Zkušený hokejový bek nebyl jen do počtu, naopak, nastupoval i v přesilovkách, v sedmém „nekonečném“ semifinále Tipsport extraligy odehrál 33 minut! S Oceláři nakonec vybojoval svůj první triumf v nejvyšší soutěži. „Kdybych měl méně stresu, tak bych se nezlobil,“ usmívá se Šenkeřík, jenž v exkluzivním a obsáhlém rozhovoru pro Deník mluví o nabídce Třince, silné generaci extraligového šampiona posledních pěti sezon i o tom, jak to v závěru minulého kalendářního roku měl blízko (daleko) k Beranům. A také, jak to má s další hokejovou budoucností.

33letý bek v ročnících 2021/2022 a 2022/2023 působil v Českých Budějovicích, kde v první sezoně vybojoval extraligový bronz. Následně se Motoru nedařilo, což odnesl i odchovanec ševců.

Jak Šenkeřík už v předchozím rozhovoru pro Deník zmínil, po konci na jihu Čech se až příliš upnul na jednu nabídku. Ta nakonec krachla, ostatní možnosti mu během té doby pláchly. „Začalo období ticha,“ přiznává extraligový šampion.

Nebylo žádným tajemstvím, že o produktivního obránce stál prvoligový Zlín. Na tuto nabídku nekývl, s A-týmem měl přesto možnost trénovat. „Klubu za to děkuji. Stále jsem čekal na extraligu, pak už byl listopad. Někde jsem musel začít hrát,“ líčí Petr Šenkeřík.

Promeškal jste ideální příležitost?
Neměl jsem čekat na jeden tým, ale kývnout na jinou nabídku. Vyloženě jsem se zaměřil pouze na jednu možnost, což byla jediná chyba. Takovou už určitě nikdy neudělám. Do budoucna je to dobrá zkušenost. Čekat tak dlouho, připravovat se sám a nehrát, tak to je docela na hlavu.

Velký zájem měl Zlín. Byla chvíle, kdy jste si řekl, že to nakonec zkusíte?
Kromě poslední sezony v Českých Budějovicích jsem posledních pět let patřil do TOP 10 bodování mezi obránci a mezi nejvytíženější hráče týmu. Nechtěl jsem ustoupit. A to v žádném případě není nic proti Zlínu ani naší první lize. V listopadu jsem si v duchu říkal, že to tak možná nakonec i dopadne. Se Zlínem jsme ovšem měli určitý deadline, pak se zařídil jinak.

Hokejový obránce Petr Šenkeřík: „Z nějakých důvodů mi to tehdy bylo ukončeno. Nejsem však jediný zlínský odchovanec, který byl takto odejit."
Šenkeřík přiznal nabídku od Beranů. Vrací se k sestupu i bronzu Motoru

Na konci listopadu jste se upsal účastníkovi slovenské extraligy Banské Bystrici.
Pořád jsem měl více možností, něco z extraligy i přímo ze Slovenska, nikdy jsme se však nepřiblížili podpisu. Téměř jsme si plácli v bývalé EBEL (současné ICEHL), už jsem si myslel, že balíme. Nakonec z toho sešlo, místo mě vybrali finského útočníka.

Kývl jste na nabídku ze Slovenska. Jaké to bylo angažmá?
Začátek byl super, po příchodu jsme vyhráli devět z deseti zápasů. Dařilo se mi i po individuální stránce (Šenkeřík v 19 zápasech vstřelil 3 góly, na 6 přihrál – pozn. red). Musíte do toho jít naplno, na sto procent a mít správný přístup. Pořád hrajete o svoji další kariéru, působení v české extralize. Úroveň slovenské ale není na úrovni té naší, která po příchodech kluků z NHL a KHL šla nahoru. Nedá se to srovnat. Máme našlapané Pardubice, vrátil se Ondra Kaše. Na Slovensku hrají importi, čekají, zda se chytnou. Příliš domácích hráčů jim v extralize nevyčnívá.

Sezonu jste nakonec dohrával ve Frýdku-Místku, později u extraligového šampiona z Třince. Jak se zrodil tento přestup?
Klauzuli o případném odchodu jsem neměl. Ozval se však Honza Peterek (sportovní manažer Třince – pozn. red), komunikovalo se to přes agenta. Řešilo se odstupné. Chvíli to vypadalo, že to je hotové, druhý den vše padlo, kluby se nedohodly. Nakonec to přeci jen klaplo, Banská Bystrica souhlasila s odstupným. Jsem za to moc rád, s Třincem jsme získali titul, což se každému nepoštěstí.

