„Pan Jágr mě pochválil, že se mu líbilo, jak jsem chytal. A řekl mi, že se omlouvá, za to, co se stalo Kašovi. Že nechtěl, protože to byla smolná událost,“ prozradil Huf téma rozpravy s kladenským hvězdným útočníkem.

Jak jste celý nečekaný start prožíval?
Ostrá premiéra. Kdyby mi to někdo řekl před zápasem, nevěřil bych mu. I v té smolné situaci jsem byl nadšený, že tam můžu jít před tolika lidmi. Bylo to přesně tak, jak jsem si to odmala vysnil v hlavě. Šel jsem tam s tím, abych klukům pomohl v situaci, co se stala. Byl jsem jedině rád, že ze začátku tolik stříleli. Mohl jsem se dostat do tempa. Chytat před plným zimákem bylo něco úžasného, ani jsem necítil nervozitu. Užíval jsem si to.

Došlo vám, že chytáte proti Jágrovi?
Viděl jsem, že tam od modré na mě jednou vystřelil prověrku na beton. Říkal jsem si: dobré, tak jsem chytil pana Jágra. V podstatě vůbec jinak neřeším, kdo střílí. Jestli je to Jágr, nebo někdo jiný. Prostě chytám černou placku. A to je všechno, na co se soustředím.

Dával jste si na něj pozor, když byl na ledě?
Ne. Jen jsem se soustředil na to, abych chytil každý kotouč. Abych neudělal nějakou chybu a klukům pomohl. Všiml jsem si, že má strašně divně zahnutou hokejku. (smích) A to je všechno.

Spoluhráči po soupeři docela šli, poté co se zranil Kašík, co?
Určitě. Ale kluci celý zápas hlavně odmakali. Chci jim moc poděkovat, protože mi moc pomohli. Dobře bránili a zvládli to dobře. Škoda, že nám tam spadl gól navíc. Věřím, že to zlomíme. To už prostě musí přijít.

Nevyčítal jste si gól na 1:2, před kterým se zdálo, že ho udržíte v lapačce, ale vypadl vám a Kladno rozhodlo?
Projel mi tam můj obránce, což mě trochu zmátlo. Cukl jsem trochu s rukou, trefil jsem to okrajem, ještě jsem šel rychle po dorážce, sáhl jsem si na ni. Je to škoda, vím, že jsem to takhle mohl mít. To je o tom štěstí. Všechno se dá chytit i pustit.

Máte informace, jak to vypadá s Liborem Kašíkem?
Vůbec netuším. Ještě jsem ho neviděl…

Počítáte s tím, že minimálně v Liberci chytat budete?
Vůbec nevím, co teď bude. Jak to trenéři vymyslí. Když budu chytat, půjdu si ten zápas užít. A zase si budu říkat, co si odmala přeji.

Nálada v kabině nyní musí být pohřební…
My to hlavně chceme prolomit. Makáme na tréninku, každý si dává navíc, pořád dřeme. Nedáváme hlavy dolů, věříme, že to otočíme a navážeme na nějakou vítěznou šňůru.

V kabině byl i Martin Hosták, šéf klubu. Uklidňoval vás, nebo proběhl důraznější pohovor?
Pan Hosták měl povzbudivý rozhovor, motivační řeč, že musíme makat. Nebylo to o tom, že se teď všichni zblázníme. To je sport, to se děje i v jiných odvětvích. Dnes si prožijeme smutek do půlnoci a zítra je nový den a už jdeme vstříc zápasu v Liberci.

Cena pro nejlepšího hráče zápasu vás aspoň potěšila…
Potěšila. Kytičku věnuji mamce. Bylo paráda, když jsem viděl na kostce, že budu vyhlášen nejlepším hráčem. Řekl jsem si fajn, ještě jsou čtyři minuty do konce a pokusíme se vyrovnat. Nepovedlo se.

Fanoušci vás ale při nástupu podrželi, co?
Tohle jsem si odmala vizualizoval, že mě jednou fanoušci budou vyvolávat. To pro mě byl super zážitek. Po prvním zákroku, co mě vyvolávali, jsem měl, abych se přiznal, husí kůži. To bylo něco neskutečného.