Ten ale o sobě dává nyní vědět i na ledě. V sezoně na své poměry nasázel tři góly a míří k překonání svého osobního maxima šesti branek z předchozích dvou let.
„Je to v mých možnostech. Chtěl bych to překonat. Vloni jsem půl sezony promarodil. Budu chtít dát gólů co nejvíc. Ale my tam nejsme od toho, abychom rozhodovali zápasy," tvrdí Jiří Ondráček.
Jaká je tady role útočníků ve čtvrtém útoku?
Dohrávat souboje, vybojovat přesilovky. Když dáte gól, je to dobrý pocit.
Nějakou jistotu místa v sestavě cítíte?
To si nemyslím. Cítím se zkušenější, už jsem tady nějaký rok a vím, co je pro mě dobré a co ne a získal jsem nějakou roli v týmu. Vím, co se ode mě očekává.
Považujete se za dělníka ledu?
To jsou tam jiní. Třeba Piškot (Pavel Kubiš – pozn. aut.), Melen (Marek Melenovský – pozn. aut.) nebo Očko. Ale snažím se týmu pomoct i jinak.
Nevadí vám, že se s výjimkou jednoho zápasu, který jste letos odehrál ve druhé formaci po boku Čajánka, neposunete nahoru?
Každý by chtěl být výš a hrát co nejvíc přesilovky. Ale máme tady spoustu zkušenějších kluků, kterým se početní výhody daří a umí je zahrát. Beru svou roli, jaká je.
Podle statistik odehrajete v průměru necelých 11 minut na zápas. Stačí vám to?
Když jsme hráli na tři lajny, hráli jsme hodně i osmnáct minut na zápas. Pro každého hokejistu je lepší, když má na ledě co nejvíc času. Ale jedenáct minut na zápas je dobrý čas, když jste tam šest minut, je těžší se do tempa zápasu dostat.
Jaroslav Balaštík na jaře prohlásil, že byste to měl být vy, kdo nahradí odcházejícího Martina Hamrlíka, který svými vtípky a průpovídkami dlouhá léta bavil kabinu. Ulehčil vám to, že se z něj stal trenér obránců a je s vámi denně v kontaktu?
Nevím, jestli jsem se měl této role ujat. Každý den někdo přijde, řekne historku nebo se zapojí. Ale je pravda, že se do legračních debat snažím zapojit nebo vyprávím nějakou příhodu. Ale Larryho (Martin Hamrlík – pozn. aut.) určitě netrumfnu a ani to nemám v plánu. Ten mele pusou furt, i když je zavřený někde vzadu v kabině.
Vy jste navíc seděli v kabině téměř vedle sebe, že?
Slyšel jsem ho neustále. Člověk se pak už snaží dívat na druhou stranu a nevnímat ho, protože to bylo každé ráno něco. Je ale fajn, když je v týmu pohoda.
Povedlo se vám ho už někdy dostat lidově řečeno do kolen?
Ježišmarja, to si nevzpomenu. (Směje se.) Jeho dostat do kolen je strašně těžké. Dokáže to otočit ve svůj prospěch. Každou situaci si umí nachystat pro sebe. Není to nic jednoduchého. Hned se vám to vrátí jako bumerang.
V tom je jedinečný?
Určitě. Nedokážu si ho představit jako hlavního trenéra, aby na někoho řval. Vytváří nám pohodu a dobrou náladu a stará se o obránce.
Dnes vás čeká pražská Sparta, se kterou jste před třemi lety svedli nemilosrdnou řežbu plnou rvaček. Jak se od té doby změnila?
Hodně. Už jen trenérem Jandačem, který jim dal systém. Ta řežba se už opakovat nebude. Tým je téměř jiný, byli tam tenkrát hráči provokatéři, kteří na to byli zaměření. Mají tam zkušené hráče, kteří chtějí hrát hokej a daří se jim, takže jsou v pohodě. Samozřejmě je to se Spartou vždy vyhecované, což je pro nás hráče i lepší.
S bratry Rachůnkovými jste v kontaktu?
Jen s Tomášem, se kterým chodíme v létě na ryby, a když se ve Zlíně potkáme, tak se pobavíme. S Ivanem v kontaktu nejsem vůbec. Samozřejmě se pozdravíme.
