání patří i vzkaz zlínského trenéra Martina Hamrlíka: NESMÍME SE BÁT VYHRÁT.

„Bylo to na trenérských dveřích, byla to jen takhle věta,“ upřesnil Buchta.

To samé zaklínadlo bude platit i v pátek od 17.30 hodin, kdy Berani před svými fanoušky přivítají konkurenční Litvínov. V případě tříbodové výhry Zlín získá na svého soka na předposledním místě už náskok sedmi bodů.

„Pořád je před námi nějakých třicet kol do cíle, takže mentálně náročný zápas to bude, ale i po něm se bude hrát o spoustu bodů. Nechtěl bych se tím nějak svazovat. Musíme se soustředit na svůj výkon a na soupeře se nedívat,“ myslí si Buchta, který začátkem října nedohrál pro otřes mozku zápas s Pardubicemi.

„Nechci se na nic vymlouvat, ale hodně mi to zamotalo hlavu. Na měsíc mě to vyřadilo,“ vysvětluje Buchta, který se od té doby na ledě trápil.

„Do zranění jsem se na ledě cítil super, hrával jsem dost, věřil jsem si. Od zranění jsem se do toho nemohl dostat. Ale od zápasu v Liberci jsem už hrál tak, jak bych chtěl,“ cítil Buchta, kterému na české extralize vadí množství vysoké množství zákeřností.

„V Americe tohle nebývalo. Když už jdou do souboje, nezvedají ruce. Tohle odmala trénují, umějí to dohrát tvrdě, ale čistě. U nás jde spousta zákroků do hlavy, každý zápas vidím šití. Tohle mi vadí,“ přiznal, který se na jaře vrátil z pětiletého působení v Americe, kde získal i ekonomické vzdělání a zároveň hrával nejlepší univerzitní soutěži.

Zlínský odchovanec má tedy s čím srovnávat. „I tady se dost bruslí a tlačí do branky. Hokej se vyrovnává, je ve většině zemí už podobný. Třeba na univerzitě jsou některé zápasy ještě rychlejší, jiné zase mají vyšší tempo v extralize. Je to individuální podle konkrétního zápasu, stylu hry. Třeba poslední zápas na Kladně jsem zaslechl, že to byl podle úrovně špatný zápas. Ale právě tam to byl jeden z nejrychlejších zápasů, co jsem kdy hrál,“ přiznal Buchta, který už stačil dvakrát nastoupit i proti legendárnímu Jágrovi.

„Když jsme proti němu hráli už podruhé, už jsem ho nevnímal. Ale domácí zápas jsem si užil,“ dodal Buchta.