Zlínský hokejový forvard Pavel Kubiš, který v úterý v Pardubicích pro něj netypicky blafákem rozhodl zápas, se v pátek od 18.20 postaví v přímém souboji proti obránci Komety Brno Davidu Noskovi. „Znám ho moc dobře, ale na ledě mu neuhýbám," tvrdí 28letý dravec Pavel Kubiš.

Je reálné, že se budou na ledě často potkávat. Kubiš se bude z první formace vracet na střídačku, Nosek ve druhé obranné dvojici Komety pofrčí na led. Bude stát za to je oba sledovat! „Určitě ho dohraju. Už ve Varech si po zápase stěžoval, že jsem ho trefil. Ale ze srandy," prozrazuje pikantnosti Kubiš.

Jak se vám hraje proti dobrému kamarádovi?

Dohraju ho normálně jako každého jiného. Ale trefit ho je strašně těžké. A po zápase prohodíme pár slov. Mimo led jsme kamarádi, ale to i se spoustou dalších hráčů. Ale na ledě se můžeme i porvat. I když Keson vlastně na rvačky není. Ale to, že ho na ledě třeba seknu, tak to nezmění nic na tom, abychom byli dál kamarádi.

Navíc on vám zcela určitě sekyru opětuje, ne?

To víte, že jo. Je jasné, že by to vrátil. Ale on je takový tichý kluk i na ledě. Už se mi kolikrát i stalo, že když jsem ho sekl, ani mi to neoplatil.

Takže proti vám by neshodil ani rukavice?

Znám ho dost dlouho, ale ještě jsem ho porvat se neviděl. Moc tomu nevěřím. Je to ofenzivní bek, podle mě vůbec top v české extralize. Je to hlavně skvělý bruslař, proto nejsou jeho prioritou srážky a rvačky. Jeho přednosti jsou jinde.

Už jste si volali?

Zatím ještě ne, ale jinak v průběhu sezony si voláme. Prohodíme si názory a poplačeme si. (Směje se.) Ale hecování asi nebude. Už když hrál v Karlových Varech, nijak jsme se nehecovali. Spíš si po zápase popovídáme. A rozhodně v dobrém. Navzájem si popřejeme hodně štěstí.

Na ledě jste ve čtvrtek dopoledne zůstal dobrých pětadvacet minut po oficiálním tréninku a intenzivně jste bruslil. Dostal jste po prvním gólu novou chuť?

Kdepak. I když jsem moc nehrál, tak je potřeba si na ledě i přidat. Je začátek sezony a musím nabírat kondici i technické věci, které nás učí Larry (Martin Hamrlík – pozn. aut.), který tam s námi zůstává.

Jste rád, že jste na první gól nemusel dlouho čekat?

Pro každého je lepší dát co nejdřív gól. Ale jde o to, aby to neskončilo, stejně jako to začalo.

Parádní blafák, kterým jste překonal pardubického brankáře Růžičku, jste měl nacvičený?

(Směje se.) Vůbec ne. Vyplynulo to ze hry. Jen jsem viděl, že Baláš (Jaroslav Balaštík – pozn. aut.) to hází na brankáře. Klečel, takže pomalu nebyla ani jiná možnost než si kotouč stáhnout a viděl jsem, že za ním bylo místo.

Vy ale nejste zrovna prvotřídní technik, ne?

Ne že bych to úplně od sebe nečekal, ale asi mi to uteklo a pak to vypadalo, že to tak mělo být. (Úsměv.)

V přípravě jste byl se šesti brankami nejlepším střelcem týmu. Doufal jste, že by vám forma mohla vydržet?

Předpokládat se to nikdy nedá. Ale z přípravy jsem měl ze střeleckého hlediska radost, v extralize je to ale úplně něco jiného. Nedá se to srovnávat.

Sebevědomí vám ale zůstalo, ne?

Právě takové, jaké jsem v přátelácích měl, tak po prvním zápase rychle skončilo. Sebevědomí můžete získávat měsíc a za jeden zápas ho ztratíte.

Vrátilo se po gólu zpět?

Do extraligy jsem hlavně šel bránit. Trenér mě postavil nalevo, takže jsem měl za úkol góly nedostávat, což se nepovedlo. Gólem jsem si trochu spravil chuť, sebevědomí naroste každému hráči, když dá gól.

Zároveň naroste i posunem ze čtvrté rovnou do první formace, ne?

To taky, ale zároveň je v první lajně těžší hrát. Nastupujete na elitní lajny soupeře. Mám z toho radost, ale rozhodně se nevznáším v oblacích a nečekám, že tam zůstanu celou sezonu. Musím z toho vytěžit co nejvíc.

Čekal jste, že byste se mohl objevit v první lajně?

Na začátku můj ice time (čas strávený na ledě – pozn. aut.) nebyl ideální, ale ani moje hra nebyla dobrá. Takže posun nahoru jsem nečekal, ale ani jako tým jsme nehráli ideálně, tak to trenéři promíchali. Každý zápas je ale jiný a sestava se bude točit dál.

Ve formaci s Petrem Leškou a Jaroslavem Balaštíkem jste už v minulosti něco odehrál. Musíte oprašovat spolupráci?

Rozhodně to není tak, že to hned funguje. Ale s Lešounem (Petr Leška – pozn. aut.) si ani nemusíte nic říkat. Když vás vidí, tak nahraje. To samé Jarda, který když stojí před brankou, je z toho většinou gól. Oni si hrají svoje a já se snažím zezadu bránit, dojíždět jejich akce a dorážet je na brankovišti.

V pátek vás čeká Kometa Brno, se kterou máte dlouhodobě pozitivní bilanci. Vyhráli jste poslední čtyři vzájemné zápasy a z posledních deseti střetnutí jste vyhráli hned osmkrát. Sedí vám?

To asi ne. Stejně jako na Kometu i ve Zlíně přijdou lidé a i předvedený hokej je pro ně atraktivní. Když přijdou, nás to jen povzbudí.