Šéfové šli do rizika

„Před klíčovým rozhodnutím jsem celý den prochodil po baráku,“ popisoval nervozitu někdejší šéf klubu Patrik Kamas.

To on přivedl zabijáka, střelce, snajpra. Při sledování sestřihu videí jeho tref na YouTube jen žasnete: „Ta rána, ten švih, tohle budeme sledovat ve Zlíně,“ těšili se fanoušci.

Záznam nelhal. Jakobyste naklonovali třeba Lešku s Balaštíkem. Dva v jednom. Bukarts okamžitě zaujal jako vynikající drzý střelec. Zároveň jako čaroděj s hokejkou, který uměl dát hře nápad, kreativitu, myšlenku.

Ne, s číslem 71 nebyla nuda. Bavil, ovšem také se zlobil.

Na ledě byl někdy náladový, snadno ho soupeři otrávili dotěrnou hrou, provokacemi. Jenže převážilo jeho umění. Okamžitě zvedl a nastartoval trápící se tým.

„Chci i tady dávat góly,“ vzkázal v prvním rozhovoru s novináři Bukarts.

Jo, dal jich mraky. Přesně 63 gólů a k nim 65 asistencí. To vše ve 154 zápasech.

Přišel a rozhodl, Čajánkův rekord na dosah, hattrick i čtyřbodový večer

Navlékl se do bílého dresu, na prvním tréninku ve Zlíně se proháněl vedle Petra Holíka a Roberta Říčky. Byl čtvrtek 12. listopadu 2015, když Roberts Bukars zahájil svou misi ve Zlíně.

„Je to technický typ, mohli by si spolu rozumět. Je to typický Rus, který umí nahrát. Ve formě Petra Holíka, který v útoku patří k nejlepším, by jeho pomoc mohla být pro něj důležitá,“ myslel si tehdejší hlavní kouč Zlína Rostislav Vlach.

Ti tři vytvořili údernou formaci. Letos si zase náramně rozuměl s Okálem či s Honejskem a Šťastným. Premiéru v české extralize oslavil dvěma trefami Chomutovu (2:1 sn).

„První zápas, první gól, navíc první vítězný gól, je to pro mě šťastný začátek ve Zlíně,“ pochvaloval si Bukarts, který úspěšně dostudoval univerzitu v oboru ekonomie.

„Dvakrát mě vykoupal takovým způsobem, že jsem si sbalil věci a šel domů," popisoval brankář Libor Kašík po prvních trénincích s Bukartsem.

Rodák z Jürmaly dokonce mířil za překonáním klubového rekordu v počtu nasbíraných kanadských bodů v řadě, který patří Petru Čajánkovi.

K vyrovnání patnáctizápasové série, kterou kapitán mistrů extraligy začal psát v sezoně 2001/2002, scházely Bukartsovi tři zápasy.

„Nejsem ani zdaleka tak úspěšný jako Petr Čajánek a další legendy Zlína či světového hokeje. Sezona jde dál a máme spoustu zápasů, na které bych se měl zaměřit. Nechci sám na sebe i tým bezdůvodně vyvíjet velký tlak. Záleží jen na tom, jestli tým vyhrává,“ reagoval Bukarts.

Hokejové město přemohla bukymanie. Dějiny klubu uctívají kanonýry minulosti par excelence jako Janků nebo Balaštíka. Poslední dvě a půl sezony byl v kurzu lotyšský přízrak.

Piráti byli pro Bukartse vůbec oblíbený soupeř. Po Vánocích 2015 přispěl k výhře 5:1 hattrickem.

„Je to neuvěřitelné. Je skvělé dát hattrick, ale důležitější je, že se vracíme domů se třemi body,“ vykládal první Lotyš, který dal v české extralize tři góly.

V únoru 2017 zase zažil čtyřbodový večer. Tehdy řídil obrat s Pardubicemi (2+2).

„Nechceme, aby si z něj jeden zápas celý zimák sedl na prdel a další čtyři zápasy neměl nic,“ setřel trenér Martin Hamrlík Bukartse za defenzivní práci i po výtečném ofenzivním představení.

Jenže pro fanoušky byl králem.

Fotka, která chytí za srdce

Ta fotka vás chytí za srdce. Fotograf z fotobanky Gettyimages z amerického Seattlu Martin Rose zachytil 30. dubna 2011 na mistrovství světa v Bratislavě v zápase Česka proti Lotyšsku (4:2) pro Zlín silný okamžik.

Do jedné momentky dostal minulost a přítomnost zlínského hokeje. Tragicky zesnulého odchovance a obránce Karla Rachůnka v souboji s tehdy 21letým útočníkem, jistým Robertsem Bukartsem. Po jeho listopadovém příchodu se na sociálních sítích stala mezi zlínskými fanoušky hitem.

„Ano, viděl jsem tu fotku! Bylo to mé první mistrovství a první zápas, kde jsem dal i první branku, takže to byl pro mě zvláštní zápas,“ přiznal Bukarts.

Velká chvíle hráče s číslem devět přišla na začátku druhé třetiny, kdy překonal přesunujícího se brankáře Pavelce. V tu chvíli byl na ledě i Karel Rachůnek.

Když se bratři Bukartsové bránili navzájem

Góly chyběly. Zato na trestné lavici seděli jak štamgasti v oblíbené hospodě. A u toho lítaly pěsti. Bránili se navzájem. Vše vygradovalo v polovině září 2017 v prvním domácím zápase s Kometou Brno.

Klíčový muž Zlína Roberts Bukarts si už v 9. minutě pakoval zchladit horkou vodu do sprchy. Vyskočil ze střídačky a šel bránit svého mladšího bratra Rihardse.

„Bylo to špatné rozhodnutí rozhodčích. Říkali, že byl na střídačce, ale on už byl na ledě. Tak to je,“ tvrdil však 21letý Rihards Bukarts.

Jeho bratr Roberts nasbíral za první čtyři zápasy 32 trestných minut, jeho mladší bratr osm.

„V každém zápase když se jednoho někdo dotkne, druhý jde ven. Mluvili jsme s nimi o tom, ale asi to nepadlo na úrodnou půdu. Věnují se něčemu jinému než střílení gólů,“ pokrčil rameny Hamrlík.

„My nemáme Erata nebo Němce, které má Kometa. Jsme rádi za Bukyho. Chyběl nám,“ ví Hamrlík.

Pak se uklidnili. Základní část Roberts dokončil na 56 trestných minutách. A zase bavil akcemi, góly a přihrávkami.

Vždyť se 49 kanadskými body (21+28) vyhrál suverénně klubovou produktivitu, celkově v extralize byl čtvrtý.
Ovšem kromě pravidelného přísunu gólů předvedl, že se umí také prát.

Při loučení ukázal slzy velkého muže

Ukázal slzy chlapa. Byla to chvíle, kdy i muži brečí. Loučení Robertse Bukartse po sobotní porážce s Olomoucí a vyřazení v předkole play-off bylo jako z romantického filmu.

Kroužil po ledové ploše Zimního stadionu Luďka Čajky, tleskal, zvedal palec nahoru směrem k fanouškům. Opřeného o mantinel jej utěšovala partnerka Diaga s dcerkou Odetou. „Miluji Zlín,“ vykládal Bukarts.

„Byl to pro mě velmi emotivní moment, protože nevím, kde budu hrát v budoucnu,“ přiznal Roberts Bukarts, o kterého podle některých spekulací dlouhodobě stojí Třinec.