Že by se sázka na českého hokejového gólmana Jakuba Sedláčka mohla vyplatit, ukázal zlínský odchovanec již v osmifinále play off v sérii s ukrajinským Doněckem, kde naskočil do třetího zápasu série a poté už do té doby neotřesitelnou jedničku Švéda Mikaela Tellqvista do klece nepustil a pro novou sezonu se upsal mateřskému Djurgårdenu.

„Samozřejmě se přede mnou otevírá nějaká brána. Je na mně, kam až mohu dojít," uvědomuje si 24letý Sedláček, který ovšem bude opět mít zdatnou konkurenci v podobě brankářské jedničky Lotyšska na probíhajícím světovém šampionátu v Bělorusku Edgarse Masalskise, který si vyzkoušel i českou extraligu v Karlových Varech a Jihlavě.

„Jsme oba na stejné startovní čáře."

Znáte se?

Zatím ne. Nikdy jsme se nepotkali.

Naopak vy jste prodloužil s Dinamem smlouvu. Je to znamení, že vedení bylo s vašimi výkony spokojené?

Asi ano. Chtěl jsem zůstat, takže jsem nechtěl vyčkávat, ale mít co nejdříve jistotu. Domluvili jsme se celkem rychle. Byl jsem snad mezi prvními dvěma hráči.

Takže vás to potěšilo?

Jsem rád, že zůstávám. Nese to s sebou další zodpovědnost, kterou už ale znám. Musím to nyní potvrdit svými výsledky. Výhoda je v tom, že Riga je opravdu nádherná. Znovu opakuji, že to není jako v Rusku. Je tam příjemné žití.

Máte zprávy, že v kádru dojde k výrazným změnám?

Budget peněz, který měli k dispozici uplynulou sezonu, se výrazně sníží. Nevím, co se stalo, ale neměli peníze právě na Tellqista. Nedohodli se s několika hráči, takže budou muset nabrat jiné ať už z AHL nebo evropských soutěží.

S Dinamem jste vypadli v osmifinále play off s ukrajinským Doněckem. Jak šéfové klubu hodnotili sezonu?

Byla to úspěšná sezona. Předchozí byla špatná, jelikož Dinamo skončilo čtvrté od konce. Všechno ale zlepšení nasvědčovalo, jelikož se posílil kádr. Přišli tři Kanaďani a v sezoně ještě jeden a Darzinš z Čeljabinsku. Tým byl silný, proto to pro nás nebylo žádné překvapení. Možná jen pro veřejnost.

Sezona nemusela skončit už ve čtvrtfinále, jelikož jste vyrovnali sérii z 1:3 na 3:3. Kde se ve vás vzala síla?

Je to o momentální formě. První dva zápasy se nám nepovedly. Pak jsme ale zlomili třetí zápas, ve kterém jsme otočili výsledek. Čtvrtý zápas jsme ale zase nešťastně prohráli. Pak jsme ale předváděli dobrý hokej do obrany podle systému, který jsme měli. Tím pádem jsme dvakrát vyhráli. Sedmý zápas už ale ani nebyl o hokeji jako spíš o hlavě. Kdo víc chtěl, vyhrál. Zápas Doněck zvládl mnohem lépe než my. Měli jsme i smůlu.

Vládlo velké zklamání, že jste obrat nedotáhli do konce?

Osobně jsem byl hodně zklamaný. Pro mě to byla druhá porážka za sebou v sedmém zápase play off. (Sedláček prohrál loňské finále play off ještě v dresu Zlína s Plzní gólem ve druhém prodloužení – pozn. aut.) Kluci i vedení byli rádi, že se do play off vůbec dostali. Nějaké zklamání samozřejmě bylo, ale rychle vyprchalo.

Do branky jste naskočil právě za stavu 0:2 v sérii a už jste ji dochytal do konce. Čekal jste, že byste dostal tolik prostoru po základní části?

V prvních dvou zápasech jsme inkasovali devět gólů, takže se muselo něco změnit. Myslel jsem si, že bych tam mohl jít. Proto jsem začínal tušit, že bych mohl jít do brány. Třetí zápas se nevyvíjel dobře, Mikael Tellqvist dostal góly, které se daly chytat. Zároveň mu nepomohli obránci. Šel jsem do brány a ten zápas jsme otočili. Pak už jsem tam zůstal. Za to jsem byl moc rád, že jsem si to mohl vyzkoušet.

