Hrál pod širým nebem. Slivovicí jsme se nezahřívali, smál se Gazda

Přestože jste brzy prohrávali 0:2, nakonec jste zápas s Uničovem otočili i díky vaší čtvrté brance na 4:2. Co rozhodlo?

Naše větší odhodlání zvítězit. Byl to celkově vyrovnaný zápas, důležité také bylo to, že jsme přečkali v druhé polovině druhé třetiny silný tlak ze strany Uničova. Výborně nás také podržel brankář Svoboda. Měli jsme více vyložených šancí a některé z nich jsme i proměnili. Naproti tomu jsme Uničov díky disciplinované hře do obdobných situací často nepouštěli. Celkově jsme začali hrát jednoduchý hokej, kde každý jednotlivec přijal svou roli v týmu a začíná se to projevovat i na ledě.

Údajně byl nekvalitní led. Byl pro vás výhodou, že domácí nemohli tolik tvořit?

Myslím si, že ano. Uničov má starší zkušené hráče, kteří jsou rádi na puku a snaží se hodně kombinovat. My jsme se nikam nehnali a trpělivě čekali na své šance, které vyplynuli z naší dobré defenzivní činnosti. Podmínky však byly pro oba týmy stejné a my se s nimi díky našemu způsobu hry dokázali lépe vypořádat.

Dokonce vám i pršelo. Byl to velký problém?

Myslím, že pršelo téměř celé první dvě třetiny utkání. Kvalita ledu tím určitě utrpěla, led se během pěti minut opotřeboval a hokej tím tak trpěl, vznikla z toho taková bramboračka. Puky odskakovaly a dalo se těžko předvídat, co se stane. Déšť navíc komplikoval situaci i v souvislosti se zrakem, neboť se dešťové kapky během hry chytaly na naše oční štítky, přes které pak bylo špatně vidět, a prostorová orientace tím trpěla.

Jak jste si celý zápas užili z pohledu atmosféry?

Zápas jsme si s týmem i přes to, že podmínky nebyly ideální, velmi užili a budeme na něj určitě rádi vzpomínat. Sluší se i poděkovat jak Uničovu, který celou zorganizoval, tak i všem našim fanouškům, kteří za námi cestovali i přes velkou vzdálenost a vytvořili krásnou atmosféru. Byli jsme moc rádi, že jsme zvítězili a vzhledem k tomu, že se asi většině z nás již takový zážitek nepodaří zopakovat, tak jsme velmi vděční, že dostali příležitost zažít neobyčejnou atmosféru tohoto svátečního utkání.

Jak domácí zvládli celou organizaci?

Organizace proběhla bez problémů. Samozřejmě byly větší prodlevy mezi přestávkami, ale přírodu prostě ovlivnit nelze. Během celého zápasu však nenastal žádný závažnější problém, takže to domácí zvládli vzhledem k podmínkám velmi dobře. Za to jim ještě jednou velmi děkujeme.

Museli jste se na střídačce zahřívat? Neměli jste třeba tajné zdroje slivovice?

Ne to určitě ne, nic takové neproběhlo.(smích) Během zápasu člověk zimu tolik nevnímá a soustředí se jen na zápas.

Musel jste se obléct jinak, víc než obvykle?

Já osobně jsem byl oblečený úplně stejně jak na každý normální zápas. Vím však, že si spoluhráči vzali na sebe něco navíc, takže záleželo vždy na každém hráči individuálně. Po zápase jsme se však shodli, že co se týká teploty, tak to bylo lepší, než jsme předpokládali.

Vaši předchůdci takhle hrávali pravidelně na přírodních plochách. Uměli byste si představit pod „širákem“ hrát pravidelně?

Osobně určitě ne. Je třeba vnímat to, jak se hokej za tu dobu vyvinul. Hraje se mnohem rychleji než dříve a vzhledem jak k bezpečnosti hráčů, tak i celkovému obrazu hry, si nemyslím, že by to byl dobrý nápad.

Co byste říkal zorganizování podobného zápasu v Kroměříži?

Určitě by to byl krásný zážitek, ale teď si nedovedu představit kde a jak takovou událost zorganizovat. Myslím si, že v současné době k tomu nejsou nikde vhodné podmínky.

Ještě v dorostu jste hrával extraligu dorostu za Zlín. Co považujete jako svůj největší úspěch?

To má dvě roviny. Co se týká úspěchu ve smyslu určitého sportovního poměřování, ať už to nazvu jakkoliv, budu jmenovat titul mistra české republiky 9. tříd, které se konalo v Ostravě. Osobně je pro mě však větším úspěchem to, jak mě hokej stále baví a naplňuje. Jedná se však o úspěch v souvislosti s hokejem, v životě jsou pak daleko důležitější věci.

