Během zápasu jste musel čelit hodně situacím, kdy před vámi byl samotný hráč soupeře…

Je to hodně těžké posoudit. Před zápasem se Spartou jsem byl asi jen třikrát na ledě. Neměli jsme takový luxus jako ostatní týmy, které během pauzy jezdily na led. Trénovali jsme individuálně, snažil jsem se hodně běhat. V průběhu utkání se Spartou šla vidět naše hluchá místa, chyběl nám krok dva. Je to možná i tím, že jsme na ledě nebyli. Poté byl jen den volna a přišel další zápas s Olmikem. Není to ideální. Poslední zápasy však máme ofenzivní sílu, což je pozitivní. Jsem za to velmi rád. Když v koncovce přede mnou byli několikrát, tak šlo vidět, že na na tom asi rovněž nebyli ideálně. Šlo to pozorovat na obou týmech.

Snažil jste při těchto situacích co nejvíce vyčkávat, nedělat nic dopředu?

Občas jsem docela aktivní. Trend se mění, já také. Hodně na tom pracuji. Proti Olomouci mě z brány pořádně nevytáhli snad ani jednou, za což jsem rád. Branka Olomouce paradoxně mohla padnout při jiných situacích, dostal se tam takový šťastnější gól, kdy jsem po teči už nedokázal nic udělat. Projelo to mezi nohami. Za tři body jsem obrovsky rád. Po pauze bez ledu jsem za to hodně vděčný.

Pravděpodobně vám hodně pomohla první trefa zápasu do šatny, kterou jste vstřelili ve 20. minutě…

S Olmikem jsou vždy vyrovnané zápasy. Víme, že může rozhodovat, kdo dá první gól. Oba týmy jsou spíše defenzivně naladěni. Řekl bych, že nám to hodně pomohlo.

Vnímal jste šum z reproduktorů, který měl nahradit skandování fanoušků na stadionu?

Rozhodčího jsem se na to dokonce v ptal. Úvodních deset minut mi to přišlo až moc nahlas. Ptal jsem se, zda se s tím dá něco udělat. Poté to ztlumili a bylo to akorát. Ze začátku jsem si myslel, že je vždy přerušená hra, byl jsem z toho trochu v šoku. Je to lepší než úplné ticho.