Posadil se na střídačku a slyšel fanoušky skandovat své jméno.

„Byla to úžasná euforie. Seděl jsem na střídačce, smál jsem se a říkal jsem si, co si asi doma říkají rodiče. Byl to úžasný pocit, na který nezapomenu,“ přiznal rodák z Valašského Meziříčí.

Některý ze spoluhráčů mu pak přivezl na střídačku puk, který po zápase omotal izolačkou a popsal iniciály zápasu.

„Odvezl jsem si ho na byt, popsal jsem si ho a vystavil ho a tam ho nechám. Krásná památka,“ zářil štěstím Fryšara, který už letos odehrál i dva zápasy za juniorku, ve kterých posbíral pět kanadských bodů za dva góly a tři asistence. Vloni vstřelil 16 branek, tudíž obvykle ví, jak slavit góly.

„Bylo to jiné než dát gól za juniorku,“ srovnal.

Časomíra ukrajovala posledních pět minut zápasu, Zlín prohrával 3:4 a i v těchto klíčových momentech trenéři poslali zlínského mladíka do akce v přesilovce. „Těší mě už to,“ děkoval trenérům za důvěru.

Tu splatil měrou vrchovatou. Dostal se k němu odražený puk po střele Žižky, který poslal do levého horního růžku brankáře Plzně a vsetínského odchovance Miroslava Svobody.

„Střelu jsem ani pořádně neviděl,“ nechápal Fryšara, který měl na hokejce vyrovnání druhý gól i o dva dny později v úterý proti Vítkovicím. Jenže tutovku před prázdnou brankou nedal.

„Už jsem myslel, že to bude gól, ale stihl tam dát hokejku,“ mrzelo Fryšaru, který vynechal pouze dva ze 14 zápasů od začátku sezony.

Dostává od trenérů prostor, byť zatím jen ve čtvrté formaci.

„Je to super šance, jsem rád, že dostávám důvěru od trenérů. Před sezonou jsem to nečekal, bylo nás tady víc kluků, co bojovali o šanci,“ zmínil Jiřího Karafiáta a Jana Václavka.

„Mohl jsem skončit klidně v juniorce nebo v Přerově. Nakonec jsem tady.“

Rodák z Valašského Meziříčí však neměl cestu do extraligy zrovna jednoduchou. Vyrůstal v Rožnově pod Radhoštěm, jehož je i odchovancem. Za tamní klub hrál do osmé třídy. Následovala sezona 2012/2013 v mladším dorostu Vsetína.

„Nejprve jsem dojížděl na tréninky do Vsetína z Vidče, kam jsme se s rodinou před osmi lety přestěhovali. Bylo těžké hokej skloubit se školou,“ vybavuje si Fryšara, který poslední čtyři sezony už válel v mládežnických kategoriích.

„To už jsem nedojížděl a byl jsem ve Zlíně na internátě. Rodiče jsem viděl maximálně o víkendech. A nyní od září jsme už s Martinem Padrnosem v bytě,“ prozradil Fryšara soužití se svým vrstevníkem a kamarádem z týmu.

„Je to v pohodě. Ale neuklízí z nás nikdo. Když přijede přítelkyně, necháme to na ní. Úklid není nic pro mě,“ směje se.

Podporu má i ve svých rodičích i o šest let starším bratrovi Adamovi, který také hrával za Rožnov hokej.

„Podporují mě a za gól mě pochválili. Ve škole to moc lidí neví, moc tam nechodím. Jsem tam jednou za týden, kdy píšu nějaké písemky. Mám individuální plán,“ objasnil student čtvrtého ročníku střední podnikatelské školy ve Zlíně.

Jako každý kluk sní o NHL.

„Ale nevím, jestli se podaří. Když se udržím v extralize, budu hodně rád,“ má jasno Fryšara, obdivovatel Alexandra Ovečkina.