„Dostali jsme se do nějakého útlumu, ale hlavně nás všichni přebruslují. Nejezdí nám nohy, jak bychom chtěli. A jestli bychom chtěli hrát vyrovnanou partii, museli bychom se vyrovnat aspoň v tom bruslení," popsal rozpoložení loňského mistrovského týmu čtyřiatřicetiletý odchovanec valašského klubu.

Konkrétní příčiny herní nepohody ale hledal těžko. "Bohužel nevím, čím to je. Buď je to křečovité, nebo to na nás sedlo," poznamenal Žižka, který se do Zlína vrátil v létě z Brna.

Na Zlínu bylo vidět, že se snaží vycházet především ze zajištěné obrany a směrem dopředu si příliš nevěří. „Když to nejde, dělá člověk kroky navíc a ty jsou zbytečné. Je možné, že se pak více nadřeme," přemýšlel zkušený bek.

„Nejsme schopní si udělat tlak do šancí. Možná v přesilovkách, ale to je všechno. Neodrazí se to k nám. Je to teď taková křeč," hlesl smutně držitel mistrovského titulu v dresu pražské Slavie z roku 2008.

Největší problémy měli hosté s rychlostí plzeňských hráčů v první třetině, během níž třikrát inkasovali a tuto ztrátu už poté marně doháněli. „V první třetině bylo vidět, že jsme byli o krok dva všude pozadu. To se dneska v hokeji nedá hrát jenom vychytrale… Ale musí se bruslit," dodal zklamaně Žižka. (čtk, dan)