Kvůli napjaté situaci na Ukrajině jste museli odehrát jeden zápas v neutrálním prostředí v Bratislavě. Ovlivnilo to nějak sérii?

Nemyslím si. Hráli jsme tam až poslední zápas. Pátý zápas jsme hráli ještě v Doněcku. Doprovázel nás policejní konvoj, všude, na každém kroku byla ochranka, letiště úplně prázdné. Bylo to zvláštní. Ale my jsme ještě žádné střety nepocítili. Tehdy teprve všechno začínalo. Nepokoje vypukly až těsně poté, co jsme dohráli osmifinále. Měl jsem to štěstí, že jsem svůj první zápas v KHL chytal právě v Doněcku, kde jsme vyhráli. Pak jsme uspěli i v pátém utkání, kde jsme sérii snížili na 2:3. Chytalo se mi tam fakt dobře. Proto bych byl raději, kdybychom i poslední zápas série hráli v Doněcku, ale to bylo jen moje přání.

Přesto už tehdy měli lidé zcela jiné starosti a problémy než jít na hokej. Jaká vládla v Doněcku atmosféra?

Stadion mají malý, ale nový a nádherný. Podobný jako v Karlových Varech, s kapacitou kolem šesti tisíc lidí. A bylo tam plno. Doněčtí fanoušci byli většinou z mládeže, kteří opravdu fandili. Určitě napjatou situaci místní obyvatelé cítili. Ale tohle šlo mimo nás. Soustředili jsme se především na své hokejové povinnosti.

Jaký na vás KHL udělala celkově dojem? Je to opravdu druhá nejlepší soutěž na světě?

To nemohu posoudit, jelikož jsem hrál jen českou extraligu a KHL. Určitě je ale kvalitnější, než máme v Česku. Když slyším názory, že jsou tam slabší týmy, tak copak si teprve člověk může říkat třeba o Mladé Boleslavi.

Hráli jsme třeba předposlední zápas se Spartakem Moskva. Byli úplně dole, měli finanční problémy a my jsme zápas vyhráli horko těžko 3:2. Přitom jsme byli bodově daleko před nimi. Zápas měl grády. Proti nám hrál Sláva Kozlov a další osobnosti. Rozhodně bych žádný tým v KHL za slabý nepovažoval.

Co říkáte na Lev Praha, který se dostal do finále KHL?

Pro mě to překvapení není. Hodně před sezonou posílili, měli na to potřebný budget. Když tým peníze má, proč si za ně hráče nekoupit. Skvěle to skloubili. Mají skvělé vedení a kvalitní hokejisty. A to se také potvrdilo.

Co říkáte na vaše bývalé spoluhráče ze Zlína, kteří to po roce dotáhli nejen do finále, ale rovnou i k mistrovskému titulu?

Sledoval jsem je a klukům jsem to přál. Nějakou dobu jsme spolu hráli. Co mi tak utkvělo v paměti, tak Jirka Ondráček říkal, že bude věčně druhý. Pověstně si to doslova vybrečel a vyhrál. (Směje se.) Ale to říkám z legrace. Je to obrovský úspěch pro klub, pro všechny velké vyznamenání. Klobouk dolů před nimi, co dokázali.

Byl jste s kluky v kontaktu?

S bandou kolem Tondy Honejska, Oldy Kotvana a Jirky Ondráčka jsme komunikovali pořád. Všechny poznatky jsem věděl. (Usměje se.)

Nezáviděl jste jim trochu?

Kdepak. Člověk nemůže závidět, ale naopak přát. Když jsem je během sezony sledoval a byli desátí, tak jsem jim říkal, že musí jít nahoru. Kdyby se mě tehdy někdo zeptal, všichni by mi říkali, ať jsem rád, že jsem pryč. Prostě to tak je, člověk se nějak rozhodne a nehledí, co se děje vedle něj.

Kdy se máte hlásit v Rize na začátek přípravy?

Nyní trénujeme individuálně, jako je to běžné v NHL. Slyšel jsem, že podobný model mají například i ve Spartě. Už třetí týden trénuji s kondičním koučem Rosťou Košárkem a nabíráme sílu a energii. Kolem 10. července se mám hlásit. Po příjezdu pak ještě týden a půl budeme v posilovně a až kolem 20. července bychom šli na led.