Honejsek: Přítelkyně říká, že jsem emotivní jako Čajánek

„Vnímal jsem to, svým způsobem je to povedená sezona, ale pokračujeme dál. Chceme ještě udělat úspěch, myslím především na tým. To je základ,“ vysvětloval včera po tréninku Honejsek, proč o svém individuálním úspěchu příliš mluvit nechce.

Nechcete svou formu před play-off zakřiknout?

Ano. Nejdůležitější máme ještě před sebou. Rád bych se soustředil na závěr sezony, sebe nechci řešit. My chceme být úspěšní jako tým.

Ale vy jako jeden z klíčových hráčů hrajete ve formě…

Jenže jsme desátí. Po průběhu sezony, kdy jsme se dostali z posledního místa, jsme chvíli pokukovali i po šestce. Jenže po reprezentační přestávce jsme už neměli formu. To nás vrátilo na zem. Zaplaťpánbůh jsme nakonec uhráli aspoň desítku. Teď už máme před sebou poslední zápas, soupeře si vybírat nemůžeme. Uvidíme, kdo na nás vyjde. Chuť postoupit z předkola je, protože poslední tři roky jsme ho hráli a nikdy se nám to nepodařilo. Všichni pro postup uděláme maximum.

Cítíte nyní větší zodpovědnost za mančaft než před sedmi lety?

Bylo mi dvaadvacet, takže to je pochopitelné. Čeká se to od nás. Vloni to bylo špatné, takže letos nebylo jasné, kdo to potáhne. Vloni tým táhli Fořťák (Fořt) s Onderem (Ondráčkem), kteří se na začátku sezony zranili. Proto jsme museli vystoupit my. V této roli hraji odmalička, prakticky celý život. Někdy to vycházelo, jindy ne. Ale samozřejmě jsem věděl, s čím do sezony jdu.

Podpisy Beranů zdaleka nekončí. Ve Zlíně zůstane i pracant Sedláček

Hokej

Pomáhá vám i rodinná pohoda a dobrá nálada po narození syna Maxima, kterou navenek pořád oplýváte?

Max se narodil před měsícem, přitom po reprezentační pauze jsme hráli fakt špatně, takže kdybych řekl ano, nebude to pravda. Výkony nebyly takové.

Jasně, ale dítě jste s přítelkyní očekávali, těšili jste se, jsou to pozitivní emoce, což se na rozpoložení člověka projevuje, ne?

To samozřejmě ano. Je to nádhera, nejhezčí okamžik života. Změnilo to všechny mé hodnoty. I to byl jeden z důvodů, proč jsem chtěl podepsat novou smlouvu ve Zlíně a zůstat tady.

Bylo ve hře vůbec něco jiného?

Jen to, co jsem četl na sociálních sítích, kde mě lidé viděli v Mladé Boleslavi, a nevím, kde všude. (směje se) To mě strašně bavilo, kde všude se informace braly. Protože já jsem nekomunikoval vůbec s žádným týmem z extraligy ani odnikud jinud. Tyhle komentáře mě fakt baví. (ironicky)

Vadí vám podobné spekulace?

To máte, jako když vyhráváte, jste nošený na ramenou, stačí dvakrát prohrát a jste největší žebrák. Fanoušci jsou specifická skupina. Někteří jsou rozumní, jiní méně. Ale chtěl jsem upřesnit jen to, že jsem jednal jen se Zlínem a zájem zůstat byl oboustranný. Nad ničím jiným jsem ani nepřemýšlel. Rychle jsme se i s klubem domluvili a jsem rád, že to tak dopadlo.

Vidíte ve Zlíně perspektivu?

Věřím mančaftu, že budeme pořád růst. Robert (Svoboda) s Larrym (Hamrlíkem) tady udělali kus práce. Pod nimi máme tvář. Až poslední zápasy nám nevycházely, ale na druhou stranu jsme to tahali z posledního místa už od října a možná se projevilo, že nám ubývaly síly. Určitě to nebylo o tom, že bychom zápasy vypouštěli.

Po porážkách jste ale na sebe byli naštvaní za přístup. Víc hráčů přiznalo, že v hlavě přišlo uspokojení. Souhlasíte?

Ano, v hlavách nastal vnitřní oddech, nějaká úleva. Možná každý z nás zvlášť lehounce v něčem polevil. A to nemusí být jen v zápase, ale třeba v tréninku nebo regeneraci. V nějakém vnitřním nastavení. A když to udělá každý, najednou jsme začali o gól prohrávat stejně jako na začátku sezony. I po výhře nad Litvínovem jsem to u nás viděl, proto jsem to chtěl po zápase probrat. Protože stejně jako s Kometou jsme ztratili vedení a to není cesta, která v play-off funguje.

Dufek: Nejlepší střelec? Lákavé, ale nechci si vytvářet tlak

Hokej

Proti Hradci Králové to už vypadalo, že si to sedlo na úrodnou půdu, i když jste se zase strachovali o výsledek až do konce utkání.

