„Musím jít svou cestou,“ reagoval mládežnický reprezentant Sedlák, který v patnácti odešel z rodného Zlína.

Berete juniorský titul zatím jako svůj dosavadní klubový vrchol?

Určitě je to velký úspěch ale pro mě je furt nejvíc ten první titul, co jsme vyhráli před čtyřmi lety, protože byl první, bylo to v prodloužení a bylo to těžší. Vloni jsme jeli jak stroj. V uvozovkách bez větších problémů jsme dokráčeli až pro titul.

Měl jste v průměru jeden bod na zápas (33 zápasů – 17+16). Z osobního pohledu jste tedy spokojený?

Jsem spokojený, ale nesmím mít nos nahoře, musím trénovat každý den víc a víc, ať je to příští sezonu ještě lepší.

Zároveň jste si zkusil už i seniorský hokej ve druhé nejvyšší soutěži za RoKi s bilancí 17 zápasů a 8 bodů (3+5). Co vám tahle zkušenost ukázala a v čem byl největší rozdíl s mládežnickým hokejem ve Finsku?

Určitě mi to hodně pomohlo, byl to jiný hokej. Bylo to rychlejší a tvrdší, ze začátku jsem se rozkoukával, ale pak za pár zápasů jsem si zvykl a už to bylo lepší. Dostal jsem hodně prostoru na ledě, dobrou lajnu, takže to bylo super.

Už jste absolvoval i tréninky s áčkem Oulu. Cítíte, že s vámi třeba už na následující sezonu počítají?

Na soupisce jsem, teď už je jen na mě si říct o místo ve čtyřech pětkách. To už záleží jen na mě, jak budu hrát v přípravných utkáních a jak budu trénovat.

Máte za sebou také bohatou reprezentační sezonu, kde v polovině prosince vyčnívá hattrick v přípravě proti Kanadě a další dva dvougólové zápasy v únoru s Německem a Švýcarskem na turnaji v Turku. Mrzelo hodně, že jste se do konečné nominace na MS juniorů nedostal?

Byla to dobrá sezona, z mého pohledu i pohledu týmu. Měli jsme dobrou partu. Mrzelo mě to, ale tohle jsou věci, co já neovlivním. Musím sklopit uši a trénovat, ať příští rok se dostanu na domácí mistrovství.

Takže je to jeden z cílů následující sezony probojovat se do nominace na šampionát do 20 let v Ostravě a Třinci?

Určitě, moc bych si chtěl zahrát na domácím mistrovství a zabojovat o úspěch!

Ve Finsku jste už čtvrtým rokem. Jak vás finská životní i hokejová škola zformovala a co vám ukázala?

Naučil jsem se být profesionál, naučil se trénovat, starat o sebe a hlavně mě naučili hrát hokej.

V Lahti hrál i další odchovanec Zlína Jiří Suhrada, který působil ve Finsku prvním rokem. Jak jste prožíval vzájemné zápasy i následné „pokecy“ na hotelu?

Jo, to bylo super, pohecovali jsme se před i po zápase i během utkání tam proběhlo par slov. Bylo to fajn potkat někoho známého. Chodili jsme pokaždé po zápase si sednout někde na hotelu, pokecali a vyčistili si spolu hlavu.

Po Ahovi, Lainemu vyletěl ve Finsku další hráč Kaapo Kakko, kterého svět obdivoval na šampionátu a nakonec ho jako dvojku draftovalo Rangers. Jak ve Finsku vypadala „Kakkománie“?

„Kakkomanii“ jsem ani nevnímal, on byl trošku ve stínu „Antilamanii“, což byl kapitán Finů. Lidi nejvíc žrali ho, ale celkově ti Fini fandili víc týmu, než jednotlivcům.

Máte s Kakkem ze vzájemných zápasů proti TPS nějakou zkušenost?

Hrávali jsme proti sobě pravidelně tři sezony, takže ho znám dost dobře. Vždycky patřil mezi ty lepší a vloni dostal šanci a naložil s ní parádně.

Byť je o rok mladší, už má za sebou výbornou sezonu v áčku TPS Turku, šampionát i draft NHL. Je pro vás určitým měřítkem, že pořád je na čem pracovat?

Pracovat je potřeba furt a na všem. Nemůžu se dívat vedle sebe, jak to dělají jiní. Musím jít svoji cestou, ale určitě je to velký hráč, kterého čeká dlouhá kariéra v NHL.

Zaregistroval jsem i nějaké video, kde jste „skóroval“ i s basebalovou pálkou. Jak vznikl po tréninku na ledě tenhle nápad?

To bylo promo video k charitativnímu zápasu ve finském baseballu proti profesionálům. Oni to tam hrají všichni. Je to jejich národní sport, který má strašně složitá pravidla. Kluci se mi to snažili vysvětlit, ale vůbec jsem to nepochopil. Takže jsem odehrál zápas ve finském baseballu, aniž bych věděl jediné pravidlo. Prostě jsem míček někam odpálil, někam běžel a ani netušil, jestli mám metu, nebo jestli jsem out. Musel jsem vypadat úplně zmatený, jak jsem se toulal po hřišti.