Berete duel proti Kometě nějak zvlášť prestižně vzhledem k vašemu působení?

Ani ne, vždyť už tam pořádně nikdo nezůstal. Proto to ani neberu nijak zvlášť prestižně. Stejně tak s Hradcem později. Rozhodně ne tak, jako když jsem hrál proti Zlínu. To se nedá srovnávat.

Musela vůbec po vašem návratu proběhnout nějaká aklimatizace?

Ani spíš žádná neproběhla. Všechno zůstalo tak nějak, jak jsem odcházel. Kluci mě přijali suprově, s tím nebyl problém.

Co se za tu dobu změnilo?

Chybí tady Čája, náš učitel. Ale teď jsou tady noví lídři. A pan Sedlák (prochází kolem kustod) zestárnul zase o dva roky (směje se)

Vy se k novým lídrům přidáte?

Doufám, že jo. Chtěl bych, musí to ale klapat celé lajně. Pak z toho budou i týmové body a i ty individuální.

Jaký máte dojem ze souhry formace z přípravy?

Nebylo to špatné. Gradovalo to. Byl postupně vidět posun ve formě. Což je důležité.

Spolupráce s Romanem Vlachem je zřejmě odlišná od té, na co jste byl ve Zlíně zvyklý s Petrem Čajánkem. Podobá se víc souhře s Petrem Holíkem, kterou jste si rovněž vyzkoušel?

Jo jeto samozřejmě jiné. Jsou rozdílní. Možná bych jej přirovnal právě víc k Holasovi. Odehráli jsme spolu celou přípravu, všechny zápasy měli možnost nastupovat spolu, abychom si na sebe zvykli. S Čájou jsem navíc nehrál tři roky, to už je dávno pryč. Musím si prostě zvyknout na nové hráče.

A s Ondřejem Veselým jste jen oprášili nějaké naučené automatismy?

To rozhodně. (Směje se) ne vážně. Každý hráč se mění, je na čase si na všechno zase vzpomenout. Samozřejmě se to bude rozvíjet ještě během sezony. Asi to nepůjde hned. Bude potřeba na tom pracovat.

Potíže se zády se vám během přípravy nevrátily?

Ne, jsou v pohodě. Odehrál jsem celou přípravu. Všechno je, jak má být. Už ani v Hradci jsem s nimi neměl problém. Dobře jsem zrehabilitoval. Rameno po operaci mě občas malinko bolí, ale záda zatím ne.

Během představování před zápasem s legendami šel slyšet drobný pískot, ale kotel jej následně přehlušil skandováním vašeho jména. Jaký máte pocit z přijetí fanoušků?

Za to jsem vděčný, jak to kotel vzal. Strašně mě to od něj potěšilo. Bylo strašně příjemné slyšet své jméno. Je to pro mě výzva a motivace. Svými výkony musím dokázat. Samozřejmě není příjemné, když to občas slyšíte. Ale musím to brát jako druh motivace. Ten jeden hlouček nebo skupinku lidí se budu snažit dostat na svou stranu. Nikdo mi nic neříkal, ale nechci, aby tohle dělalo potíže celému týmu. Bylo by zbytečné to řešit.