Třinec úzce spolupracuje s prvoligovým Frýdkem-Místkem, za který jste odehrál šest zápasů. Jak jste to měli v tomto ohledu nastavené?
Měli jsme dohodu, že normálně budu trénovat v Třinci a hrát za Frýdek do doby, než se zachrání. Ještě v předposledním kole jsem nastoupil v Litoměřicích, pak jsem se vrátil do Třince a stihl dvě kola základní části. Věděl jsem, v jaké pozici přicházím.

Do sestavy vás dostaly absence vašich konkurentů.
Bohužel se zranil Kuba Jeřábek, čímž jsem se posunul do základní sestavy, stejný osud později potkal i Mariho (Martin Marinčin – pozn. red). Pro Třinec to samozřejmě nebylo příjemné, mužstvo je však výborně poskládané, kdokoliv je schopný zastoupit.

Obránce Motoru Petr Šenkeřík
Šenkeřík do Zlína nepřijde. Vybral si Slovensko

Za Třinec jste nakonec odehrál 17 zápasů, hned 14 v play-off.
Do Třince jsem šel s tím, že přijmu jakoukoliv roli, byl jsem odhodlaný udělat vše. Sice jsem ofenzivní obránce, nakonec jsem dohrával jako vyloženě defenzivní. Nastupoval jsem však jak v oslabeních, tak i přesilovkách.

Od druhého semifinále se Spartou jste už nechyběl v sestavě.
Ve čtvrtfinále proti Budějkám hrál Poli (Adam Polášek), v semifinále proti Spartě já, sezonu jsme nakonec doklepli oba dva. Zápasy šly rychle za sebou, hrál jsem dobře, dařilo se mi. Ale to celému týmu, který mi pomohl. Ve finále jsme byli jen v šesti becích. Roli sedmého obránce plnil Hami (Filip Haman), ten se však ani neoblékal do dresu.

Sezona pro vás mohla skončit předčasně, v šestém semifinále proti Spartě jste byli dvě desetiny od vyřazení. Věřil jste vůbec v obrat?
Když Vožuch (Daniel Voženílek) měl pět vteřin před koncem puk na modré, tak jsem už moc nevěřil. Pak to tam padlo, což byl neuvěřitelný pocit, zažít něco takového je něco neskutečného. Nakonec jsme otočili celou série z 0:3 a postoupili do finále.

Dá se tento pocit při vyrovnání v šestém zápase s něčím srovnat?
Gól Vožucha „jen“ zařídil vyrovnání, pořád jsme ještě měli prodloužení. Vítězný gól s Pardubicemi bylo ještě něco víc, věděli jsme, že je konec sezony, že máme titul! Byl to úžasný pocit euforie.

Ještě zůstaňme u semifinále. Rovněž v sedmém zápase v Praze jste vyrovnali až v poslední minutě. Kde se bere taková síla týmu?
Rozhodně to není o náhodě. Mužstvo za každého stavu, ať už je to 5:0 nebo 0:5, hraje pořád stejně, nedívá se na kostku a kolik času zbývá. Podíváme se na ni až po 60 minutách nebo konci prodloužení. Přesně toto si říkáme i v kabině, takový je přístup. Každé střídání je důležité, stejně jako každý hráč. Tým má vítěznou mentalitu.

Jan Srdínko.
Köhler, Holík nebo Novák. Srdínko vysvětluje stavbu kádru

Proti Spartě rozhodlo až čtvrté prodloužení, sám jste odehrál přes 33 minut. Jak vám bylo ke konci zápasu?
Osobně jsem se cítil dobře, to stejné říkali i kluci v kabině. Nedovedu si představit, že máte těžké nohy a jdete s tím do prodloužení. Upřímně jsme už ani netušili, kolikáté se hraje, jaká je minuta. Bylo to na autopilota. Miloš (Miloš Roman) to pak rozhodl. Měli jsme obrovskou radost.