Ano, ale i když jsme z 3:0 dostali dva góly na 3:2, důležité je, že jsme to dohráli, jak máme. Vždycky rád vzpomínám na Lešouna (Lešku), na Čáju (Čajánka), Baláše (Balaštíka), jak jsme s nimi vyhrávali zápasy. Celá extraliga nadávala, že betonujeme, vždycky jsme vstřelili z protiútoku gól, těsně vedli a pak ještě přidali pojistku do prázdné branky. Přitom právě takhle se ve vyřazovacích bojích hraje. Rozhodují i přesilovky, které nám však nejdou.

Vyjmenoval jste většinu klubových legend, se kterými jste si stihl ještě zahrát. Berete si z nich něco nejen na ledě, ale i jak se chovat v kabině?

Narodil se mi syn, je mi osmadvacet, takže se snažím být už trochu někdo jiný, než rozháraný bezstarostný mlaďoch. Cítím větší zodpovědnost za tým. Kabina ji na mě nehází, ale já si ji dávám sám na sebe. Už bych chtěl být lídr každoročně. Chci být jako tyhle legendy a vzít si od nich chování lídrů i konstantní výkonnost, kterou prokazovali každoročně.

Emoce jste ukázal jste i ve vyhecovaném zápase proti Třinci, kde jste ocenil rozhodčí ironickým gestem, naposledy v pátek s Litvínovem jste zase po zápase působil naštvaně i po výhře. Souvisí to i s tím, že jste emotivnější než dřív?

Přítelkyně mi říká, že už jsem trochu jako Čája. (směje se) Letos jsem se poprvé za osm let i požďuchal a pobil v prvním zápase s Třincem. Je to dané právě zodpovědností. Někdy se ale divím sám nad sebou, co zase předvádím. S rozhodčími mám však dobrý vztah. Jsem typ, co se dokáže rychle uklidnit. I když nemám na dresu žádné písmeno, které by mě opravňovalo s nimi mluvit, pořád za nimi jezdím a pořád se na něco ptám. Čekám, kdy mě potrestají. Pak bych to přestal dělat. Takový trest si už nemůžu dovolit. Proti Třinci jsem dostal do konce zápasu, sečetly se dva desetiminutové tresty. Další už by znamenal stop na další zápas.

Udržuje vás debata s rozhodčími v zápase?

Kdybyste se jich zeptal na hráče, se kterým se jim dobře komunikuje, určitě řeknou mě. Kdykoliv by mě mohli odpálkovat, ale protože podle mě spolu dobře komunikujeme, berou mě a většinou mi vše vysvětlí. Na závažné věci máme kapitána, který za ním jezdí a trenéra. Bohužel se u některých sudích stává, že jsou arogantní na všechny. Nic vám nevysvětlí. Přitom když na něj řvete, něco mu vytýkáte a on vám v klidu řekne, pojď, já ti to vysvětlím. Každého hráče tenhle přístup uklidní a hraje se dál. Pak se ještě sám stydíte, proč jste zbytečně podrážděně reagoval, když on je v pohodě a chce s vámi situaci vyřešit. Úplně nejhorší je, když komunikovat nechtějí, což vadí většině hráčů. Někteří sudí jsou super, i jejich komunikace mezi hráčem a trenérem je na úrovni. Poté i lépe probíhá zápas. Nechci křivdit všem, ale někteří by komunikaci měli zlepšit.

Jak snášíte jejich některé výroky?

Neříkám, že se to týká všech, ale někteří hlavní i čároví sudí nemají kvalitu. Pořád se říká, jak poctivě mají pískat icing (zakázané uvolnění – pozn. aut.), protože jde o naše zdraví. Vždyť hokejová historie pár příkladů má. Ale rozhodčí to nepískají. Víte, co mě dokáže vytočit? Přijde střela z levé strany na gólmana, který to vyrazí mimo kluziště. Buly má být jednoznačně na levé straně útočného pásma, jenže oni vhazují vpravo. Je to drobnost, maličkost, ale někdy si klepu na čelo. Vadí mi, že hokej má nějaká pravidla a přece není tolik těžké se na hru soustředit. Říkám jim to v klidu, ale pak přijde nějaký zákrok, vyloučení a už jsem v ohni.

Petr Leška se proslavil i legendární hláškou k rozhodčímu o kanadských bodech. Vznikají podobné „perly“ i ve vaší komunikaci?

Lešoun byl naprostý optimista. Ten snad s rozhodčím neměl v životě problém. Čája to měl určitě horší. (úsměv) Já to mám asi půl na půl. Když se s nimi dá bavit, nějaká legrácka proběhne. Legendární Lešounovu hlášku už nepřebijeme nikdo.

Ostatně, když se vrátím na začátek, také jste letos posbíral dost kanadských bodů.

Dobře, i když jsem na začátku říkal, že o sobě mluvit nechci. I když jsem někdy nebodoval, měl jsem ze zápasu dobrý pocit, což mi chybělo v některých předchozích sezonách. Snad jen posledních pět zápasů bylo ode mě slabších, ale celý rok jsem se snažil mít nějakou konzistentní výkonnost. To je to hlavní, co bych chtěl říct.