Věřte mu.

Ani ve 40 letech nejstarší muž na zlínské soupisce si nemůže pamatovat, aby Zlín neměl po čtyřech odehraných zápasech ani bod. Naposledy se to ševcům přihodilo v sezoně 1978/1979.

Tesařík měl čtyři roky a tři měsíce. Třeba 52letý kouč Rostislav Vlach tenkrát válel za dorost. A tehdejší Gottwaldov tenkrát naposledy sestoupil.

Na soupisce tenkrát byl ale třeba současný kustod Zlína Miloslav Sedlák, otec Petra Lešky, či třeba Jiří Vodák.

Vůbec nejhorší start do sezony a zároveň nejdelší sérii porážek měli žlutomodří v roce 1976, kdy se prvního bodu dočkali až ve 20. kole a první výhry dokonce až po Novém roce. „Pamatuji si, kdy Vsetín ve své největší slávě prohrál prvních čtrnáct zápasů a nakonec stejně získal mistrovský titul," vylovil z paměti Tesařík.

Z toho vyplývá, že bylo už mnohem hůř. Zároveň se ale úřadující šampioni nenacházejí zrovna v komfortní situaci.

„Sami víme, jakou máme v týmu sílu. Věřím, že ji ještě ukážeme. Stejně jako vloni jsme se dostali nahoru, zase se tam musíme dostat jako tým a i lidem ukázat, že na to pořád máme a patříme jinam, než kde momentálně jsme," burcuje útočník Jiří Ondráček.

Deník se společně s hráči pokusil analyzovat problém a našel sedm klíčových bodů, ve kterých zároveň nastínil, kudy by mohla vést cesta z této šlamastiky.

1. SEBEVĚDOMÍ

„Je to jen v hlavách. Musíme si to zase nastavit, že zase chceme vyhrávat. Musíme dát do toho všechno," burcuje mančaft brankář Kašík. Už po čtyřech porážkách bylo sebevědomí křehké. Ani výbuch 0:8 proti švédskému Djurgaardenu mu jistě nepřidal. Tohle si ale každý v hlavě musí probrat sám.

„Je potřeba myslet pozitivně. Na tom bychom chtěli stavět. Čtyři porážky se na nás zatím nepodepsaly," tvrdí ovšem Jaroslav Balaštík. „Náš současný problém je psychika," myslí si naopak Petr Leška.

2. TLAK

Rozhodně není tak drtivý jako v jiných ambiciózních klubech, třeba v pražské Spartě v Třinci či klubech v NHL nebo KHL. Jenže určitá očekávání jsou vždy. Tím spíš od klubu, který dvakrát za sebou hrál finále. Proto každý čekal, že s téměř totožným týmem se Zlín bude pohybovat v horní polovině tabulky. Jenže ševci prováhali první dva zápasy s „nováčky".

„Především v Olomouci jsme ztratili dobře rozjeté utkání. Poté jsme si zbytečně na sebe udělali tlak po zápase s Libercem. Teď už nám lidé i média předhazují, že jsme bez bodů. Tlak se stupňuje," cítí Ondráček.

„Budeme ale bojovat. Stejně jako jsme se do této situace sami dostali, musíme se z ní vyhrabat," hecuje. Zlín už několikrát dokázal, že v kritických chvílích umí zabrat. I tentokrát to dokáže.

3. USPOKOJENÍ

„Asi jsme uspokojení tím, co jsme dokázali v minulé sezoně," našel Kašík podle něj klíčový problém. Je to typická lidská vlastnost. Téměř nikdo se nevyvaruje pocitu, že už to půjde samo. Ani hokejisté Zlína nejsou výjimkou. Také jsou lidé, kteří chodí do práce.

„Tím, že jsme mistři, všichni jsou na nás připravení. Chtějí se na nás vytáhnout. A nás to zaskočilo," myslí si zlínský gólman.

4. OBRANA

Nestíhá. Soupeři jsou všude o krok dřív. V plusových číslech je akorát dvojice Ondráček s Valentou, kteří shodně mají +1. Roman Vlach je na nule. Zbytek týmu je v minusu. Vůbec nejhůře naopak Žižka s Holíkem, u jejichž jména svítí –6.

„Upustili jsme od stylu hokeje, který nás zdobil. Začalo to už letní přípravou, kdy naše hra nebyla optimální. Bohužel jsme si to přenesli i do extraligy. Začátek sezony nás nachytal v našem přístupu," vysvětluje Balaštík.

5. PRODUKTIVITA

Nejlepší střelec? Se dvěma zásahy Jiří Ondráček. U mnoha zlínských hokejistů byste tím jindy vyvolali úsměv. Nyní ale není na místě.

„Bohužel to se mnou nedělá nic. Mnohem víc by mě těšilo, kdybych měl nula gólů, a o devět bodů víc. Nedaří se nám, o to víc je jedno, kdo je zrovna dává. Také jich hodně dostáváme. Musíme se z toho co nejrychleji dostat," burcuje Ondráček.

Jaroslav Balaštík je zase právě s Ondráčkem s jednou trefou a dvěma asistencemi nejproduktivnějším hráčem týmu. Čajánek, Veselý, Holík… a dalších pět ze 13 útočníků má u svého jména v kolonce gólů nulu. Celkově osm vstřelených branek je na mistra mizerné číslo. Citelně schází hráč, který v minulé sezoně dělal rozdíl. Ano, Antonín Honejsek. „Podle mě ho Vlašák (Roman Vlach) nahradil podobně. V tom bych problém nehledal," tvrdí však brankář Kašík.

6. BRANKÁŘI

Nejsou hlavními viníky, ale svezli se s celým týmem. Přesto jejich čísla pod 90 procenty úspěšnosti zásahu zrovna nedemonstrují pohodu. Libor Kašík třeba inkasované góly v prvním zápase s Mladou Boleslaví vzal na sebe. Ovšem s Olomoucí a následně i Libercem se div nerozčtvrtil. Horčička s Vítkovicemi jakbysmet. Výrazně nezazářili, ale ani nepropadli. Potíž je jinde. Přesto je na řadě trumf v rukávu se jménem Tomáš Štůrala.

7. VNĚJŠÍ VLIVY

„Nechceme se na to vymlouvat," zní z úst většiny zlínských hokejistů, když se jich zeptáte na vnější vlivy. To zlínské mistry šlechtí. Jenže na pohodě vám nepřidá, když vám do práce u mašiny, za pultem či za barem zasahují jiné okolnosti.

Třeba změna pravidel a více prostoru v útočném pásmu zatím ševcům vůbec nesedí. Také cestování za Ligou mistrů bylo vytržením z klasické přípravy Zlína, na kterou byl léta zvyklý. Když k tomu přidáte o hodinu posunutý začátek zápasu s Mladou Boleslaví, kvůli mlze nedohraný zápas s Kometou Brno, o hodinu zpožděný odlet z Ruzyně do Švédska, následně o čtvrt hodiny posunuté úvodní vhazování v Djurgaardenu… a další důvody i osobní problémy, se kterými se hráči potýkají a musejí je řešit.

A z hlavy je jen tak nevytěsníte. Jsou to maličkosti a drobnosti. Ty skládají mozaiku, která dává do kupy současné potíže zlínských mistrů. „Nic jiného než uspokojení bych v tom nehledal. Jsme podobný tým jako vloni," tvrdí přesto Libor Kašík.

Také si to myslíte?