Hrával jste dnes již stabilními extraligovými hokejisty jako jsou Holík, Zámorský, Šlahař, Honejsek nebo Kašík. Bylo na nich tehdy vidět, že se prosadí?

Všichni jmenovaní byli již v té době rozdílovými hráči. Musím však říct, že pojetím hry mě určitě nejvíce oslovili Holík se Zámorským. Oba byli tvořivými hráči, kteří určovali obraz hry a dokázali tak rozhodovat samotná utkání. Žádné bezmyšlenkovité odpalování puků, ale atraktivní hokej, který bylo radost sledovat. Samozřejmě i ostatní prokázali své kvality, obecně však byly ročníky 1991 a 1992 ve Zlíně velmi kvalitní. Samozřejmě bylo v té době vidět, že mají velmi dobře našlápnuto do seniorského hokeje, ale stejně jako v životě, tak i v hokeji se může vše změnit během krátké chvíle, proto jsem o tom, jestli se to zrovna právě jim podaří či ne, nepřemýšlel.

Proč se to nepovedlo vám? Mrzelo to, nebo jste to bral s nadhledem?

Důvodů je určitě více. Ohlédnu-li se zpětně s určitým nadhledem, musím objektivně přiznat, že moje výkonnost nedosahovala takových kvalit, abych se hokejem jednou živil na úrovni, která by mě uživila. Určitě jsem ani netrénoval tolik, jak bych v té době měl. To však bylo způsobeno spíše mojí nevědomostí nežli tím, že bych nechtěl nebo měl třeba jiné záliby. Určitě tomu neprospělo ani poměrně vážné zranění ze zmíněného mistrovství republiky, kvůli kterému jsem téměř celou následující sezonu musel vynechat. Přišla změna trenéra a se mnou se již dopředu nepočítalo, proto jsem zamířil do Přerova, na který nedám dodnes dopustit a na čas strávený tam rád vzpomínám. V té době mě to určitě mrzelo, ale zpětně se na to dívám tak, že se věci staly tak, jak se stát měly. Poznal jsem díky tomu řadu kamarádů, zažil mnoho zážitků a zároveň jsem i získal větší prostor na studium a další činnosti, které mě naplňovaly. Zpětně bych tak určitě nic neměnil. Nešlo by to však bez mé rodiny, která mě vždy plně podporovala a dopřála mně dělat to, co mě vždy činilo šťastným.

Jste stejný ročník jako David Šťastný, se kterým jste si zahrál v juniorce prvoligového Přerova. Ten to nakonec dotáhl až do extraligy i nároďáku. Co na něj říkáte?

Davida jsem poznal ihned po mém příchodu do Přerova. Na počátku jsme spolu dokonce pravidelně hráli v jedné útočné formaci a hokejově si velmi rozuměli. David na sobě poctivě pracoval a ukázal všem, že i z druhé ligy vede cesta až do národního týmu. Působení v národním týmu pak pro něho byla odměna a dle mého názoru zasloužená.

Jste v kontaktu?

S Davidem se samozřejmě známe, ale v kontaktu jsme jen sporadicky. Když se náhodou potkáme, prohodíme společně pár slov. Jeho výkony však stále sleduji a přeji mu jen to nejlepší.

Pracujete jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři v Praze s mezinárodní klientelou. Jak jste se k tomuto zaměstnání dostal?

Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Palackého jsem svoji koncipientskou praxi započal ve Zlíně u mého bratra, který je advokátem. Jelikož jsem však chtěl být více na blízku mé přítelkyni Nikole, která studuje v Praze, rozhodl jsem se získat další zkušenosti v Praze. Věřím, že pro mě bude tato zkušenost do budoucna přínosem.

Jak se vám v klubu líbí?

Jsem velmi spokojený. V Kroměříži je a vždy byl skvělý kolektiv, který je jedním z hlavních důvodů, proč se tam vždy rád vracím již pět let. Všichni se navzájem podporujeme a tvoříme opravdovou partu. Navíc si po celou dobu mého působení velmi dobře rozumím i se svými spoluhráči na ledě a souhru s nimi si opravdu užívám.

V letošní sezoně to jsme sice začali velmi špatně, ale postupně se zlepšujeme a doufám, že to tak bude pokračovat i nadále. Budeme-li hrát to co si řekneme, můžeme ještě překvapit.

Extraligu za Zlín hraje Daniel Gazda. Máte spolu něco společného?

Ano, Dan je můj bratranec. Jeho, stejně jako celý Zlín, stále sleduji. Bohužel již nemám tolik času navštěvovat zápasy přímo na zimním stadionu. Samozřejmě jsem rád, že se prosadil v seniorském hokeji a přeji mu, ať se neustále výkonnostně posunuje správným směrem. Určitě na to má.