VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bývalý obránce Roman Hamrlík: Jedničkou draftu jsem se stal po hodu mincí

Zlín – /ROZHOVOR/ Bossové dvou nových klubů NHL Tampy Bay Lightning a Ottwavy Senators se v roce 1992 sešli v Montrealu u jednoho stolu. Rokovali, kdo z nich bude mít právo prvního draftu. „Hodili si mincí," vzpomínal v rozhovoru pro Deník 39letý Roman Hamrlík, tehdy čerstvě plnoletý mládenec ze Zlína.

2.2.2014
SDÍLEJ:

K jubilejnímu extraligovému 1000. utkání popřáli Radimu Tesaříkovi místní ikony bratři Roman a Martin Hamrlíkové.Foto: DENÍK/Jan Karásek

Ukázal si na něj tehdejší generální manažer „Blesků" a hokejová legenda Phill Espozito. A Ottawa získala Alexeje Yašina. Zlínský odchovanec nakonec v nejslavnější hokejové lize na světě strávil 20 let a odehrál 1395 zápasů. Na podzim se za velkých ovací právě v Montrealu, svém osudovém městě, s bohatou kariérou ověnčenou olympijským zlatem z Nagana rozloučil.

Jak dlouho se vám honila hlavou myšlenka o konci kariéry?

Nebylo to o žádném přemýšlení. To vycítíte a tělo si samo řekne. V létě jsem byl už rozhodnutý. Chtěl jsem ještě zkusit rok odehrát v NHL, nebo skončit. Jestli jsem odehrál o rok méně nebo více, je v zásadě jedno.

Přesto jste ještě vyčkával. Doufal jste, že by se mohla objevit nabídka?

Doufal, ale s agentem jsme byli na něčem dohodnutí. Nic se však nedělo. Přišlo to a vycítil jsem, že je čas skončit. Dělal jsem, co jsem potřeboval, v případě, kdyby se ještě něco objevilo, tak bych ještě hrál. Ale záleželo by také kde a ve kterém týmu.

V uplynulé sezoně se během stávky NHL spekulovalo o vašem návratu do Zlína, který si přál i váš bratr Martin. Byl vůbec reálný?

Chtěl jsem si zahrát, ale v případě zranění bych si NHL nezahrál už vůbec. Kdyby se odpískala celá sezona, začal bych hrát ve Zlíně. Bohužel se už stalo, co se stalo. S bráchou jsme si ale spolu zahráli v roce 2004, kdy jsme měli super tým. Pořádně jsem si celou sezonu užil. Co bylo, bylo a už se to nedá vrátit. Dívám se dopředu.

Nechybí vám hokej?

(Přemýšlí.) Nemůžu najít správné slovíčko. Už jsem si zvykl, žiju jinak. Nedá se říct, jestli mi chybí nebo ne. Jsem rád, že když přijedu do Zlína, můžu se podívat na synovce, který hraje hokej. Nebo si zajdu na extraligu. Ale rozhodně si každý den nevyhledávám v televizi hokejové zápasy. Žiju dál a snažím se věnovat věcem, které jsem během kariéry dělat nemohl. Když je ale možnost, na hokej se rád podívám.

Život si tedy víc užíváte?

Je to změna. Především pro tělo. Člověk byl zvyklý na dřinu. Odpočíval jen měsíc v roce. Pro tělo to byl ze začátku šok. Snažím se cestovat, zalyžovat si. Dívat se na svět jinak než jen žít hokejem. Časem se chci věnovat koníčkům, vymyslet něco, co by mě bavilo a do budoucna se tím zabývat. Čas mám a nikde nespěchám.

Takže o pohyb nouzi nemáte?

Poslední týden jsem u bráchy. Chodíme do posilovny, dává mi nějaká cvičení a snažím se udržovat, jinak bych asi zlenivěl. Tělo stále potřebuje nějaký pohyb. Celý život jsem dřel a makal, takže to určitě není v takovém tempu jako dřív, ale do posilovny a na kolo si zajdu.

