Vítězná trefa to nakonec nebyla, na tři body přesto stačila. Berani ve druhém dějství šli brzy do dvougólového vedení, ve 33. minutě ovšem po důrazu hostujícího Rohlíka inkasovali na konečných 2:1. „Nastoupili jsme dobře, měli jsme kvalitní první třetinu, spadl nám tam gól, což nás do šatny uklidnilo. Hned po přestávce jsme navýšili, bylo to ještě lepší. Zase jsme si to ale zkomplikovali, udělali jsme z toho dramatický zápas,“ obával se Šlahař o výsledek.

Závěr utkání byl vskutku hektický. Pardubice vás v power-play pořádně přitlačily, že?
Neumíme si to udělat klidné, musíme to dohrávat takto s nervy. (trpký úsměv) Potřebovali jsme klidnější zápas. Na to se ale historie neptá, pro nás jsou důležité tři body. To je podstatné.

Co s těmi třetími třetinami? Nyní jste to udrželi, několikrát v sezoně jste však v této části přišli o důležité body.
Myslím si, že jsme dnes nebyli tak pasivní jako v Litoměřicích, kde jsme po dvou třetinách vedli 1:0. Ve třetí jsme si vypracovali gólovky, mohli jsme vést 3:1 a dohrát to v klidu. Měli jsme i přesilovku, bohužel jsme si nepomohli. Je to trápení celé sezony, nepadá nám to tam. Jsme rádi, že jsme to odbojovali, vyklekali pár střel. Skáčeme jeden za druhého. Do další práce nás to může povzbudit.

Jak moc jsou závěry utkání už v hlavách?
Trápí nás to od začátku sezony, hodně zápasů jsme ztratili v závěru i prodloužení – pamatuji si to doma s Přerovem nebo Liťákem. (Litoměřicemi) Měli jsme to určitě v hlavách, o to je to pro nás povzbudivější, že jsme tento zápas uhráli. Pardubice nás poslední minutu a půl zamkly, mohlo to dopadnout jakkoliv. Dobře jsme to však ubránili, žádnou gólovku jsme jim nedovolili. Obrovský dík klukům do kabiny.

Už ve středu vás s Přerovem čeká přímý střet o TOP 6. Dvě kola před koncem na něj ztrácíte dva body.
Na zápas se co nejlépe musíme připravit. Čeká nás těžký soupeř, který v podstatě celou sezonu jen brání, hraje na jeden dva góly. Jdeme se o to porvat. Do zápasů nepůjdeme s tím, že chceme jen bod nebo dva. Chceme vyhrát, urvat šest bodů a šestku! Jenom to nás může posunout dopředu. Poslední vítězství nás může do další práce povzbudit. Věřím, že tam něco uhrajeme.

Osobně jste víc než měsíc absentoval. Jak vám bylo z tribuny?
Blbě, hrozně! Pro sportovce v týmovém sportu je nejhorší, když se zraní, může se jen koukat a nemá možnost do toho zasáhnout. Zranění si vyžádalo delší čas, jsem však rád, že se zahojilo. Hlavně že už můžu hrát. Dělám maximum, abych se dostal do pohody a klukům pomohl v play-off.

Zranění jste utrpěl v polovině ledna proti Jihlavě. Přiblížíte, co se vám v Pelhřimově stalo?
Hráč o mně věděl, já o něm ne. I když tam nebyl puk, tak do mě vletěl, na souboj jsem nebyl připravený, nekontrolovatelně jsem letěl na mantinel. O něj jsem se zranil. Byl to nešťastný zákrok, k hokeji to ale patří. Musel jsem to přijmout a pracovat na tom, abych se co nejdříve dal do kupy.

Napadlo vás třeba, že máte po sezoně?
V danou chvíli jsem nevěděl, jak to dopadne. Docela to vypadalo blbě, tak jsem to i cítil. Po vyšetření v pelhřimovské nemocnici mi řekli, že to bude trvat čtyři až šest týdnů, že to není až tak vážné. Věřil jsem, že se vrátím. Pak už přicházely jen pozitivní zprávy. Pracoval jsem na tom, abych se co nejdříve vrátil.

Zranění se vám stalo při obnoveném debutu Petra Holíka v dresu Zlína. Na ledě jste však strávil jen čtvrt minutu.
Byl to paradox, těšil jsem se na to jak malý kluk. (úsměv) Po nějakých špatných výkonech to byla vzpruha, že můžeme obnovit spolupráci. Kdysi jsme spolu ještě jako děti hráli na hřišti. Bohužel se to stalo, takový je sport. Byl jsem naštvaný. Ani ne tak na to, že si nemůžu zahrát s Holasem, ale spíš, že vypadnu na čas a klukům nemůžu pomoc, což je pro sportovce nejhorší, že nemůže hrát. Jsem rád, že jsem zpátky, bez následků. A že už můžu pomoct na ledě.