Kliknutím zvětšíteZ vítězné kabiny se společně s Martinem Hamrlíkem vraceli mezi posledními. Měli důvod k radosti, proti Plzni (5:2) a Spartě (4:1) vyválčili důležitých šest bodů. Díky nim se junioři hokejového Zlína přiblížili elitní osmičce, která zajišťuje play-off.
Nyní na tuto metu ztrácí čtyři body.
Znovu jste se přiblížili příčkám play-off. Je to pro vás hlavní cíl?
Hlavním cílem je záchrana extraligy. Soutěž už hraje jen čtrnáct místo dvaceti mančaftů, nejsou tu snadní soupeři. Vždy je to o práci a poctivosti – jak k utkání přistoupíme, jak jsou kluci na zápas nastaveni. Dalším cílem je pokusit se vybojovat play-off. Na to ale v podstatě pomýšlí všichni.
Jak byste zhodnotil dosavadní část sezony?
Pokud bychom v první části, kdy jsme vyhráli jen dva domácí zápasy z deseti, uspěli alespoň ve čtyřech utkáních, tak bychom v tabulce byli okolo šestého sedmého místa. Těžko říct, čím to bylo. Nyní nám rozhodně prospělo, že zápasy hráváme na menším ledu v PSG aréně, kde jsme byli celý srpen a celou přípravu. Vyhrávali jsme, kluci si zde více věřili. V pátek hrajeme dole na Zimním stadionu Luďka Čajky. Věřím, že nebude problém přepnout.
Za sebou máte 32 zápasů, včetně prodloužení jste vyhráli 16krát…
Třikrát z toho jsme porazili první Karlovy Vary. Měli jsme zápasy, které se pro nás nevyvíjely dobře, právě ve Varech, Litvínově nebo na Kometě. Dokázali jsme v nich bodovat. Na druhou stranu jsme doma poztráceli body se Spartou či Kometou. Zápasy jsou náročné, mají klukům co dát.
Hlavní je rozvoj hráčů, že?
A taky, aby se co nejvíce z nich postupně zapojovalo do A-týmu, případně jiných mančaftů mužského hokeje. To by měl být hlavní smysl výchovy mládeže. Hraje se pod tlakem sestupu, pro nás trenéry i hráče je to někdy náročné na hlavu. Je to ale dobře, soutěž je pořád otevřená, je o co hrát. Kluci se pod tlakem musí naučit žít a hrát. Pak už pod ním budou pořád.
Do A-týmu už letos nakoukli Jakub Čechmánek, Adam Burian či Lukáš Chludil. Šimon Frömel dokonce vstřelil tři branky v Chance lize. Jak hodnotíte spolupráci s prvním týmem?
S Rosťou Vlachem a Jurou Juríkem byla velmi dobrá spolupráce. Teď se stejně bavíme s Milošem Říhou. Pokud si trenér vyšší kategorie myslí, že by mu kluci pomohli, tak by za ni měli hrát. Nejlepší by měli dostat čichnout nahoře. Nám také velmi výrazně pomáhají kluci z dorostu, určitě se neztratili. Podali výborné výkony. Jak Martin Vaculík, Adam Klimek, tak Kuba Heš. Sestava je tak pohyblivá. Podle dostupných hráčů ji pak musíte vymyslet a dát dohromady.
Když zmínění kluci naskočí, tak pak jde samozřejmě vidět rozdíl. Měly to tak ale i další týmy jako Pardubice, Hradec nebo Vary. V poslední době si to stáhly dolů a hrály v nejsilnějších sestavách.
Po loňském sestupu s A-týmem Beranů jste se vrátil právě k juniorce. Bylo hned jasné, že vaše kroky budou znovu směřovat k mládeži?
Měl jsem možnost pokračovat v mužském hokeji, odejít do slovenské extraligy. Nabídku jsem ale po krátké úvaze odmítl. Vůči klukům jsem cítil dluh z loňska, kdy to v rámci klubového uspořádání padlo na mě.
Hráčům z juniorky jste tedy chtěl splatit dluh…
U mužů je to samozřejmě krapet něco jiného, tady je však kolikrát více nadšení a ryzosti. Kluci jsou navíc pracovití. Máme spolu dost společných zážitků na ledě i mimo něj. Někdy je to náročné pro ně, někdy pro nás. Většina z nich však podle mě cítí, že jsme na stejné lodi, že se s nimi snažíme zlepšovat a bojovat spolu. Věřím, že nás ještě čeká dost utkání. Jsem tu spokojený.
Od sestupu A-týmu Beranů uběhlo deset měsíců. Vracelo se vám to někdy?
Dlouho jsem s tím v hlavě bojoval. Kluci však mají problémy i v první lize, 60 % mužstva přitom zůstalo stejných. Už se nejde vymlouvat na to, že je to jiný hokej. Buď se prosadíte, nebo neprosadíte. Tři roky se prohrávalo, možná i kvůli tomu se s tím zatím nesrovnali. Je vidět, že loni to byla těžká, možná až nesplnitelná mise. Pokud jste po polovině sezony devátí desátí v Chance lize, tak zachraňovat se proti extraligovým týmům bylo hodně složité.
Poměry v Chance lize znáte velmi dobře, sám jste působil na střídačce Vsetína…
Čekal jsem, že zápasy budou těžké, že to nemusí být procházka růžovým sadem. Klukům jsem však věřil na první druhé místo. Nemyslel jsem si ale, že budou až takové problémy.
Když nad tím člověk přemýšlí, tak jsem se od toho snažil odpoutat. Dalo mi určitý klid, že to asi nebylo jen v nás trenérech, ale hodně v hráčích, týmu. Letos trápení pokračuje. Věci se opakují. Ať jsme tam byli my s Larrym, Rosťa s Jurou nebo teď Miloš s Oldou.
Většina kluků má vždy tisíc výmluv – spoluhráči jsou špatní, trenér netrénuje dobře, je špatná taktika. Posilovny bylo hodně, nebo málo. Problém se pořád se hledá jinde. Málokdo to umí najít v sobě. Můj respekt má například Pavel Kubiš, který je podle mě správný kapitán, věci nazývá správnými jmény. Chyby hledá u sebe. Každý zápas hraje naplno. Mladší by si z něj měli brát příklad a mít srdce jako on. Pak si myslím, že by zlínský hokej neměl problém.
V prosinci bylo od A-týmu Beranů odvoláno duo Vlach, Jurík. Kdyby přišla nabídka, šel byste znovu pomoci?
Člověk by měl být loajální vůči klubu. Už jsem to ale udělal jednou, stejné kluky bych tak opustil znovu. Vůbec bych se necítil dobře. Pokud by nabídka přišla a nebylo to příkazem, tak bych zůstal u juniorky. Nechtěl bych udělat stejnou věc dvakrát po sobě.
17
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
