„Beru to jako dočasné řešení. Pořád se víc vidím u děcek. Nechci pracovat pod stresem, jaký prožívají extraligoví trenéři," přiznal upřímně po dnešním tréninku Hamrlík.

Jste plný vitality. Těšíte se na novou výzvu?

Když jsem se to dozvěděl, dostal jsem zimnici a spal jsem hodinu. Bude to těžké… Dostal jsem víc esemesek než na čtyřicetiny a na Vánoce. Byly to povzbuzující vzkazy, že nejde o život a že je to velká výzva. Já to taky tak beru.

Mluvil jste s bratrem Romanem?

Promeškal jsem kvůli němu telefonát tátovi, protože mi volal brácha a hodinu jsme o tom všem diskutovali. Říkal, že by si spousta lidí přála stát tady na střídačce a nedostane se k tomu. Nemám to prý brát tolik vážně a spíš pro kluky zůstat pozitivní a dělat to, co umím. Stejně to prý už tolik neovlivním, když už nehraju.

A zůstanete nabitý optimismem?

Brácha zažil dvě výměny trenérů. Jeden borec přišel a říká: „Hoši, sunshine hockey skončil, jdeme teď na peklo." Když přišel druhý, ten zase: „Hoši, nic se neděje, dostaneme se z toho. Buďte v klidu." Když pak s odstupem času hodnotil oba kouče, tak lepší byl ten pozitivní trenér. Výsledky se dostavily. Klukům taky říkal, že tam nejsem od toho, abych jim nadával. Stejně to neumím.

Když jste spal jen hodinu, o čem jste celou noc přemýšlel?

O všem. Jestli mi vyletí teplota na 43 stupňů anebo na 38… Nejde o to, že nedáváme góly, ale my ani nemáme šance. Musíme nějak změnit hru, aby si kluci po zápase mohli třeba říct: Jasně, prohráli jsme, ale byli jsme lepší… Momentálně si to bohužel říct nemůžeme.

Kde vidíte problém?

Radši nebudu říkat. Nechci nikoho shazovat.Kluci sice říkají, že je zápas s Pardubicemi neovlivnil, ale do hlavy jim nevidíte. Možná počítali se třemi, nakonec měli bod, ale pořád to není taková katastrofa.

Dá se sezona ještě zachránit?

Myslím, že to máme ve svých rukou. Ještě nemusíme nic dotahovat. Ale nestačí vyhrát jeden zápas, potřeba je udělat šňůru výher. Když ale vidíte zápasy a výsledky, máte pocit, že není východisko. Jde o to, co s kluky udělá první vstřelený gól nebo vyjde přesilovka.

Věděl jste, že jste ve hře?

Poslední dva dny nějaké náznaky byly. Byl návrh, abych šel na střídačku před Libercem jako pomocník. To jsem odmítl. To není řešení. Až večer se to rozhodlo takto.

S Robertem Svobodou se znáte, ne?

Jasně, potkávali jsme se na zimáku, při trénincích poslední čtyři roky, když jsem začal trénovat obránce. Ale zápas jsme spolu nikdy nevedli. Tak uvidíme, jak to bude fungovat. Máme to rozdělené půl na půl. Až dnes ráno proběhla schůzka, jak povedeme trénink. K tomu si ještě sedneme.

Jak hodnotíte šestiletou éru Vlacha na pozici hlavního trenéra?

Dal mi šanci hlavně v letní přípravě se do procesu aktivně zapojovat. Bavili jsme se o hokeji téměř pořád. Když mě něco napadlo, nadhodil jsem mu myšlenku.

Měl jste sen nebo představu trénovat extraligový Zlín?

To ne. Pořád se vidím víc u děcek. Beru to jako dočasné řešení. Teď to tak říkám a cítím, že to beru jako záchrannou misi. U staršího dorostu mě to úplně naplňovalo. Se Zdeňou Sedlákem jsem byl do toho nadšený. Chodím na tréninky s pátou a sedmou třídou. Naplňuje mě, když vidím, jak se zlepšují. Jako hokejista jsem měl obrovský stres. Nechci pracovat pod takovým stresem jako trenéři v extralize. A trenéřina? To je ještě úplně někde jinde. Hrůza.

To budete doma nepříjemný, co?

Nevím, jestli vůbec budu doma… (smích) Psal jsem lidem, že z toho mám hrůzu. A oni mi odpovídali: „Na to se vykašli. Hrůza je autobus do Varů, do Litvínova"… (úsměv) S dorostem jezdíme nejdál do Brna.

Budete mít čas i na něco jiného, třeba na své děti?

Nechci se odříznout. I když jsem hrál, tak jsem rodinu nešidil. A dělat to nebudu ani teď. Nemám to v povaze.

Takže nyní jdete domů?

Kluci jsou ještě ve škole. Máme teď nějaké pohovory s kluky a pak máme video, zápas Olomouce, abychom si řekli, jak hrají.

U disciplinárky stále nemáte zaplacenou pokutu deset procent z platu z dob vaší hráčské kariéry za filmování. V minulosti jste ji uhradit odmítl, ale nyní budete muset, ne?

Vidíte, jak si stojím za svým. (úsměv) Ne, po klubu nechci, aby ji platil. Budu si to muset zaplatit sám.

Kdy se vrátí do sestavy obránce Miroslav Blaťák?

Dnes už byl po střevní chřipce na suché přípravě. Říkali jsme mu, ať se dá co nejrychleji do kupy. Potřebujeme ho. Je pro nás základním stavebním kamenem obrany. Teď je v minusu, to je už jedno. Říkal jsem mu, ať využívá svých předností. Že nehraje do těla? To nehrál nikdy. Odebírat kotouče může bruslením a holí. Ať nezastavuje za bránou, ale je potřeba, aby vyvážel puky. On je schopný být první vepředu a první vzadu.

Zatím to však ale nedělá.

Musíme ho do toho tlačit. Je otázka, nakolik je limitovaný zdravotním stavem anebo ztrátou motivace. Určitě ho potřebujeme.

Máte blízko k obráncům. Co vám na jejich výkonech nejvíce vadí?

Teď se hraje stylem nahraj a pokračuj. U nás mi to přijde takhle: nahrát, postavit se na dvě nohy, vyvalit břicho a dívat se. S tímhle nikoho nepřehrajeme. Když nebude od obránců větší podpora a vedle sebe více hráčů, tak je to pro útočníky těžké. Musíme hrát více u sebe, posíláme si puky na dálku, ztratíme ho a soupeř jde do přečíslení. Tohle nefungovalo a jde o to, jestli kvůli tomu, že mají hlavu tak rozsekanou, nebo z jiného důvodu.

Budete žádat trejdy?

Máme se dozvědět, kteří hráči jsou možní na střídavý start a koho můžeme zase nabídnout my. Pobavíme se o tom.

Nepomůže vám s útočníky váš velký kamarád Petr Leška, který sleduje každý zápas z tribuny?

To právě nemůžu komentovat.

Takže vám pomůže.

Právě že nepomůže. Vidíte, nikomu se do toho nechtělo.