„Kluci mi i říkali, že dám gól. I když jsem toho za poslední dny moc nespal. Bylo to opravdu náročné dostat se z laufu a z takové životní chvíle. Nějak jsem to zvládl. Byla to pro mě hodně emotivní chvíle v životě,“ poznamenal v hroznu novinářů Honejsek, který už nasbíral 34 kanadských bodů za 11 gólů a 34 asistencí.

Jak bylo náročné přepnout hlavu z životní role otce do hokejové?

Není to těžké, spíš příjemné. Máte to pořád v hlavě, ale není to, že je něco špatně. Moc jsem toho nenaspal, ale jsme profesionálové, je to naše práce. Pauza nebyla tak dlouhá. Byly to dva rozhárané dny, ale jinak jsem se do toho dostal hned. Po nachlazení je těžší se vrátit.

Jak se jako otec cítíte?

Je to super, chodím za přítelkyní, jak můžu, protože je samozřejmě ještě v porodnici. Jsou to příjemné starosti. Na zápas jsem se těšil, byl náročný. Přítelkyni musím poděkovat, protože fanoušci vyvolávali mé jméno, ale vždycky si vzpomenu na ni, jaké to pro ni bylo. U porodu jsem byl a nečekal jsem, co všechno ženy musejí zvládat. Trval třináct hodin. Ve dvanáct v noci jsme začali a před třetí hodinou odpoledne jsem odcházel z nemocnice. Klobouk dolů. Strašně jí chci poděkovat. Vůbec jsem nespal, takže jsme se s trenérem domluvili, že mi dá volno.

Bude oslava hodně bouřlivá?

Malý se narodil v pátek, takže jsem na zápas neodjel. Porod se s ním míjel. V pátek večer jsem to lehce zapil, ale ne tak jak bych chtěl. Věděl jsem, že v neděli mám zápas. Bylo to jen slavnostní, na počest. To samé včera, kdy jsme měli rodinnou sešlost. Jsem vycuclý, nejraději bych šel spát. (směje se) Uvidíme, co kluci v šatně. (smích)

Máte z výkonu dobrý pocit?

Výhra je strašně důležitá. Od poloviny zápasu nás podržel Kaša (Kašík). Chytil neskutečné tutovky. To byl klíčový moment a nám tam napadaly šťastnější a rychle po sobě jdoucí góly, které nám pomohly. Dnes to bylo na Kašovi.

Druhý gól jste dal z dorážky. Jednoduchá trefa, co?

Trefilo to horní tyč a spadlo to přímo před brankovou čáru. Byl to jednodušší gól.

Jak vám bylo, když Zdeněk Okál odcházel se zakrvavenou tváří do kabiny po ráně pukem?

Hrozně. Kluci říkali, že puk stál, ale přijde mi zvláštní z metru trefit kluka do hlavy. Je to i smůla, ale je špatně, když obránce takhle střílí. Ale dopadlo to dobře, je zašitý. Určitě to už zná. Příště bude zase nastoupený.

Nakonec jste dohrávali jen v deseti útočnících, trenéři museli hodně rotovat sestavou, obránce Daniel Gazda dokonce hrál v útoku. Byla to komplikace?

Trenér vytvořil dvojice, první třetinu se hrálo na tři levá křídla, druhá na tři pravá a ve třetí třetině se s tím už míchalo. Celou dobu jsem hrál s Piškotem (Kubišem) a k nám se točila tři křídla. Poprvé jsem nastoupil s kluky, se kterými jsem v sezoně ještě nehrál. Ale s Piškotem jste už kdysi hráli a dnes jsem mu děkoval za jeho asistenci. Sedělo nám to.