„Nebýt pana Kapusty, tak bych tam příští rok nehrál. Dal mi příležitost, tak se budu snažit odvést co nejlepší práci a nějak mu to vrátit. Myslím, že je dobrý trenér i člověk. Doufám, že nám to bude fungovat," věří 18letý hokejový talent Daniel Dlabaja.

Jak k prvnímu kontaktu s trenérem Kapustou došlo?

Byl jsem s ním loni o prázdninách na kávě a říkal mi možnosti. Poté mě kontaktoval letos v březnu přes mail. Pak jsem váhal, jakou možnost zvolit.

Jak dlouho jste se rozhodoval?

Hodně dlouho. Bylo to zatím asi nejtěžší rozhodování v životě. Ale můj sen byl zahraničí. Třeba se spálím a nevyjde mi to, ale alespoň si budu moct říct, že jsem to zkusil. Hodně mi v tomto pomohl pan trenér Valášek. Člověk většinou lituje šancí, co měl a nevyužil je, ne naopak. A třeba mi to pomůže i v normálním životě, protože si myslím, že to je zkušenost k nezaplacení.

Měl jste i jiné možnosti, včetně setrvání ve Zlíně?

Možností jsem měl více, ale nic konkrétního. Pak jsem se jen rozhodoval, jestli zkusím try out do juniorských soutěží, nebo ještě dorosteneckou ligu, abych měl více času se zlepšit v angličtině. Nakonec jsem se tedy rozhodl pro pana Kapustu a jeho tým. Ve Zlíně jsem byl spokojený a v kabině to bylo super. Sranda, zábava, zážitky, to se mi bude opouštět těžko, ale prostě jsem chtěl jít ven.

Co o týmu víte?

Vím, že zápasy budeme hrávat v Riverside. Něco vím od Karla Kaňkovského, se kterým tam budu hrát. Jinak to je pro mě velká neznámá. Sám jsem na to hrozně zvědavý. Klub je sice z Anaheimu, ale s místním klubem NHL nemá nic společného. Je to samostatný klub.

V zámoří hrají i zlínští odchovanci Lukáš Buchta, Nikolas Werbik, ze Zlína odchází i Jakub Sirota. Nechal jste se jimi inspirovat, když vám o tamním životě a hokeji vyprávěli?

S Lukášem se neznám, ale vím o něm a vím, co dokázal. Může být motivací a inspirací pro nás ostatní. S Wrbou jsem se o tom bavil a Sirku to čeká letos stejně jako mě.

Co vám na tento krok řekli rodiče a kamarádi, případně trenéři a vedení klubu?

Bylo to moje rozhodnutí a jsem vděčný, že mě v tom mamka podporuje. Snad to tady se sestrou zvládnou. S panem trenérem Svobodou (trenérem juniorů) jsem se o tom bavil a jsem moc rád, že to vzal v pohodě. Řekl mi, že jsou to naše kariéry a je jen na nás, jakou cestu si zvolíme. Ale i jemu patří velký dík za to, že se mi loni podařila sezona. Pan Šolc (sportovní manažer) říkal víceméně to samé, a že ve Zlíně mám dveře otevřené. A kamarádi to berou snad v pohodě, doufám, že zůstaneme v kontaktu a občas se s nimi uvidím na Skypu.

Anaheim leží ve státě Kalifornie. Hrálo ve vašem rozhodování roli i moře, teplo a sluníčko?

Neřekl bych, že by mě zrovna tohle ovlivnilo. Každopádně se na to těším a je to příjemné plus. Nemusím tak s sebou balit zimní bundy. Měl bych bydlet kousek od pláže, tak snad si tam párkrát udělám výlet.

Zároveň budete hrát i za středoškolský tým Bosco St. John. Takže zároveň budete i studovat a do budoucna se snažit o stipendium na univerzitě?

Studovat tam budu a je to jedna z možností, o co bych se chtěl pokusit. Musím udělat maturitu buď ve Státech, nebo tady doma v ČR. Kdybych se dostal na univerzitu, bylo by to super. Mohl bych tam hrát a studovat zároveň, což jde v českých podmínkách hrozně těžko.

Je pro vás obránce Tampy Bay Andrej Šustr inspirací, že se jde dostat do NHL přes univerzitní hokej?

Svým příběhem se mi líbí. V mladším dorostu neměl perspektivu, tak šel na Aljašku, odkud se dostal na univerzitu, a podívejte, kde je teď. Hraje NHL a jede na Světový pohár. Dokázal, že nic není nemožné, pokud si jde člověk tvrdě za svým snem.

Jdete touto cestou i kvůli snu o draftu NHL?

Ne, tak bych to neříkal. NHL je nejlepší soutěž světa, kde hrají ti nejlepší hráči. Myslím, že mezi ně nepatřím. Zatím tam jdu na rok a uvidíme, co se stane dál. Beru to jako zkušenost do života, snad se dobře naučím anglicky. Když se mi podaří sezona hokejově, otevře mi to nové možnosti.