Teprve minulý pátek se dočkal, když zvedl mistrovský pohár nad hlavu. „Konečně! Je to splněný sen. Je to nejvíc! Obrovská euforie," zářil štěstím Kubiš, který ač rodák z Náměště nad Oslavou, v dorostu přišel do Zlína z Třebíče a získal si k regionu vřelý vztah.

„Když jsem na tribuně viděl tátu, jak mi mával, tak jsem si uvědomil, co jsme dokázali," vykládal Kubiš.

Namítáte, že se už úspěchu dočkal vloni, když si na krk pověsil stříbro? Jenže pro to si došel jen v civilu. Drtivou část play off protrpěl kvůli zraněnému kolenu jen v hledišti. „Nic horšího než sedmý finálový zápas sledovat z hlediště jsem nezažil. Neskutečně jsem to prožíval. Už bych to nikdy nechtěl zažít," přiznal důrazný útočník, který se den před poslední bitvou dohodl s klubem na nové tříleté smlouvě.

Hokejisté si totiž neradi připisují falešné zásluhy. „Bydlím kousek pod zimákem, a když jsem seděl doma a viděl lidi, jak jdou na zápas nebo jsem šel na zimák a viděl fronty lidí na lístky, mrzelo mě to dost," popisoval Kubiš, který si v letošním play off připsal 1 gól a 1 asistenci.

Jenže loňské pocity prázdnoty jsou pryč. Nyní prožívá svůj sen. „Všechno nám vycházelo parádně. Kometu Brno jsme přejeli týmovým duchem. Skákali do střel po hlavách. Nechali na ledě srdce," vykládal Kubiš, který se v nedalekých Otrokovicích vyučil autokarosářem.

Po týdnu bujarého veselení a objíždění zlínských podniků se pomalu vše vrací do zajetých kolejí. „Oslavili jsme to pořádně. V další sezoně půjdeme zase od začátku. Na tohle už nebude nikdo vzpomínat. Počítají se jen úspěchy," připomíná Kubiš.

I on už je mistr české hokejové extraligy.