V sezoně navíc vypomáhá i fotbalistům, nastupuje v přeboru a občas naskakuje i za béčko Brumova, kde v šesti duelech vstřelil tři branky. 
„Dokonce se mi stalo, že jsem ráno odehrál devadesát minut fotbalu a navečer nastupoval na hokejový zápas. Jelikož jsem i trenér mládeže, tak na zimním stadionu trávím více času než doma. Ale je třeba říct, že na prvním místě je u mě práce u police,“ přiznává v rozhovoru pro Deník šestadvacetiletý Vaněk, který je synem prezidenta brumovského hokeje.

Je na vás táta přísný?
Je pravda, že jeho nároky na mě jsou mnohem větší než na někoho jiného. Neřekl bych, že se hádáme, spíše o tom hlasitěji konverzujeme. (úsměv) A vůbec mi nevadí hrát pod jeho vedením, jelikož jak říká „Až ti nebudu nic říkat a budu mlčet, tak mi nezáleží na tom jak hraješ.“ Jeho zkušenosti a rady jak v hokeji, tak i v práci se nedají ničím nahradit, a tím, že celá naše rodina hokejem žije, jsem si nemohl vybrat nic lepšího.

Nyní vás ale musí coby nejproduktivnějšího hráče týmu chválit, ne? Překvapuje vás, že jste letos tak produktivní?
Byl bych raději, kdyby ty body měl tým a ne já. Ale když se ptáte konkrétně na body, tak je to zřejmě zapříčiněné tím, že dostávám od trenéra mnoho prostoru jak na přesilovkách, tak i ve hře pět na pět. Dále je třeba zmínit, že ke všem bodům je třeba spoluhráče, se kterými jste na ledě a ti proměňují šance, které připravím.

Sám jste dal už šest branek. Jaký je váš typický gól?
Těch gólů zase moc nemám, ale typický gól u mě je střela zápěstím od modré čáry, kde výborně cloní před brankářem spoluhráči.

Co říkáte na výsledky?
Výsledky nejsou moc uspokojivé. Máme to jako na houpačce. Jeden den porazíme první tým a druhý den prohrajeme s posledním mančaftem.. Na druhé straně jsme zjistili, že se dá hrát vyrovnaný zápas úplně se všemi soupeři. Naše ambice jsou být v tabulce mezi šestým až osmým místem a hrát play-off.

Olympijská hokejová kvalifikace žen v Chomutově, Sára Čajanová
Sára Čajanová: Že postoupíme na olympiádu, jsem věřila už po první brance

Jaký je vlastně v Brumově tým?
Tohle je třeba zmínit hodně důrazně. Náš tým se skládá ze čtrnácti hráčů, kteří jsou odchovanci našeho klubu a vyrůstali a žijí v Brumově-Bylnici. Dovolím si říct, že v lize jsme jediní. Náš tým je ještě doplněn a zkušené borce. Jeden z jich je hrající trenér Jarda Kristek. Všem našim klukům je čest hrát s borcem, který prošel NHL, KHL, vyhrál titul v české i slovenské extralize a v bohaté kariéře zaznamenal i další velké úspěchy. My všichni si bereme jeho každou radu k srdci a snažíme se to předat na hřiště. Na druhou stranu on se nám svojí hrou snaží vše ukázat. Dále tým doplnili dva zkušení borci, a to Dominik Matula a Michael Hlaváč.

Úroveň soutěže se zvedla, nebo šla po pandemii koronaviru dolů?
Liga obecně stoupá nahoru, každý rok jde o jeden level výš. Dovolím si říct, že některé zápasy mají parametry druhé ligy. V soutěži hraje spoustu osobností a bývalých vynikajících hráčů. Jen co mě napadá tak v lize hrají dva hráči NHL - Jarda Kristek, Miloš Gureň, za Hodonín nastupuje Martin Vyrůbalík. Ten ještě minulý rok háji barvy extraligového Olomouce, kde dělal kapitána. Takže liga má velice vysokou úroveň.

Jak klub poznamenala pandemie koronaviru, dlouhá pauza?
Pandemie náš klub nijak moc nepoznamenala. Když bylo vše zavřené, v klubu jsem udělali potřebnou údržbu stadionu. O žádné kluky jsme nepřišli. Trenéři se věnovali všem hráčům formou přes internet, pořádali různé soutěže pro udržení kondice, také jsme se úspěšně účastnili různých výzev z Českého svazu ledního hokej, snažili jsme se udržet hráče v tempu. Náš klub se hlavně zaměřuje na výchovu mladých hokejistů a velký důraz klademe na výchovu jak hokejisty tak i správného člověka. Mohu říct, že máme dokonce i více nových holek a kluků, kteří k nám chodí na školičku bruslení.

Vás hokej pořád baví jako dřív?
Já se hokeji věnuji v našem klubu na sto procent. Jelikož jsem i trenér mládeže, tak na zimním stadionu trávím více času než doma. Ale je třeba říct, že na prvním místě je práce u police. Trénuji pravidelně třikrát až čtyřikrát týdně. Manželka to se mnou někdy nemá lehké, ale hodně se mi přizpůsobila, udělala si zkoušky rozhodčí na časomíru a vytváří mi výborné prostředí na to, abych vše stíhal a dělal na sto procent.

Natálie Mlýnková s Českou ženskou hokejovou reprezentací postoupila na olympijské hry.
Mlýnková o postupu na OH i rozdílech: Oproti světu máme špatné podmínky

Dělal jste v mládí i jiné sporty, věnoval se něčemu jinému?
Od malička jsem dříve hrával fotbal než hokej. Tohle se zlomilo až kolem patnáctého roku, kdy jsem odcestoval na jednoroční angažmá do Kanady. Na fotbal jsem nijak nezanevřel a stále ho aktivně hraji za FC Brumov na krajské úrovni. Jinak se rekreačně věnuji tenisu a s manželkou rádi lyžujeme.

V kariéře jste prošel Přerovem, Vsetínem či Šumperkem. Mrzí vás že jste nikde nevydržel déle, že nehrajete vyšší soutěž?
Mrzí i nemrzí. Někdy si říkám, že jsem to mohl ještě zkusit. V jednadvaceti letech jsem se rozhodoval, zda budu hrát hokej nebo půjdu pracovat k polici. V tomhle rozhodnutí mi hodně pomohli rodiče a já jsem jim za to moc vděčný a nikdy bych to nevzal zpět. Takže svého rozhodnutí určitě nelituji. Jeden rok jsem zkusil pracovat, trénovat děti a hrát v Šumperku. Tohle mě časově úplně zničilo a nedělal jsem nic na sto procent, protože jsem většinu času trávil na cestách.

Jak jste se ocitl ve Slaném, kde jste rovněž hrával?
Protože jsem studoval vysokou školu v Praze na denním studiu, tak nemělo význam hrát u nás na Moravě. Jeden kamarád, se kterým se znám od mala Tomáš Kubinčák, což je bratr extraligového Vojty Kubinčáka, mi řekl, ať si jdu s nimi zatrénovat a nakonec jsem tam skončil. Sezona ve Slaném byla výborná, nikdy na ni nezapomenu. Poznal jsem tam super kamaráda Martina Sekerku, se kterým jsem dodnes v kontaktu. Se Slaným jsme došli až do finále Krajské ligy, kde jsme bohužel prohráli s Mělníkem. Úroveň tam je stejná jako tady.