Berani loňskou sezonu zakončili 7. března, nejproduktivnější bek hokejistů Zlína uplynulého ročníku Tipsport extraligy si však sezonu prodloužil o téměř dva měsíce. Nejprve se individuálně připravoval na reprezentační kemp, posléze byl v širší nominaci na šampionát v lotyšské Rize. „Tréninky byly hodné náročné. I když jsem se snažil udržovat v tempu, tak jsem skrze měsíční pauzu neměl tolik natrénováno. Není to ten pohyb jako na ledě,“ popisuje Gazda.

Právě ledové plochy si od listopadového rozjezdu extraligy užil nadbytek. Během letní přípravy se Zlínem navíc bude kluziště využívat v rámci zlepšení dovednosti na nový ročník. „Abych řekl pravdu, tak je to šílené,“ usmívá se mladý bek. „Máme začátek června a venku je 30 stupňů. Nechci říct, že bych toho měl plné kecky. Suchá příprava je však specifická v tom, že od ledu máte volno.“

S národním týmem jste se připravoval více než měsíc. Jak se vám osobně vedlo?
První tři týdny se jenom trénovalo, dělala se kondice, hry. Výkon se přeci jen hodnotí až v utkání, takže z daného pohledu je těžké soudit. Zápasy přišly až během mého čtvrtého týdne. Vždy to může být lepší, ale nemyslím si, že to byl propadák, to určitě ne. Je to však spíše otázka na někoho jiného.

Odehrál jste dva zápasy. Jaké byly?
S Rakouskem jsme hráli v Jindřichově Hradci, kde jsme se připravovali celý týden, nemuseli jsme tak cestovat, byl jsem zvyklý na kluziště. Ve druhém utkání mě Německo hodně překvapilo, jak dobře to takticky zvládlo. Oproti Rakousku bylo lepší. Vyhráli jsme o gól, výsledek tak hovoří ze vše. Německý tým pak ukázal velkou kvalitu na mistrovství světa.

V čem bylo Německo ta silné?
Bylo důrazné, rychlé. Upřímně jsem nevěděl, do čeho jdu, proti Německu jsem nikdy nehrál. Vybavil jsem si akorát olympijské hry, kde došlo až do finále, ve kterém hrálo vyrovnaně s Ruskem.

Vinou současné situace jste musel absolvovat tzv. bublinu. Jak jste tuto situaci zvládal?
Bylo skvělý, že v neděli jsme na den mohli cestovat domů. Ve Zlíně jsem se tak potkal s rodinou, přítelkyní. Program však byl takový, že v bublině jsem trávil minimum času – v podstatě pouze chvilku po obědě, odpoledne jsme strávili na zimáku.

Zažil jste tedy víceméně typický režim?
Absolvovali jsme velkou porci tréninků. Žádná prokrastinace ani velké poléhávání na pokoji tak nebylo. Kluci na mistrovství světa měli bublinu už odlišnou – trénovali jednou denně a odpoledne byli zavřeni na pokoji.

Na šampionát jste se nakonec nepodíval. Jak jste to prožíval?
Bral jsem to, že je to něco navíc, že můžu překvapit. Pochopitelně jsem se v týmu chtěl udržet co nejdéle. Jak však postupně kluci přijížděli ze zahraničí, tak jsem cítil, že má pozice byla menší a menší. Když jsem viděl, kdo má dorazit, tak pro mě nebylo místo.

Jak proběhlo vyřazení z nominace?
Po druhém utkání v Německu trenéři provedli hodnocení zápasu. Chvilku si ještě dali čas na rozmyšlenou. Poté Filip Pešán přečetl seznam hráčů, kteří končí. Osobně si mě k sobě ještě vzal pan Špaček, něco mi k tomu řekl. Zhodnotil šest týdnů.

Během přípravy jste se potkal také s Michalem Jordánem, odchovancem Zlína…
Michala jsem sledoval, protože vím, že je Zlíňak, jeho taťka navíc u nás dělá kustoda. Nikdy předtím jsme se přesto nepotkali. Když jsem ho vidělv nominaci na kemp do Prahy, tak jsem mu na instagramu napsal, jestli bychom nejeli spolu. Byl to první kontakt. Jak jsme pět týdnů spolu cestovali, tak jsme toho rozebrali hodně. Vyptával jsem se na Rusko, on pro změnu na extraligu a jak nám to ve Zlíně šlapalo. Za tu dobu jsme se poznali dobře.

Překvapila vás jeho neúčast na šampionátu?
V moci to mají jiní, ale osobně mě to překvapilo. Má nějaké zkušenosti, v Rusku snad odehrál nejlepší sezonu. Minimálně jsem si myslel, že se probojuje dál a nebude vyřazený tak brzy.

Jak jste sledoval šampionát? Prožíval jste to více vzhledem k vaší účasti na kempech?
Minimálně na naše kluky jsem si čas vždy našel. Nedá se však říct, že bych to o to více prožíval. Hodně jsem to přál Matěji Blümelovi, se kterým jsme byli pořád v kontaktu. Skamarádili jsme se, když jsme poprvé jeli na turnaj do Ruska, oba jsme tehdy byli bez zkušeností s nároďákem. 

Co říkáte na vystoupení Čechů?
Na místě jsem nebyl, tak nevím, zda dokážu ideálně odpovědět. Příprava na šampionát však určitě byla výborná. Otázkou je, jestli kluky trochu psychicky neovlivnil gól s Ruskem devatenáct vteřin před koncem. Mohl být bod, v prodloužení klidně druhý. Zase by to byla jiná startovací čára. Faktorů však bylo více.

Neříkal jste si někdy, že jste tam mohl být taky?
Když jsem viděl obranné páry, tak mé podobné myšlenky nenapadly vůbec.

Hodně se propírala osoba hlavního trenéra Filipa Pešána. Co vám osobně vyhovuje, když trenér je emotivnější, nebo více v klidu?
Trenérů za kariéru jsem moc nezažil, nemám tak moc z čeho srovnávat. Když to ale vezmu konkrétně u nás, tak pan Špaček, kterého kamery nezabíraly, na střídačce byl emotivní, ke střídáním nám vždy něco říkal. Rozhodně to nebylo tak, že by tam bylo ticho.

Vaši spoluhráči z reprezentace o trenéru Pešánovi říkali, že dokáže být emotivní…
S kluky můžu jen souhlasit. Co řekli, je vše pravda. Nikdo nevidí do zákulisí, jak se chová v kabině nebo na meetengu.