Co únava po semifinále?
Druhý den po Spartě mně úplně odešly nohy, byly ztvrdlé, jako kameny. (úsměv) Ice-time byl znát, 33 minut je vážně dost. Hned jsem jel na zimák, kde jsem měl vířivku, masáže, studenou káď. Nacpal jsem do sebe vitamíny, cukry, další den jsme měli trénink. Únava musela jít stranou. První zápas v Pardubicích jsme navíc vyhráli.

Nakonec jste si došli pro titul, přitom jste prohrávali 2:3 na zápasy. Sedmé utkání v Pardubicích končilo hodinu před půlnocí.
S Pardubkami jsme ve finále nehráli jediné prodloužení. Když jsme se dozvěděli, že se začne až v sedm hodin, tak nám bylo úplně jasné, že to tak bude. Nakonec to tak skutečně dopadlo, skončilo však už ve druhém prodloužení. V tu dobu ale nevnímáte, že je tak pozdě. Na Spartě jsme si všichni mysleli, že jsou dvě ráno, pak jsme si vzpomněli, že jsme začali hrát už v jednu odpoledne. (úsměv)

Byla kvalita Pardubic skutečně tak obrovská?
Upřímně to bylo mnohem náročnější se Spartou – jak mentálně, tak fyzicky, hráli jsme obrovsky těžké zápasy. Byl to urputný hokej s hodně souboji. Pardubice více hrály hokej, v kádru mají výborné technické hráče a individuality typu Sedláka, Hyky nebo Kauta. Že to špatně kousaly? Samozřejmě něco bylo v novinách, my se však soustředili na sebe. Snažili jsme se od toho oprostit.

Je trofej o to cennější, že jste porazily takto silné Pardubice?
Zažil jsem první titul, pro mě to byl neskutečný zážitek, ať už bychom porazili kohokoliv. Kluci ovšem říkali, že tento pohár je jeden z nejcennějších, už jen kvůli tomu, že všechny série byly na sedm zápasů, všechny velmi náročné. Každý favorizoval Pardubice, Spartu, Třinec téměř nikdo. My vyřadili oba soupeře, což je super!

Petr Holík (vpravo) se Zlínu upsal na dvě sezony.
Extraliga? Teď na to nemám, tvrdí Holík. Mluví o zranění i příchodu do Zlína

Třinec získal pátý extraligový titul v řadě. V čem je podle vás jeho největší síla?
Je to o týmovosti, schopnosti zastoupit jeden za druhého, nezáleží na tom, kdo zblokuje střelu. Chyběli nám hráči jako Andrej Nestrašil, Martin Růžička, přesto jsme to uhráli. Mottem letošního play-off byla familia, což přesně odpovídá. Důležitý je samozřejmě brankář gólman a možnost se opřít o individuality.

Během play-off jste cestovali letadlem. Jaké to je v českých končinách?
Je to něco neskutečného, poprvé jsme takto letěli do Budějek, hodně jsme si tím zkrátili cestu. Normálně nasednete do autobusu a vysednete v Budějkách. Takto jsme jeli na letiště do Ostravy a za 30 minut jsme byli na místě. Pak jsme to využili ještě při cestě z Prahy a Pardubic. V rámci regenerace je to obrovský bonus, tělo pak není tolik unavené. Samozřejmě to muselo stát nemalé peníze, mužstvo to však prospělo. Je možné, že i díky tomu jsme to celé zvládli.

Na kontě máte extraligový titul. Před půl rokem jste přitom byl ještě bez angažmá.
Nakonec to dopadlo úplně skvěle, jsem za to moc rád. Kdybych měl méně stresu, tak bych se nezlobil. Titul je ale odměna.

Budete v klubu nadále pokračovat?
Třinec se už dříve na pozici sedmého beka domluvil s Bohušem Jankem. Momentálně by to bylo na místo osmého obránce. Hrál bych ve Frýdku a čekal na šanci. O další budoucnosti tak momentálně příliš nevím ani já.

Jak dlouho hodláte čekat?
Ani na to nechci myslet, nejradši bych už měl podepsáno. Nabídka musí být adekvátní, dávat mi smysl. Doufám, že přijde co nejdříve.

Fanoušci Zlína si na vás ještě nějakou chvíli musí počkat, že?
Momentálně se zaměřuji na působení v extralize. Jednání se teprve rozbíhají. V této chvíli vůbec nedokážu odpovědět. Začátkem června každopádně s Honzou Hanákem začneme makat na suché přípravě.