Bratr vám dává hodně zabrat?

Teď trénuje mladé kluky, má to už vychytané. Říkal jsem mu, že chci shodit, tak mě tady honí.

Jaký máte vůbec program a jak dlouho chcete ve Zlíně být?

Přijel jsem na týden, pak se vrátím do Prahy, kde mám nějaké vyřizování. Následně se vrátím sem. Další plán je, že se s bráchou a dětmi vydáme do Rakouska zalyžovat si. Během sezony ani v létě v přípravě mnoho času nebylo, tak se chci nyní věnovat rodině a trochu si ji užít.

Prý chcete vyrazit i do Austrálie. Máte ještě další vysněná místa, kam byste se chtěl podívat?

Je jich hodně. Třeba Kaithan, Austrálie, Thajsko, Japonsko, Nový Zéland. Tyhle státy bych si chtěl objet, podívat se, jaký je tam život, láká mě jejich kultura. Tahle oblast mě docela zajímá. Čas mít budu, budu cestovat a pak se uvidí, co se naskytne.

Trénovat by vás bavilo?

Poprvé od toho, co jsem skončil, jsem byl s bráchou na ledě teprve předevčírem. Teprve jsem si to vyzkoušel. Bylo to zajímavé, ale chodit na led mi zatím nechybí. Možná do budoucna trénovat juniory či žáky. Ale nyní bych si chtěl odpočinout.

Žít chcete v Montrealu, nebo se vrátíte do Prahy?

Přítelkyně je z Montrealu, takže tam nyní trávím víc času. Ještě se rozhodne, kde se usadím. Ale vidím to na Montreal. Je to evropské město, strávil jsem tam čtyři roky, zvykl jsem si tam. Vyhovuje mi tamní životní styl. Ale domů se budu rád vracet.

Právě v Montrealu jste začal a také i ukončil kariéru. Berete to jako symboliku?

Osud máme každý nějak napsaný. Byl jsem tam draftovaný, během kariéry jsem tam strávil čtyři roky. Osud jsem nemohl mít ani lepší než žít a oznámit konec kariéry v Montrealu. Jsem šťastný, že se to tak podařilo. Lepší konec jsem mít nemohl. Třeba první gól jsem v NHL vstřelil v Edmontonu. Vystřelil jsem od modré, byla to strašná rána, gólman to neviděl. A za pár let mě tam vyměnili. Třeba se někdy v nějakém zápase něco stalo a za pár let jsem v tom konkrétním týmu skončil.

Jak jste si užil ovace, které vám hala v Montrealu připravila, když jste navštívil jeden ze zápasů Canadians?

Bylo to na tělo. Už jsem měl na krajíčku. Bylo to něco úžasného, nikdy jsem to nezažil. Velmi si toho vážím. Po pravdě jsem něco podobného ani nečekal. Nedá se to popsat. Ten pocit je neskutečný. Hokej v Kanadě je úplně o něčem jiném. Jde vidět, že si hráčů váží a umí jejich umění i ocenit.

Nejblíž k zisku Stanley cupu jste měl v roce 2010, kdy jste s Canadiens postoupili až do finále konference. Nemrzí vás, že jste si na slavný pohár nesáhl?

Samozřejmě mrzí. Sen hrát NHL a vyhrát Stanley cup jsem měl odmalička. Nastupovat v nejlepší soutěži světa dvacet let se mi splnilo. Na Stanley cupu jsem bohužel neměl štěstí. Je to nejlepší trofej, která se dá vyhrát. Měl jsem smůlu.

Vybavíte si svůj první start v NHL 7. října 1992 proti Chicagu?

Před zápasem jsem nespal. Byl jsem strašně nervózní. Během zápasu jsem nevěděl, kde je sever. Tenkrát jsme vyhráli myslím 6:3. Byla plná hala a byl jsem vůbec rád, že jsem to tam ubruslil. Čím víc zápasů jsem odehrál, tím víc zkušeností jsem získával.

