Nyní s odstupem, po nedělním vítězství v Litvínově, se k pátečním událostem vrátil navzdory pětitisícové pokutě, kterou včera vyfasoval od disciplinární komise.

„Trest přijímám, situaci jsem neustál, přehnal jsem to. I rozhodčí jsou jen lidé,“ vysvětloval Honejsek, který se dvěma asistencemi v Litvínově dostal s 30 kanadskými body (8+22) do elitní desítky produktivity celé extraligy.

Spravil jste si v Litvínově chuť?

Určitě, protože jsme vyhráli. Je to dobré vítězství.

Evidentně jste byl při chuti i vy osobně. Ke dvěma asistencím vašim asistencím se přidali i vaši spoluhráči z formace Zdeněk Okál (2+1) i Jakub Šlahař (0+3) třemi body. Vyhovíte si na ledě, že?

Teď nám to šlape, několik posledních zápasů se nám daří přesilovky. Je strašně důležité, že si jimi dokážeme pomoct. Pak je i sebevědomí nahoře a hraje se nám dobře po zbytek zápasu. Těžíme nyní jeden z druhého. To je určitě pozitivní.

Soupeře jste přejeli ve druhé třetině čtyřmi góly během devíti minut. Co jste si říkali v kabině po první třetině, ve které byl Litvínov lepší?

Měli jsme tam zbytečná vyloučení, hráli dvě přesilovky po sobě, čímž si získali tlak. Přišlo mi, že nám nejezdily nohy, dívali jsme se po sobě, aby s tím někdo něco udělal individuálně. A my ostatní čtyři jsme sledovali hráče s pukem. Řekli jsme si, že tohle musíme změnit. Bylo dobře, že první část skončila bez branek. Ve druhém dějství jsme to změnili a začali hrát dobrý hokej. Všech pět hráčů chtělo puk, nabízeli jsme se, několikrát jsme je ve třetině zamkli. Pomohla nám první využitá přesilovka a vzápětí druhý gól. To soupeře nahlodalo. Byl to zlomový okamžik.

Nebyli jste zdravě naštvaní i po páteční křivdě, kdy jste si zbytečně ztracené body chtěli vzít hned zpět?

Určitě. Rozhodčí nás řízli. Byli jsme z toho frustrovaní, ale hodili jsme to za hlavu. Druhý den ráno už byla v kabině dobrá nálada. Věděli jsme, že jsme proti Třinci odehráli dobrý zápas. Bohužel to nevyšlo, ale jeli jsme do Litvínova v naprosté pohodě.

V pátek jste inkasoval disciplinární trest za nesportovní chování vůči rozhodčím, za který jste v pondělí vyfasoval pětitisícovou pokutu. Přijal jste ji?

Svůj názor jsem vyjádřil na ledě. Za to jsem byl potrestaný, což samozřejmě přijímám. Ale takhle jsem to cítil, rozhodčí nás zařízli. Nepodali dobrý výkon. Nešlo ani o oba týmy na ledě, ale sudím se to moc nepovedlo. Za to jsem dostal trest. Teď už se snad vyjádřit můžu, když to není v den utkání. Na druhou stranu pozor! Takové zápasy prostě jsou, i rozhodčí jsou jen lidé. Nepovedl se jim jeden zápas, moje reakce byla přehnaná. V zápase ale pracují emoce a s jejich soudcováním jsem nesouhlasil. Měli jsme tam krvavé zranění v obličeji po vysokých hokejkách, ty rozhodčí neviděli a pak tam pískali naše divné fauly. Tohle jsem neustál, což by se nemělo stávat. A také jsem za to byl potrestaný pokutou, což přijímám. Už jsem to hodil za hlavu, jedeme dál.

Čekal jste pokutu?

Úplně ne, ale je to správně. Doufám, že každý takový výlev je trestán stejně a Viktor Ujčík (šéf disciplinární komise – pozn. aut.) měří všem stejnou holí. Jestli ano, je to v pořádku. Hráči to musí přijmout stejně jako já. Nejde o to, jestli jsem překvapený, ale myslím, že pokuta je zasloužená.

Už po zápase jste se chtěl vyjádřit, lidé z tiskového oddělení a marketingu ale vašemu rozhovoru s novináři zabránili. Chtěl jste ze sebe vypustit emoce už v pátek večer?

Věděl jsem, že by hrozila pokuta, kdybych se vyjadřoval k rozhodčím. Takže to vůbec ne. Jen jsem chtěl říct, že nám to nešlo kvůli různým vlivům. (směje se) To je tak všechno. Někde jsem četl, že jsem vyžadoval rozhovor. To takhle úplně nebylo, nechtěl jsem se chovat jako podrážděné a rozmazlené dítě. Chtěl jsem to objasnit, ale věděl jsem, že si musím dávat pozor, abych neřekl nic, co by znamenalo nějakou pokutu. I ta stejně přišla.

Nakonec jste to jako tým ustáli, kritiky sudích bezprostředně po zápase nedopustili, navzdory tomu, že jste jako tým i fanoušci cítili velkou křivdu…

Neustáli jsme to vůbec. Za stavu 2:3 bylo moje vyloučení, týmu jsem to pokazil tím, že jsem je oslabil a dostal trest do konce zápasu. Vzápětí jsme dostali trest za střídačku. Hráli jsme zbytečně ve třech. Klukům jsem se omlouval. Po zápase jsme si řekli, že tímto výrokem na začátku třetí třetiny to skončilo a necháme to být. Bylo po zápase. Všichni jsme si řekli, že si svým způsobem za to můžeme sami, což je pravda. Nezvládli jsme emoce, jak bychom je zvládnout měli. Už se to nesmí opakovat. Nebylo z toho pozdvižení, chtěli jsme to nechat být a víc to nekomentovat.

Ostatně i kapitán Tomáš Žižka mluvil především o vašich faulech…

K čemu by bylo přilévat olej do ohně, když už by bylo po zápase? Byl to jen jeden zápas z průběhu sezony. My jsme si k tomu řekli mezi sebou něco po utkání v kabině, dál nebylo potřeba to nějak jitřit.

Už jste zmínil, že po vašem trestu dostala další dvě minuty i vaše střídačka. Nemáte tušení, za co to bylo?

Hned jsem odjel do šatny, nevím, co se tam přesně dělo. Určitě to ale byla reakce na něco, co nám vadilo v průběhu celého zápasu. Trochu se to nakupilo, hráčská lavice vyjádřila nespokojenost. Ani ode mě ani od kluků to ale nebylo vyloženě nic vulgárního. Jasně, klepal jsem holí o led, o plexisklo, takže trest do konce chápu. Nechci říkat, že bylo neoprávněné nás poslat do tří. To bych pak musel říkat i na většinu zápasu.

Vše gradovalo vaším gestem na trestné lavici, kdy jste zvedl palec nahoru…

Ptal jsem se na dálku gestem rozhodčího, jestli dostanu jen jednu desítku….

Vyznělo to jako ironická pochvala sudích.

Každý si to může přebrat, jak chce. I moje předchozí odpověď mohla být ironická…