Hořkost ani zášť však u Jakuba Hermana nehledejte. „Ve Zlíně se mi líbilo, měl jsem to blízko domů. V klubu jsem byl spokojený, byla tady parta skvělých kluků. Člověka konec pochopitelně zamrzí, ale takový je hokejový život. Někdo každou sezonu mění klub, zatímco já jsem v Olomouci strávil sedm let, teď odcházím po dalších třech,“ zmiňuje svá dosavadní angažmá v seniorském hokeji.

Je vám 29 let, dosud jste v dospělém hokeji poznal dva kluby. Nemáte rád změny?
V Olomouci jsme postoupili do extraligy. Jakmile mi tam smlouva skončila, tak jsme ji prodloužili. Po sedmi letech jsem chtěl nějakou změnu. Tehdy přišla dobrá nabídka Zlína. Jelikož jsem rodák z Přerova, tak jsem neváhal. Defacto jsem to časově měl stejně daleko. Pouze jsem změnil směr. (s úsměvem)

David Nosek je jedním ze čtyř hráčů, kteří u Beranů pokračovat nebudou.
Berany opouští kvarteto hráčů. S dalšími se jedná

Jak jste od té doby byl v kontaktu s olomouckým hokejem?
Kluky jsem pořád sledoval, i nyní v play-off s Plzní a se Spartou. Člověk tam strávil většinu hokejové kariéry, srdíčko tam nějak zůstalo. Sem tam si s někým zavolám. Taková klasika.

Už máte jasno, kam povedou vaše další kroky?
Můžu snad jen říct, že nějaká jednání probíhají.

Spekulovalo se o zájmu Olomouce. Je na tom něco pravdy?
Abych řekl pravdu, tak jsem o tom taky něco slyšel. (s úsměvem) Ještě není prvního května, vyvrátit ani potvrdit to nemůžu, odpověď na to není. Uvidíme, s jakým klubem se domluvíme a kam mé kroky poputují.

Lze přiblížit, zda případně povedou do zahraničí?
Dá se říct, že jsem otevřený všemu. Na druhou stranu nejsem extra cestovatel, vždy v podstatě zůstávám okolo baráku. Doma je doma. Teď to ale nedokážu říct.

Když se dostaneme k samotnému Zlínu, tak jste v něm strávil už dorostenecká a juniorská léta. Bude se vám i kvůli tomu těžko odcházet?
Člověka to ani v danou chvíli nenapadne a nepřipouští si to. Je však pravda, že po odchodu z Olomouce jsem šel do známého prostředí, s některými kluky jsem chodil do třídy, trávil s nimi čas na intru. Ať už to byl Tonda Honejsek, Fořťák (Tomáš Fořt – pozn. red), Zdeněk Okál nebo Kuba Šlahař. Další kluby tolik odchovanců v extralize nemají.

Nakonec jste tady mezi dospělými odehrál tři sezony. Na co budete vzpomínat?
Bylo to zcela něco jiného, nová zkušenost. Zlín má vynikající fanoušky, na stadionu panovala výborná atmosféra. Vždy budu vzpomínat, jak po vítězném zápase zněl Vysoký jalovec. (s úsměvem) Na druhou stranu ani v jedné sezoně nebyl úspěch, neprošli jsme do čtvrtfinále. Poprvé jsme vyletěli v předkole, další rok zastavil covid a třetí sezona dopadla, jak dopadla. Když to tak vezmu, nejradši se budu vracet k té první. V extralize byla má nejúspěšnější.

Dalibor Řezníček si mimo Zlín vyzkoušel angažmá v zahraniční soutěži. Působení za hranicemi ho stále láká.
Zájem klubů? Náznaky byly, připouští Beran Řezníček

Bylo něco, co byste naopak nejradši vytěsnil z hlavy?
Tak to neberu. Věci se nějak dějí, vše má svůj důvod. Je potřeba se poučit. Nikdy jsem neměl problémy jako teď, kdy jsem odehrál pouze půl sezony. Samozřejmě můžete dostat pukem do hlavy a být delší dobu out. Pokusím se však udělat vše, abych se v létě stoprocentně připravil a případně se zranění vyvaroval.

Poslední sezona u Beranů klubu nevyšla, skončili jste třináctí. Jak se za ní zpětně ohlížíte?
Všichni víme, jaká byla. Přitom začala celkem dobrou přípravou. Odehráli jsme čtyři kola, přišel koronavirus, vše se přerušilo. Přes měsíc jsme měli pauzu, po několika dnech na ledě jsme do toho zase vletěli, hrálo se pořád. Nejde pouze o mě, ale celou sezonu jsme se potýkali se zraněními. Komplet jsme snad hráli jen před přerušením sezony. Nedostali jsme se do play-off, sezona byla neúspěšná, navíc bez lidí, což nikdo z nás předtím nezažil. A z osobního hlediska? Vinou zranění jsem odehrál pouze půlku sezony. Hodně mě to mrzí, zdraví však mám pouze jedno.

Vinou zranění jste absentoval od poloviny ledna. Co vám bylo?
V průběhu sezony jsem si natrhl břišní sval. Vynechal jsem tři zápasy, stále to však nebylo stoprocentní. Bylo nás málo, lepila se sestava, tak jsem šel hrát. Po návratu se to ale ještě zhoršilo. Podstupoval jsem rehabilitace, měl nařízený klidový režim.
Absence přibližně vycházela na pět týdnů. Sezona se v závěru vyvíjela tak, že pár kol před koncem bylo jasné, že se do předkola play-off už nepodíváme. Hlavně jsem se tak chtěl dát dohromady, zdraví máme jen jedno. Bylo mi řečeno, že kdybych to pořádně nevyléčil, mohlo by to být chronické.

Vzhledem k jasnému vývoji extraligy tedy už nebyla šance, že byste do sezony ještě zasáhl?
Nebylo to tak, že bych se nechtěl vrátit. Když se ale sezona vyvíjela takhle, tak jsem se především hodlal dát do kupy. Čtyři týdny jsem nic nemohl dělat, pouze být v klidu. Aby se člověk do toho dostal a mohl naskočit do zápasu, tak by potřeboval týden a půl trénovat. Když to tak spočítám, vrátil bych se na poslední tři zápasy, ve kterých bylo jasné, že o nic už nejde.

Akademie Beranů momentálně disponuje dvěma Lvy.
Akademie Beranů bere v republikové konkurenci devátou příčku

Co na této sezoně pro vás kromě zranění bylo nejhorší?
Když jsme se vrátili po covidu, tak jsme prohrávali. Člověk dělá sport, aby vyhrával a bavil se tím, což nám nešlo. Byla na nás deka. Někdy jsme padli o gól dva, pak dostali latu 0:6, na Spartě to byl výbuch, nikomu to nepřidá. Tak to ale prostě bylo.

Jak jste na tom momentálně po zdravotní stránce?
Pět týdnů jsem stál a od ledna jsem defacto měl po sezoně. Třikrát čtyřikrát týdně jsem jezdil za fyzioterapeutkou do Olomouce. Nyní mám měsíc v podstatě letní přípravu. Jsem stoprocentně v pořádku.

Jak se udržujete v přípravě na nadcházející sezonu?
Mám kondičního trenéra, se kterým kromě víkendu pracujeme každý den, někdy i dvakrát. Nějak to je nastavené, abych se udržoval.