„Jeho úplně první knížku už mám párkrát přečtenou," přiznal s úsměvem 23letý Jordán, který poslední sezony strávil na farmě týmu NHL Carolina Hurricannes v Charlotte Checkers (AHL).

„Zahrát si s ním v jednom týmu byl jeden z mých snů, když jsem vyrůstal. Byl to první hráč, který udělal větší díru do světa. U většiny kluků to byl hokejista, ke kterému všichni vzhlíželi. Je to velký zážitek, že s ním můžu být v jedné kabině," vykládá borec, který si vyzkoušel v pěti zápasech nejslavnější hokejovou soutěž na světě.

Jenže letos šanci nedostal. Navzdory příslibu. Nakonec naskočil „jen" do 70 zápasů Checkers a vstřelil 4 góly a přidal 21 asistencí. Zlínský rodák ale chtěl víc.

„Sezona pro mě byla hodně frustrující. Bylo to těžké na psychiku. Když jsem podepisoval smlouvu, bylo mi řečeno, že bych měl být šestý nebo sedmý obránce a podle toho, jak se mi povede kemp, mohl bych v prvním týmu zůstat i od začátku. Nakonec to nevyšlo. Jsem proto rád za příležitost, která nyní přišla. Jsem rád, že se na mistrovství světa můžu podívat. Všechno mi to vynahradilo," pochvaluje si Jordán poslední sled událostí, které jej katapultovaly až do konečné nominace na světový šampionát v běloruském Minsku.

S tím prý přitom ani příliš nepočítal. Přesto se k němu nějaké indicie dostaly.¨

„Vědělo se, že je olympijská sezona, takže hodně hráčů z rodinných nebo zdravotních důvodů pozvánky odmítne. Ale že by to mělo dojít až tak daleko, že pojedu na mistrovství světa, jsem nečekal. A nominace mi udělala radost," přiznal upřímně Jordán, který si premiéru v áčku národního týmu odbyl v přípravném zápase proti Švýcarsku (3:1).

Jordán rovněž ocenil způsob, jakým kouč národního týmu Vladimír Růžička oznámil hokejistům svůj verdikt bezprostředně po nedělním zápase s Finskem (1:2 po nájezdech). „Líbilo se mi, že jsme věděli všichni, na čem jsme a mohli jsme se podle toho zařídit. Přišlo mi to i fér vůči hráčům, že to zůstalo v kabině a nikdo se to nemusel dozvídat z novin nebo televize, jak nominace vlastně dopadla," popisuje Michal Jordán, který již třikrát startoval na světovém šampionátu do 20 let.

Ačkoliv toho na svůj věk prošel spoustu, lidský přístup trenéra Růžičky jej příjemně překvapil. „Takového trenéra jsem ještě nezažil. Dokáže zvýšit hlas a zároveň i pochválit. Tohle je pro hráče hodně důležité. Je hlasitý, ale to vás donutí k tomu, abyste podával co nejlepší výkony jak na tréninku, tak i v zápase," vysvětluje.

Jedinou vážnou pochybnost si ze zámoří přivezl o adaptaci na širší evropské kluziště. „Měl jsem z toho strach. V Americe je kluziště o hodně menší. Ale je to o tom hrát pozičněji a vědět, jak se pohybovat. Velký problém mi to zatím nedělá. Přizpůsobil jsem se celkem rychle," libuje si reprezentační za­dák.

Jordán moc dobře tuší, že celé Česko po fiasku na olympijských hrách v Soči dychtí po dalším medailovém úspěchu. „S jinými cíli se tam jet ani nedá. Jsme hokejový národ a medaile se čekají z olympiády i z mistrovství světa. Určitě to hráči v podvědomí mají, že by se mělo na každé velké akci udělat úspěch," přiznal Jordán.

A navíc na hotelovém pokoji bude mít blízkého parťáka, rovněž zlínského odchovance Petra Zámorského, který vystřídal jiného „známého" Tomáše Kudělku. „Se Zámkem jsme probrali drby, které se během roku ve Zlíně roznesly. Všechno mi povykládal. Hodně jsme se zasmáli. Máme k sobě blízko, dokážeme si z toho udělat srandu, ale i se báječně pobavit o hokeji," rozesmál se Jordán.