„Pořád mi to ještě asi nedošlo. Když jsem někdy před třemi lety podepisoval smlouvu ve Zlíně, tohle by asi nikdo neřekl. Říkám si, že jsem tam skoro byl,“ ušklíbl se 27letý Fořt, který ještě předloni hrál první ligu v dresu Přerova.

Už vyřazení z nominace přebolelo?

Už je to lepší. Čekal jsem to, ale nečekal jsem, že budu naštvaný. Přiznám se, že jsem chvilku byl. Ale pak to trošičku opadlo. Už si užívám volno.

Už v posledním zápase turnaje v Brně proti Rusku, kdy jste byl třináctým útočníkem, jste tušil, že se do Bratislavy nedostanete?

Jo, to jsem už tušil, že jsem to dostal za odměnu a po zápase mě pošle trenér domů. Ale samozřejmě jsem to nevěděl. Myslel jsem si, že už po Slovensku pojedu domů, ale nakonec si mě trenéři nechali do Brna. Že nastoupím do zápasu proti Švédům, jsem nečekal. To bylo příjemné. Ale když jsem viděl, jací hráči přijíždějí, věděl jsem, že šance je čím dál menší.

Jaká to byla pro vás zkušenost tohle všechno zažít?

Neskutečné. Co vám mám povídat, bylo to super. Celou dobu jsem si to užíval. I když to bylo náročné.

Vy hráči rádi mluvíte o detailech, které rozhodují, protože všichni umí bruslit a přihrát si. Je tedy něco, co vás překvapilo a uchvátilo?

Myslel jsem si, že všichni budou řešit hodně hokejky. Ale hráči měli vymazlené brusle, řešili různé vychytávky. To mě trochu překvapilo.

Sledoval jste i chování v kabině velkých hráčů, co přijeli z NHL?

Mimo led jsme se tolik neviděli. Byli jsme akorát spolu na obědě, pak jsem šel spát, protože jsem byl unavený. Ale ostatní kluci mi říkali, že nebylo co vypozorovávat. Nechtěl jsem zase špatně působit, takže mě to tolik nezajímalo jako na ledě.

Jak vás tedy přímo v akci uchvátil Jakub Voráček?

U Vorase mě překvapilo, jak dělá všechno hrozně rychle. Dělá plus minus jako všichni ostatní, ale v mnohem větší rychlosti. Je vidět, že má neskutečně naučené kličky. A pořád mu vychází, i když každý věděl, že tu konkrétní udělá. Stejně mu to vyšlo. Má hodně měkkou hůl, takže není prakticky slyšet, že střílí. Jsou to detaily, ale individuálně jsem to zase nepozoroval.

Během zápasu s Ruskem jste měl čas sledovat zápas na střídačce jako nehrající útočník. Co jste říkal na Ovečkina s Kuzněcovem?

(směje se) Seděl jsem a moc jsem neviděl a nechtěl jsem stát a překážet. Takže jsem seděl a díval jsem se na kostce. Detailů jsem tolik neviděl, což mě štvalo. Všiml jsem si jen jednoho signálu, co mají nacvičený. To bylo zajímavé. Ale tam byli všichni kvalitní, takže ani takhle velcí hráči tolik nevynikali. Když jsem se podíval na led, byly hvězdy jedna vedle druhé na obou stranách. Bylo super, že jsem si mezi nimi mohl posedět.

Proti Švédsku jste hrál. Kdo tam na vás udělal největší dojem?

Těšil jsem se na krále Henrika (Lundqvista), ale ten je stejný jako na fotce. Ten mě nijak nepřekvapil. Věděl jsem, že mají asi šestnáct hráčů z NHL, ale raději jsem se po nich nedíval. Z toho bych byl akorát zbytečně nervózní. Jen jsem věděl, že ke každému hráči musím přistupovat, žádnou situaci nesmím podcenit a jednoduchých soubojů prohrát co nejméně. Bral jsem je všechny, že jsou nebezpeční. Nedělal jsem rozdíly. Snad jen z vyprávění, třeba Elias Pettersson, co si to tam neskutečně vodil, ale tolik jsem si toho nevšímal.

Sezonu v národním týmu jste dohrával ve čtvrté formaci, přestože jste začínal kemp v první lajně. Musel jste hrát jinak, když jste věděl, že na přesilovky se nedostanete?

Když se podíváte na složení mančaftu, čtvrtá lajna by měla předávat útočné pásmo, zbytečně neztrácet puky, nefaulovat. Spíš jsme měli jednodušší pokyny a udělat prostor pro první a druhou lajnu, které hrají důležité momenty zápasu.

Budete sledovat mistrovství světa, nebo chcete mít od hokeje na chvíli pokoj?

Budu se dívat. Hokeje jsem měl dost po sezoně, na srazu reprezentace jsem toho měl chvilkami dost. Ale po čtyřech dnech volna už mi to zase chybí. Dám si chvilku pauzu, s přítelkyní něco podnikneme a vrhnu se na další sezonu. Ale na dovolenou se teď nechystám, asi až po letní přípravě.

Staronový trenér Zlína Antonín Stavjaňa říkal, že spolu budete mluvit, kdy se připojíte k týmu, který už je v plné letní přípravě. Už se stalo?

Ano, bavili jsme se. Jak bude teambuilding, chce, abychom byli všichni kompletní. Domluvili jsme se, že tím já začnu. Ale víc informací pořád nemáme, jen víme, že se bude něco dít.