Co se to děje? Blázinec na výletě? Ne, to se jen nadšení fanoušci vracejí ze Slezska a mají co slavit. Vezou totiž finále. Kroužení po kruhovém objezdu po vyhraném zápase patří k dlouholetým tradicím výjezdníků. Reportér Zlínského deníku vám přiblíží cestu hokejových fanoušků pro vysněné finále.
Jízda plná tradic
Před Zimním stadionem Luďka Čajky není v době srazu příliš živo. Jen šťastlivci či ryzí srdcaři dokážou skloubit hokej s prací, školou, rodinou či finančními možnostmi. Zvláště když šílenství jménem play off trvá už pár týdnů a hraje se i čtyřikrát týdně.
Nakonec vyráží na chladný sever dvacet sedm věrných. Nemnozí, ale odhodlaní. Stejně jako hokejisté, které kosí jedno zranění za druhým.
„No, ale i tak máme rekord. Dnes je to snad poprvé, co na výjezd dorazili všichni, co se přihlásili," je příjemně překvapený fanoušek s přezdívkou Radeček, který se stará o organizaci výjezdu.
Autobus stačil sotva dorazit k divadlu a vzduchem už se line pronikavá vůně slivovice. Mezi další tradice patří i sázení na přesný výsledek zápasu. Každý z fanoušků dá do banku dvacku a tipne přesný výsledek. Vítěz získá bank, případně se o něj podělí s ostatními správně tipujícími.
„Dneska je tam litr, dneska je tam litr," skanduje „pořadatel loterie" výši aktuálního jackpotu. Najednou se autobusem rozezní hlasité, nesouhlasné fůůůůj, a hu, hu, hu. Co se děje? Pohled z okna vše osvětlí. Projíždíme Vsetínem. Holt „stará láska" nerezaví.
Do zasněženého Třince přijíždíme asi hodinu před zápasem. Autobus přijíždí pohodlně až před vchod a fanklubák Radeček spěchá na vrátnici vyzvednout lístky.
„Oceláři-popeláři!"
„Dnes se alespoň nebudeme mačkat, počítám, že to vychází tak pět sedadel na jednoho," směje se další z fanoušků. Nakonec to nebylo tak zlé. Další desítky lidí dorazily auty a nakonec mohlo být ve zlínském kotli kolem stovky povzbuzovatelů. S víkendem, kdy sektor praskal ve švech, se to však nedá srovnat.
Zápas začíná. Domácí fanoušci se ještě neusadili, z piv se ještě ani neusrklo a místní zažívají ledovou sprchu. Po pár vteřinách vsítil zlínský Petr Leška úvodní branku a třineckým fandům se protahuje brada. Takto si to nepředstavovali. Po pravdě ani fanoušci Zlína ne. Rychlý gól však potěšil a namotivoval k fandění. „Jedeméé, šéévci, jedeméé," zní sborově.
Probouzí se i domácí a začíná hukot. „O, O, Oceláři" burácí ze všech stran. „Po, Po, Popeláři" kontrují s úsměvem zlínští. První třetina skončila a davy se valí před stadion. Bramboráky, párky, popcorn a dokonce i cukrová vata – nepřeberné vůně lákají vystát si nějakou tu řadu.
„Hergot, že vy musíte hrát takový beton," oslovují třinečtí fanoušci postavy ve žlutém. S frázemi se bojuje stěží.
„Však jsme vám to otevřeli v úterý, co byste ještě chtěli," smějí se Zlínští v narážce na šestigólový příděl.
„A co jako máme hrát? Podívejte, jakou máme slátanou sestavu. Dostanete diplom za nejkrásnější hokej a my si to finále klidně vybetonujeme," slyším další rozhovor. Začíná druhá třetina. Nervozita stoupá a tlak Třince není rozhodně malý… Když v tom: góóóól!!
Jarda Balaštík se prosadil v pravou chvíli. Přes celé hřiště spěchá k fanouškům, aby se o radost podělil. Skáče na plexisklo a ze sektorů zní hromové Jááárda Balaštííík, Jááárda Balaštíík.
2:0 dává naději
„My chceme beton, my chceme beton," hecují zlínští fanoušci červenobílé domácí publikum. Zdánlivý klid měl však jepičí život a za pár chvil je stav 1:2. Třinecká hala se opět otřásá v základech.