Olympijské hry v Naganu 1998 byly vaším vrcholem v kariéře?

Byl to výjimečný turnaj a byli tam opravdu nejlepší z nejlepších. NHL se zrovna otevřela světu a měl jsem štěstí, že si mě Ivan Hlinka vybral, dal mi šanci hrát. Nejlepší, co se mi v mé hokejové kariéře mohlo stát, bylo Nagano.

Cítil jste tenkrát, že byste se do konečné nominace mohl probojovat?

Záleželo na tom, jak se mi bude dařit před turnajem. Tenkrát jsem v Tampě Bay hrál hodně. Ivan se do Ameriky na mě jezdil dívat, byl se mnou spokojený, tak si mě vzal. Vděčím mu za to hodně. Vytvořili jsme neskutečnou partu a podařilo se nám vyhrát. Byl to vrchol kariéry. Medaili mám schovanou.

Jak jste tenkrát prožíval draft v roce 1992, když si vás jako jedničku vybrala Tampa Bay Lightning?

Je to dávno, ale vzpomínky na to mám. Byl jsem tam tenkrát v Montrealu s celou rodinou včetně bráchy. Právě tam všechno začalo, celý kolotoč kolem hokeje. Tam se mi dveře otevřely. Byl jsem rád, že jsem mohl jít do Tampy na Floridu. Město sice nebylo hokejové, ale všechno si tam vybudovali a hokej tam dodnes mají rádi. Strávil jsem tam krásných šest let. Děkuji Philu Espozitovi, že si mě vybral a dal mi šanci. Nemůžu na Tampu říct jediné špatné slovo.

Jak jste Espozita poznal?

Byl to velký hráč. Nejen já k němu mám obrovský respekt. Je uznávanou osobou. Po všech stránkách se tam o mě postaral. Byl můj druhý táta. Učil mě, jak se má hrát velký hokej, jak se připravit na zápas. A jak se má bránit. Naučil mě spoustu věcí, protože v NHL toho odehrál spoustu a má bohaté zkušenosti.

V současnosti je draft do NHL pojat megalomansky, jako jedna obrovská událost. Bylo to podobné i tenkrát?

Dnes je to mnohem větší akce. Má větší sledovanost. I tenkrát to mělo punc výjimečnosti. Nemyslím si ale, že třeba lidé u nás ho tolik sledovali. Dnes se mu ale dává větší váha už i u nás. Když jsem se vrátil, na letišti na mě čekal jeden novinář. Kdyby dnes přiletěl hráč jako draftovaná jednička, v Praze by na něj rozhodně čekalo více médií a televize.

Jak jste se vlastně o svém draftu dozvěděl?

S rodinou jsem byl v Montrealu, kde jsem měl určité porady s manažery. Tenkrát začínaly kluby, jako jsou Tampa Bay nebo Ottawa Senators. Seděl jsem s vedením obou klubů a oni si hodili mincí, kdo bude mít právo prvního výběru v draftu. V Tampě mi říkali, že když los vyhrají, tak si mě vezmou. A Tampa vyhrála, tak si mě vzali. Jinak bych skončil v Ottawě, kdyby mince padla opačně. A tam zamířil Yašin. Nemohl jsem si nijak vybírat. Zjišťoval jsem si na mapě, kde Tampa vlastně leží. Když jsem viděl, že na Floridě, byl jsem rád. V Ottawě je pořád zima.

Velké teplo není ani v Edmontonu, kde jste strávil tři sezony. Dýchla na vás historie?

Je tam skutečně znát. Vždyť vyhráli pět Stanley cupů po sobě. Hrály tam legendy, jako jsou Gretzky, Messier nebo Kurri a Petr Klíma. Tam jsem si užíval hokej. Obránce Kevin Lowe mě tam jako obránce naučil spoustu užitečných věcí. Byly to krásné roky.

I v Calgary to bylo podobné, co?

