„Vzpomínky postupem času slábnou. Když člověk jednou za čtyři roky sleduje zimní olympiádu, tak si vybaví, jaké to bylo. Sám jsem na ní byl dvakrát,“ poukazuje rovněž na Salt Lake City z roku 2002.

Sám od sebe však nad dvaadvacet roků starým triumfem českého národního týmu nedumá. „Jen ve chvíli, když se mě na to někdo zeptá. Uvědomím si, že jsem byl součástí největšího úspěchu našeho hokeje. Zažili jsme vážně velmi vydařený turnaj. Doufám, že se teď klukům podaří něco podobného,“ přeje si Roman Čechmánek „cinknutí kovu“.

Co bylo klíčem úspěchu v Naganu 1998?
Hodně nám pomohl neúspěch na Světovém poháru 1996. Rovněž tam jsme disponovali silným týmem poskládaným hráči z NHL. Úspěch se ale nedostavil. Do Nagana jsme odjížděli s takovou dušičkou, nikdo nechce být součástí průšvihu.

A to se vydařilo excelentně…
Naší mentalitě pomáhá, když na turnaj neodjíždíme s očekáváním, máme pokoru a jdeme krok po kroku. U reprezentace je hodně důležité, aby si hráči rozuměli a vystupovali jako silný tým.

Kdy jste osobně začal věřit, že by to mohl být tak fenomenální turnaj?
Od čtvrtfinále. Po první třetině jsme s USA mohli prohrávat mnohem více než pouze 0:1. Dominik nás výborně podržel. Vše se tam nastartovalo.

Všechny zápasy odchytal právě Dominik Hašek. Nemrzelo vás trochu, že jste si alespoň na chvíli nezachytal?
Upřímně mě to vůbec nemrzí. Hokej je kolektivní sport, jedná se o týmový úspěchu celého mančaftu. Pro mě osobně už bylo výjimečné, že jsem se dostal do takového týmu. Ne každému se to poštěstilo.

Jaké bylo žít v éře „Dominátora“?
Hašan byl v té době nejlepší brankář světa. V období Nagana jsem měl šestadvacet let, do budoucna to pro mě byla velká škola. Člověk ho vidí na vlastní oči, jak se připravuje, jaké má tréninkové tempo a nasazení, které je u TOP hráčů neuvěřitelně. Sám jsem se o tom přesvědčil. Dokud neskončíte, učíte se celý život.

Dodnes se hodně vzpomíná na tiskovou konferenci po příletu. Jaké to bylo?
Užili jsme si to celé, tisková konference byla až na závěr. Fanoušci pak s námi zažívali zlatou euforii. Vše bylo neskutečné. Když jedete do centra Prahy a vidíte davy lidí, jak vás vítají, tak je to opravdu skvělý pocit a zážitek.

Čekali jste tolik lidí?
Jedinou informaci z domova jsme měli díky faxu, věděli jsme tak, že nás tam bude čekat spousta fanoušků. Dnes je však doba jiná, vědělo by se to mnohem dříve.

Česká hokejová reprezentace od Nagana získala jedinou olympijskou medaili, bronz v Turíně 2006. Proč se od té doby nedařilo dle představ?Nemusíme se bavit jen o olympiádě. Měli jsme generaci úspěšných hráčů, roky nikdo nezastaví. S následnou generací kvalita postupně ubývala, nebyla tak velká. Nezbývá nic jiného než daleko lépe pracovat s mládeží.

Jak vidíte šance českého národního týmu v Pekingu? Se soupiskou vytvořených jen z hráčů působících v Evropě?
Člověk může mít na soupisku nějaký názor. V prvotní řadě jsem postrádal více mladých hráčů, dva tři, v budoucnu se vám to vrátí, vychováváte si je takhle do dalších let. Důležité však je, jak se bude dařit týmu.

Brankářskou trojici tvoří Hrubec, Bartošák, Will…
Jedná se o velmi kvalitní brankáře, přičemž jedničkou asi bude Šimon Hrubec. Je důležité, aby brankář dal hráčům klid už v základní skupině, aby hráči v poli měli v něm jistotu a mohli se opírat o jeho výkony. Když přijde případná chyba, která se stává, budou vědět, že mají oporu.