Vše podstatné se však má odehrát až v poslední části. Třetí třetina začala náporem domácích. Nápor je však hodně umírněné slovo.
„Ty vole, ti nás mačkají jak citron, to nemůžeme dlouho vydržet," bojí se fanoušci a své obavy přetavují v hromové „hoši, bojovat, hoši, bojovat!" To však zaniká v ryku domácí arény. První půle poslední třetiny rozhodně nebyla pro slabé povahy. Při super šanci domácího Peterka se fanoušci hroutí. A to na obou stranách barikády. Už mohlo být srovnáno.
V hokeji se však emoce přelévají neuvěřitelnou rychlostí. Napětí a zoufalství se ve vteřině přetavilo ve žlutomodrou euforii. Jarda Balaštík totiž znenadání střílí svou druhou branku utkání a žlutý kotlík hostů se zaplavil štěstím a voňavou slivovicí.
Pet láhve s propašovaným moravským životabudičem se ještě nepodařilo zašroubovat a už jsou znovu potřeba. Gól Zdeňka Okála taví třineckou ocel v neškodnou pěnu. Do konce zápasu nezbývá ani deset minut. Jenže ono to asi bez nervů nejde. O pár minut později je to po sporné brance už jen 2:4 a minutu před koncem svítí na ukazateli skóre dokonce 3:4.
Finále je tady, finále je tady!
„Pošlete tu slivovici, já se musím uklidnit," žádá jedna z fanynek. „Já se na to nemůžu dívat," otáčí se další. Do finále chybí přesně 3,7 vteřiny. Fanoušci ve žlutém napětím ani nemohou fandit, někteří se otáčejí zády ke hřišti nebo si schovávají tváře do dlaní.
Tři, dva, jedna. Jóóó! Propuká obrovská radost. Někteří fanoušci ani nevědí, jakým způsobem se radovat dřív. „Finále je tady, finále je tady," zní sektorem.
„Ještě že jsme jeli," oddechl si další z fanoušků. Tohle se bude dlouho řadit mezi nezapomenutelné zážitky. Stovka modrožlutých skáče, zpívá a tancuje. Opakují se pokřiky a chorály.
„Debilní hokej, debilní hokej," skandují zlínští fandové v narážce na označení, kterým jeden z třineckých hráčů označil zlínskou taktiku. Skandování se přesouvá před stadion. Na slavících hostech ještě aspoň vydělají stánkaři. „Kolik stojí ten bramborák?"
„Čtyřicet, ale pro vás za padesát, když jste vyhráli," čertí se naoko prodejkyně. Policisté jsou však už netrpěliví, čekají, až se fanklub kompletně „nalodí" a autobus plný radosti vyprovází za Třinec. V okolí stadionu se však ještě pohybují fanoušci, kteří přijeli auty a všichni na sebe mávají a troubí.
Cesta do Zlína byla velmi pestrá. Chvíli řev jak na lesy, chvíli vítězí únava. Až se ozývá vyčítavé: „No já snad jedu v autobuse Ocelářů, kdo dnes vyhrál?" hecují se fandové a autobus se opět otřásá.
Autobus právě přijel do Nového Jičína, města kruhových objezdů. Fanoušci se těší na zvyk s objížděním objezdu kolem dokola. Před každým nájezdem tak skandují natěšené „Hej, hej, hej, hej!", řidič však jede vždy rovně, a tak přicházejí citoslovce zklamání.
„To víte že jo. Minule jsem po vás uklízel nepořádek hraběmi. Když se chováte jako kluci, proč bych vám měl dělat radost," čertí se napůl vážně, napůl naoko řidič. Osádka mlčí a zpytuje svědomí.
Na dalším objezdu už to však přichází. Autobus čtyřikrát obkrouží valašskomeziříčský kruháč a nadšení fanoušci vynášejí řidiče do nebes. K hokejistům se přiřadil i další hrdina. Poblázněný autobus přijíždí do Zlína krátce po půlnoci.
Osazenstvo se rozchází slavit do zlínských hospod. „A kdy budu spát?" namítá fanynka. „Vyspíš se po finále," dostane odpověď. Obávám se ale, že po případném vítězném finále se spánkový deficit fanoušků jen tak nespraví.
LUKÁŠ FABIÁN