„Doufám, že budu brzy v pořádku a vrátím se brzy do zápasu,“ přál si včera Herman, který v 29 odehraných zápasech vstřelil čtyři góly a přidal sedm asistencí.
Jak se cítíte?
Jsem na začátku. V úterý jsem byl na kontrolním rentgenu, kde mi řekli, že to vypadá celkem dobře a nemělo by v ruce už nic být. Aspoň tam nebylo nic vidět. Nyní jsem začal na ledě, ale uvidíme. Zatím nedokážu říct, kdy se vrátím. Stále je to hodně bolestivé, ale důležité je, že už v ruce nemám úlomky kostí.
Už doháníte tréninkové manko?
Chodil jsem i na kolo, nějak jsem se udržoval. Ale na ledě je to něco jiného, člověk se do toho dostane rychleji.
Takže do pátečního zápasu proti Třinci ještě nenaskočíte?
Zatím nedokážu říct, domluvím se s trenéry, jak se budu cítit. Ale nyní to vypadá, že v pátek hrát ještě nebudu. Teprve dnes jsem byl poprvé po více než dvou týdnech na ledě. To je dost.
Jak jste si vlastně prst vlastně zlomil?
Jel jsem napadat a chtěl jsem dohrát obránce Olomouce, a když mi uhýbal, tak spadl a při pádu jsem ho netrefil rukama, ale narazil jsem rukou do mantinelu a ruka se mi nepřirozeně ohnula. Bylo to nešťastné, ale mohlo to dopadnout i hůř. Když člověk narazí tímto směrem na mantinel, jsou v ruce zlomené navikulárky. Měl jsem ulomenou tuhle kost. (ukazuje na zraněné místo na ruce).
Hned jste věděl, že je zle?
Stalo se to asi v půlce první třetiny, ještě jsem s tím hrál. Ale tuhlo mi to, a když jsem měl ruku slabší, už jsem nemohl ani zabrat a říkal jsem, že pojedu na rentgen a uvidíme.
Po zápase jste se už pohyboval u kabiny s dlahou na ruce. Nepokazilo vám to trochu Vánoce?
Říkal jsem, že na jednu stranu jsem byl doma. Jenže člověk chce hrát, protože ho hokej baví, chce být s kluky v kabině, být u všeho. Navíc jsem s tím nemohl ani řídit, takže jsem byl vyloženě doma. Za kluky v kabině jsem nebyl snad osm dní. Měl jsem domácí pohodu, sledoval jsem kluky v televizi na dálku. Ale, když se teď navíc daří, hrají super zápasy, chtěl bych být součástí.
Ani jste pořádně nemohl cvičit na bicích ve vaší kapele Kameron, co?
Ne, ale chodil jsem za kluky a snažil jsem se aspoň jednou rukou. U bicích jde pořád něco zdokonalovat. Zkoušky jsme měli, jednou rukou jsem to v pohodě zvládl. Kluci mě tam obdivovali. (směje se) Dávali jsme i video na internet. V klidu, dá se to. Člověk to sice trochu ošidí, ale na cvičení to stačí.
Když se podíváte na tým na konci září a v současnosti, kde vidíte hlavní rozdíl?
Nějak se vždycky sezona vyvíjí. Někdo má lepší začátek, pak je to kolikrát slabší. Někdo vyhraje prvních patnáct zápasů, v tabulce je nahoře a pak postupně padá. To se pak hůř z toho dostává. Teď si to sedlo a funguje to. Hrajeme výborný hokej, máme i dobrý styl. Je to i tím, že se daří, vyhráváme. Konečně jsme začali vyhrávat i doma. Vloni jsme před vlastními fanoušky hráli výborně, letos se nám to moc nedařilo. Teď jsem za to rád, i venku se sbírají body. Nevím, kde je hlavní příčina zlepšení, ale jsme rádi, že jdeme tabulkou nahoru a výkony mají stoupající tendenci.
Váš spoluhráč Bedřich Köhler nedávno po zápase říkal, že zatímco v září jste se báli, ať neprohrajete, nyní do každého zápasu jdete vyhrát. Souhlasíte?
Je to tak. Když jsme prohráli hodně zápasů za sebou, už jsme si říkali, že si nemůžeme zvyknout prohrávat. Odehráli jsme tam vyrovnané zápasy, ale utekly nám v závěru. Bylo tam spoustu zápasů, které jsme prohráli o jeden gól. Teď si jdeme za tím od začátku zápasu. Důležité je, že se často dostáváme v zápasech do vedení. Sezona graduje, právě teď se láme chleba.
Navenek všechno vypadá nešťastně pro odvolaného trenéra Antonína Stavaňu. Právě v době návratu staronového kouče Svobody jste se nastartovali. Hraje změna trenérů tak důležitou roli?
Byl to určitý impulz. Pana trenéra Svobodu jsme všichni znali, věděli jsme, co od něj čekat. Fungovalo to už vloni i předloňskou sezonu, co jsem se s kluky bavil. Hlavně jsme tomu věřili. Teď se ukázalo, že to byla dobrá volba.
Jaký je pan Svoboda trenér?
Dobrý trenér. Mám ho rád. Někdy impulzivní, což je ale potřeba. Umí zařvat, má náš respekt. Všichni ho posloucháme. Co řekne, se snažíme plnit. Kdo by to nedělal, dostane to sežrat. Tak to má být. Stejně jako dovede zařvat, umí i pochválit. Má všechno, co by kvalitní trenér měl mít. Je to, jak to má být a i proto jsme tam, kde jsme. Rád pod ním hraji.
Se 104 vstřelenými brankami jste pátý nejproduktivnější tým soutěže, za sebou máte i ambiciózní týmy jako Liberec (103 branek), Třinec (103), Mladá Boleslav (95) i Hradec Králové (81). Jen o gól před vámi je Kometa Brno (105). Slušná vizitka, nemyslíte?
To je slušné a myslím, že na to můžeme být ještě lépe. Když vezmu konkrétně sebe, šance tam pořád jsou. (pousměje se) My góly můžeme dávat pořád. Je to jen o tom, aby se takzvaně roztrhl pytel a napadalo to tam. Třeba osm gólů s Olomoucí, to snad nikdo nečekal. Vždyť celkem čtrnáct gólů jsme měli celkem za poslední čtyři vzájemné zápasy. Je to jen dobře. Když víte, že tým je doma schopný dát pět a více gólů a venku třeba čtyři, hned se lépe hraje. Je to lepší, než hrát na jeden dva góly a doufat, že neinkasujete. Na začátku sezony tady přitom nebyl nikdo, kdo by dal víc gólů. Vše jsme hráli na jednu dvě branky, což nestačilo.
Zmínil jste sám sebe, že by jste mohl mít víc, než na současné čtyři góly. Jak jste se na ledě cítil před zraněním?
Začátek byl slabší, ale postupně jsem se cítil čím dál lépe. Před zraněním to bylo super. Teď se z toho musím dostat. Těším se na zápasy, mám velkou chuť.
