Od borce, který je čtvrtým nejvýše postaveným českým hráčem pro draft NHL 2016 a patří do čtyřicítky největších evropských talentů v čele s Patrikem Leinem, se čekají téměř zázraky. Dveře do áčka se mu neotevřely jen proto, aby klub splnil povinnost v podobě nasazování mladých hráčů.

„Musím říct, že tlak je na mě opravdu veliký," přiznává Karafiát.

Co pro vás znamená fakt, že patříte mezi největší talenty zlínského hokeje?

Neřekl bych, že to tak je. Ale jestli ano, tak jsem určitě rád. Řeknu vám na to ale, že jsem vlastně v podstatě nic ještě nedokázal. Znamená to akorát pro mě to, že musím furt čím dál tím víc na sobě makat, abych opravdu něco dokázal.

Cítíte už na sebe i nějaký tlak, že se už tak nějak počítá, že se jednou prosadíte mezi dospělými?

Hokejem jsem se bavil do juniorky, ale jelikož jsem podepsal smlouvu a jsem mezi chlapy v A-týmu, tím zábava skončila. Je to už spíš jen o dřině a ta se ukáže na ledě. Tam mě to baví víc než na suchu. A musím říct, že tlak je na mě opravdu veliký.

Stejně jako ve sportovních klubech ve světě je podmínkou pravidelného vytížení mít i dobrý školní prospěch?

Bavili jsme se o tom s panem Šolcem (sport. manažer PSG Zlín), že bych neměl propadnout ve škole. Jelikož jsem ale chyběl ve škole dlouho kvůli reprezentaci, tak toho mám hodně co dohánět. Dělám vše pro to, abych to zvládl.

Poslední krok prosadit se mezi seniory bývá ve vašem věku mezi teenagery nejtěžší. Není to už jen o tom přijít na trénink, odtrénovat a jít domů nebo do školy. Co děláte pro to, abyste se opravdu prosadil?

Hlavně, když jsem přešel do mužů, tak je to něco úplně jiného. Tady ti chlapi už vědí, že to všichni dělají pro sebe. Pro mě je to ještě větší motivace, jak vidím, když všichni makáme. A když máme tréninky ráno, tak určitě chodím i některé dny si zacvičit sám nebo s panem Hamrlíkem.

Vaši vrstevníci vyhledávají večerní zábavu, holky a podobně. Musíte se v tomto směru nějak omezovat?

Ani nejsem na takové akce. Tím neříkám, že jsem nikdy nebyl. Ale určitě se také každý víkend někde nebavím. Když už, tak si jdu večer s kluky sednout a pokecat. Navíc mám přítelkyni, takže trávím i čas s ní. Ale rozhodně mám vždy v hlavě, že hraji hokej a že mám nějaký sen si ho splnit.

Koneckonců když v únoru 1998 český tým vyhrál olympiádu v Naganu, vám bylo pět měsíců a turnaj století si nemůžete pamatovat. Viděl jste už záznam některých zápasů z Nagana?

Vlastně o olympiádě vím všechno, díval jsem se na záznamy. Proto ani nebylo moc potřeba si něco nechat vyprávět. Musí to být určitě paráda vyhrát olympiádu. Taky bych ji chtěl někdy vyhrát.

Tehdy Robert Reichel svým legendárním nájezdem v penaltovém rozstřelu rozhodl o postupu do finále přes nadupanou Kanadu. Docela osudové, když vás doteď trénoval v reprezentačním výběru, co?

Když jste věděli, co ten chlap dokázal a co vše vyhrál a kde hrál, bylo super ho mít jako trenéra.

Dnes se spoustu kluků, stejně jako například vaši kamarádi Jakub Sirota nebo i Zdeněk Sedlák, snaží uplatnit v zahraničí. Láká vás to, nebo volíte cestu se nejdřív vyhrát v české seniorské extralize?

S agentem jsme dlouho přemýšleli, že bych šel do zahraničí, ale jelikož mi ve Zlíně nabídli smlouvu, tak jsem neváhal a podepsal ji. Tohle se neodmítá. Jsem velice rád, že jsem dostal šanci a snad ukážu, co ve mně je.

Ptám se proto, že za týden budou kluby NHL vybírat v draftu a vy jste v odhadech zařazen na 34. místo mezi evropskými hráči. Jste tak čtvrtým nejvýše postaveným českým hráčem pro draft. Jaké si dáváte šance?

Teď už to není na mně. Je to na určitých klubech. Kdo bude chtít, tak si mě vezme. Fandím v NHL týmu Chicago Blackhawks, takže bych byl rád, kdyby si mě vybrali oni. Ale je to jedno, kdo si mě vybere. Hlavně by bylo super být draftovaný.

Chystáte se do Buffala osobně?

Nějak jsme se s agentem nebavili, takže nechystám.

Jenže zároveň s tebou hlavní kouč Vlach počítá i do základní sestavy zřejmě do čtvrté formace. Bavili jste se o tom nějak blíž?

Ne, ještě jsme se nějak blíž nebavili.

V rámci turnaje do 18 let v Kanadě jste byli i na zápase a v Síni slávy NHL v Torontu. Silný zážitek? Co na vás udělalo největší dojem?

Tak zážitek je to obrovský, je to super vidět všechny ty dresy, ty poháry. Dojem na mě udělalo asi všechno, opravdu jsem rád, že jsem viděl síň slávy.

V kabině áčka sedíte vedle Petra Holíka a Antonína Honejska. Pustí vás vůbec někdy ke slovu?

Jo, zrovna když se nehádají, tak je to v klidu. (smích)