Takového hráče pohledět. Patří(il) k největším talentům, jaký lotyšský hokej v posledních letech vyprodukoval. Hokejista s talentem od Pána Boha.

Jakmile vyjel k prvnímu angažmá v Česku, tehdy ještě ve Zlíně, uhranul na první pohled. Rychlost, drzost, nebojácnost, skvělé zakončení. To jsou základní atributy, kterými na sebe Zabusovs upozornil. Ve velké krizi Beranů v jejich sestupové sezoně měl bod v každých dvou zápasech, což byl skutečně solidní počin.

Jenže takto kvalitní borec by se měl udržet na nejvyšší úrovni, že? Ano, měl. To rozhodně. Jenže neudržel, další dvě sezony hrál v podstatě ve své domovině a ve slovenských Michalovcích. A to je na jeho potenciál skutečně málo.

Na konci ledna to s ním zkusil Vsetín. A udělal více než dobře, Lotyš mu v podstatě vystřílel baráž. Idylka trvala jen čtvrt roku. Jakmile se nárokovalo o smlouvě, začal cukat. A cukat. Až se přepočítal.

Přitom to mohla být velká výhodná pro obě strany. A to dosti. Podle vyjádření Valachů (na žádost Deníku o rozhovor nereagoval) odmítl hodně dobrou nabídku, čímž si možná sám vykopal hrob. Po loňském výborném play-off patrně očekával velké nabídky, které se nedostavily. A možná ani není divu.

Lotyšský útočník sice oplývá velkým talentem a schopností zazářit, dlouhodobě však na veřejnost prosakují informace, že to s ním není dvakrát snadné. Že to není úplně parťák do nepohody. Že má svoji hlavu. Kór v dnešní době si na takové věci dáváte velký pozor. A není vám lhostejné, koho máte vedle sebe v kabině.

Ať už tak či tak, Patriks Zabusovs svoji velkou příležitost prováhal. Bude už pouze na něm, zda se zbaví nálepky talentového hráče, který mohl mířit mnohem výše.

Atmosféra na Lapači během prvního finále Chance ligy. | Video: Deník/Radek Štohl

Byla by obrovská škoda, kdyby svůj velký potenciál prohospodařil. Zvláště pro české prostředí.