„Otevřel jsem ho a našel tam několik basketbalových fotek Jordana. Hodně jsme se tomu zasmáli. Odložil jsem ho a řekl jsem, aby jej předali jemu,“ směje se 21letý obránce Michal Jordán. „Přitom hned po otevření jsem se nedíval na fotky, ale nejprve četl dopis, ve kterém stálo: Zdravím vás, pane Jordane. Jsem váš dlouholetý fanoušek. Tak mi to bylo hned nějaké podezřelé,“ culí se mladý bek vloni draftovaný Carolinou Hurricanes, klubem NHL.

Ale se slavnějším jmenovcem do osobního styku ještě nepřišel. „Nikdo nás nepředstavil. Jen jsme ho viděli při předzápasovém fotbálku, kdy kolem párkrát prošel,“ prozrazuje.

Už při zadání jeho jména do internetového vyhledávače vám vyjede spousta odkazů na oba sportovce. Proto mu totožné jméno s legendárním basketbalistou lidé připomínají. „Určitě se s tím setkám častěji, než v juniorských soutěžích. Je to hodně legrační. Prý s námi chtěli dokonce natočit reklamu, ale neprošlo to přes jeho právníky,“ přiznává Jordán. „Byl jsem jen na dvou zápasech, ale nějak mě basketbal nezaujal. Bylo to pro mě spíš na zpestření, když jsem viděl i něco jiného,“ přiznává Michal Jordán, který má reprezentační zkušenosti z juniorských výběrů a dvou zámořských družstev v OHL Windsor Spitfires (2007/08) a Plymouth Whalers (2007/10).

Čekání na šanci

Ačkoliv se po loňském draftu opět přiblížil svému snu zahrát si nejlepší hokejovou soutěž světa – slavnou NHL, stále mu k ní kus cesty chybí. „Je to těžké, protože mám dvoucestný kontrakt a přede mnou je sedm obránců, kteří mají jednocestnou smlouvu. Záleží i na štěstí. Musíte čekat na šanci a pak ji využít. Doufám, že v průběhu této nebo příští sezony si příležitost zasloužím a snad se tam dostanu,“ věří zadák.

Přitom na začátku uplynulé sezony ještě bojoval o místo na farmě organizace Hurricanes v AHL v týmu Charlotte Checkers. „Byl jsem nováček, by to těžké. Začínal jsem na sedmé pozici. Makal jsem a trenér byl se mnou každý den v kontaktu. Pracovali jsme na bruslení a střelbě a říkal, že mám být trpělivý. Šance prý přijde a mám ji využít. Jednoho dne se zranil obránce, druhého vyměnili a začal jsem hrát a v závěru jsem už patřil mezi tři obránce, kteří byli nejvíce vytěžovaní. V posledním zápase jsem už byl na ledě snad nejvíc ze všech,“ popisuje Jordán těžkou bitvu o minuty na ledě.

Stesk po domově? Nikdy! NHL je výzva

Stesk po domově? Úzkost a chuť sbalit své věci a opustit americkou misi, aniž by si splnil svůj sen hrát NHL? „Nikdy! I v prvním juniorském roce v Kanadě jsem moc nehrál, ale nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Říkal jsem si, že chci vydržet až do konce. Buď šanci dostanu a využiji ji, nebo ne. Pak budu vědět, že to byla jen moje chyba. Ani nemám v povaze hned po prvním neúspěchu sbalit se a odejít. Jsem soutěživý typ a rád mám před sebou výzvy,“ tvrdí Jordán, jenž do zámoří odešel v roce 2007.

Zároveň se ale v budoucnu návratu do rodné země nebrání. „Určitě si to dokážu představit, ale kdy a kde to bude, nedokážu odpovědět. Mám ale smlouvu ještě na dva roky a chci se dostat do prvního týmu. Nikdy však nevíte, co se stane,“ nechává si pootevřená vrátka.

Rozmanitost hokejového života poznal jeho největší hokejový kamarád Tomáš Kudělka, který se po šesti letech v zahraničí rozhodl vrátit do extraligy v dresu Vítkovic. „Každý rok spolu trénujeme, ale o jeho angažmá jsme se moc nebavili. Průběžně mě informoval, ale nic víc. Moc mu fandím a budu ho zase sledovat, ale mluvit mu do jeho rozhodnutí není potřeba. Bylo by to nefér,“ myslí si Michal Jordán, který byl na světovém šampionátu osmnáctiletých v roce 2008 vyhlášen nejlepším obráncem.

Právě se svým parťákem rok co rok absolvuje letní přípravu, což mu vyhovuje více než se přidat ke zlínskému extraligovému týmu. „Ještě studuji sportovní gymnázium tady ve Zlíně a nezvládal bych to. Proto si tréninky naplánuji, jak potřebuji podle školy. Takhle mně to vyhovuje,“ objasňuje Jordán, který se do zámoří vydá kolem 8. a 9. září.

Do tašky si rozhodně sbalí i učebnice. „Musím škole poděkovat, protože mi vychází hodně vstříc. Mám individuální plán, posílají mi během roku různá učiva. Když přijedu ve vhodném časovém termínu, uzavřu pololetí,“ popisuje.

Spolehnout se v zámoří může i na návštěvy rodiny z České republiky, které mu rozhodně zpestří pobyt. „Když jsem byl v juniorce, tak až na jeden rok za mnou dvakrát za sezonu přiletěli. Tento rok ale nikdo nevěděl, co bude, ale příští sezonu by už měla přítelkyně přijet na většinu roku a rodina na nějakou krátkou návštěvu,“ těší se Michal Jordán.

Naopak jen přes internet je ve spojení se svými hokejovými parťáky. „Jsem v kontaktu s Kubou Sedláčkem i Lukášem Finsterlem. Psal jsem si i s jinými kluky z juniorky. Ale více méně přes rok jsme nejvíce ve spojení s Tomášem Kudělkou,“ uzavírá Jordán.