„Neprožívám to. Neřeším to," tvrdí 37letý Veselý. „Už jsem starý, ale ještě vydržím, protože mě trenér naučil pít plzeňské pivo," bavil přítomné novináře Veselý i nedaleko sedícího kouče Rostislava Vlacha.

Únavu cítíte, když jste říkal, že už stárnete?

To jsem říkal s nadsázkou. Je to nějaká meta, ale pořád se cítím dobře. A i na ledě stíhám a mladším klukům pořád stačím. Takže zatím konec neplánuji.

Musíte pro to dělat něco navíc?

Věnuji se pořád stejným osvědčeným věcem. Každý má své oblíbené věci, které dělá ještě mimo trénink.

Takže v posilovně či v oblasti regenerace?

Na ledě není prostor, takže mimo led. Jde spíš o protahování než třeba jóga sama o sobě. Když cítím, že si musím přidat v regeneraci, tak zajdu do sauny. Tělo vnímám víc, než když jsem byl mladší.

Podepsal jste smlouvu na rok s následnou opcí. Jak dlouho chcete pokračovat?

Ještě to neřeším. Neplánuji daleko dopředu. Ale po sezoně si sedneme a vyhodnotíme si to. Vždycky je to ale podmíněné výkony. Když budou adekvátní smlouvě, dohodneme se. Když ne, budu hledat nové angažmá, nebo skončím.

Často konzultujete hokej s kamarádem Petrem Čajánkem, který na jaře ukončil kariéru. Co vám radí?

To bych nechtěl rozebírat. Bylo to něco kolem přípravných zápasů. Jsou to spíš detaily. Ale bavíme se nejen o hokeji. On byl trenér už jako hráč. Neříká mi nic jiného než dřív, když jsme se potkávali v kabině jako hráči. Jako trenéra si Čáju dokážu představit asi víc než v kancelářské funkci. Nejdřív si musí udělat zkoušky, ale jako trenér by se mohl prosadit. Už když hrával, měl zajímavé metody tréninku. Ale zvládl by obojí.

A vy už máte jasno, co budete dělat po skončení kariéry?

Přemýšlím o tom dennodenně. Když někdo tvrdí, že o tom nepřemýšlí, tak lže. Každý přece musí zvažovat a přemýšlet, co bude dělat dál. Konec může nastat kdykoliv. Nápadů je moc, ale většinou realizace je neúspěšná.

Chtěl byste zůstat u hokeje?

Spíš asi ne. Bavilo by mě sice trénování malých kluků, ale už bych nechtěl trénovat ty starší. A také už bych nechtěl víkendy trávit na zimácích. Spíš by mě lákalo si zkusit dělat něco jiného.

Budete muset po odchodu Čajánka s Leškou měnit hru?

Udělali jsme trochu změny v rozjetí útoku i v přesilovkách. Spíš jde o to, že Lešoun s Čájou si lajnu řídili víceméně sami. Byly to vůdčí typy, dokázali si útok srovnat. Konkrétní věci od trenéra všichni dodržovali, ale oni přesto dokázali přinést něco navíc, co si jednotlivá lajna domluvila mezi sebou. Ale vidím třeba na Holasovi (Petru Holíkovi) a Romanu (Vlachovi), že to začínají brát vážněji než dřív. Zodpovědnost v lajnách přebírají oni.

Hrával jste s Leškou i Čajánkem. Nyní jste ve formaci s Petrem Holíkem. Jaký je centr Petr Holík?

Typově zase jiný. Ale dokážeme si vyhovět. Nechávám ho, ať hru tvoří. Má na to, aby hru tvořil. Spíš se doplňujeme.

Zato pravé křídlo se u vás střídalo. Je ideální varianta s Jiřím Ondráčkem?

Rosťa (Vlach) zkoušel, možná se ještě prostřídáme. Ale s Onderem se mi to zdá nyní nejlepší. Uvidíme, jak dlouho to vydrží.

Nebude vás otravovat ježdění za rozhodčími?

Musím si na to zvyknout. V přípravných zápasech jsem seděl na střídačce a ani mě nenapadlo za nimi jezdit. Musím si na to zvyknout a víc sledovat hru, i když hraje jiná lajna. Jsem zvyklý vydechovat na střídačce, teď si asi budu muset stoupnout, rychleji se vydýchat a sledovat všechno víc, aby mi nic neuniklo. (úsměv)

Říkáte tedy, že Petr Čajánek jezdil častěji?

Já na to nejsem zvyklý, zato Čája to má v sobě. Musím se do toho dostat. Jsem v této funkci dva týdny.

Nemůžou vás soupeři nyní podcenit?

Doufám, že jo. Hlavně chceme dobře odstartovat a udělali jsme pár bodů, dostali se do pohody a nehonili to jako v minulé sezoně. Možná nám může i pomoct, že hrajeme v prvních kolech proti silnějším celkům (Litvínov, Sparta, Třinec – pozn. aut.). Možná se nám proti nim hraje trošku líp než proti těm slabším.

Dlouhodobě se mluví i o opravě zimního stadionu. Jako hráči byste to přivítali, co?

Ano. Ale hlavně fanoušci by si zasloužili, aby se tady něco začalo měnit. Protože prostory jsou pořád stejné. Přitom všude se zimní stadiony průběžně mění. Už by to chtělo vyměnit sedačky, chodby změnit. Ani my nemáme komfort, jako je v nových halách. Ale je to pro nás dostačující.