Super organizace i fanoušci. Hrál jsem s jedním z nejlepších hokejistů Jeromem Iginlou. Je to i krásné město, kolem hory. Kanadská města jsou o něčem jiném než hrát v Americe. Lidi hokej zajímá, všude, kam přijdete, jste za hvězdu. Zázemí je neskutečné. Hrát v Kanadě je obrovský zážitek.

V New Yorku Inslanders jste se zase setkal se Zdenem Chárou. Jaký je to kluk?

Největší dříč, jakého jsem poznal. Super kluk a za všechno, co hokeji obětoval, se dostal na úroveň, kde je nyní. Patří ke hvězdám NHL. Zaslouží si to. Islanders jsou navíc na krásném ostrově. Každé město má něco výjimečného.

V konkurenčních Rangers jste si zase zahrál ve slavné hale Madison Square Garden…

Je to nejslavnější hala na světě. Hrát tam play off je něco úžasného. Energie od fanoušků je neskutečně cítit.

Přesto asi všechno přebije Montreal Canadiens, co?

Určitě. To se nedá s ničím jiným srovnat. Energie, kterou vám dodávají fanoušci, je výjimečná. Kdekoliv jdete, lidé vás poznávají. I kdybyste šel bos v zimě po ulici a zjistili, že hrajete hokej, každý by vám dal vlastní boty. Oblékli by vás a oni by sami mrznuli. Je to něco šíleného, co se tam čas od času děje. Totální hokejové bláznovství. Prožil jsem tam nejlepší čtyři roky mé kariéry.

VIZITKA ROMANA HAMRLÍKA

Narozen: 12. dubna 1974 (39 let) ve Zlíně

Pozice: obránce

Kariéra: Zlín (1990–92, 1994–95, 2004–05), Tampa Bay (1992–97), Edmonton (1997–2000), NY Islanders (2000–04), Calgary 2005–07), Montreal (2007–11), Washington (2011–13), New York Rangers (2012–13)

Největší úspěchy: Zlatá medaile ze ZOH v Naganu 1998, jednička draftu NHL 1992, mistr Evropy do 18 let 1991, 1992.

NHL: Za 20 sezon 1395 utkání (donedávna rekord mezi aktivními hráči NHL, který 11.října překonal Jaromír Jágr). Vede dlouhodobé tabulky českých obránců v gólech (155), asistencích (483) a bodech (638). V play off hrál 113 utkání, připsal si 41 bodů za 3 branky a 38 asistencí.

Reprezentace: 37 utkání, 1 gól, ZOH 1998, 2002, MS 1994, 2004, Světový pohár 1996, 2004.

Autor: Daniel Ostrčilík

2.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Volební výsledky do PS PČR za Zlínský kraj, říjen 2017
43

Osobnosti regionu k volbám: spokojenost, zklamání i rozčarování

Den zdraví ve zdravé škole
21

Bulgur, kuskus, nebo čočkový salát: běžná jídla na základní škole

Hledá se Naděžda Skácelová

Zlínští policisté pátrají po sedmatřicetileté Naděždě Skácelové z Bojkovic, která přechodně žije v centru Zlína. Ze svého bydliště odešla 14. října a od té doby o ní nejsou žádné informace, její mobilní telefon je nedostupný.

AKTUALIZOVÁNO

To jsou oni! Poslanci, kteří budou hájit zájmy Zlínského kraje

Profily poslanců zvolených ve Zlínském kraji  

DOTYK.CZ

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

/ GALERIE, VIDEO / Tvůrci internetových memů nespí a povolební situaci v Česku pochopitelně nenechali bez povšimnutí. Pozornost si získaly zejména čtyři momenty: vděk Andreje Babiše vyjádřený tvůrci jeho kampaně Marku Prchalovi, prohra Matěje Stropnického v čele Zelených, poměrně vysoký zisk SPD Tomia Okamury - a "nesmrtelný" poslanec Marek Benda.

Chceme se omluvit fanouškům. Bylo to hrozné, říká Bačo.

Fotbalistům Zlína to proti Mladé Boleslavi před domácím publikem vůbec nejde.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT