Jenže na začátku listopadu v Olomouci si poranil zadní stehenní sval. „Měl jsem nějaké sebevědomí, teď začínám znovu,“ mrzí 40letého Žižku, který navzdory téměř měsíční pauze stále vede klubovou tabulku střelců mezi obránci.

Jaké máte vyhlídky návratu?

V neděli jsem začal s tréninkem. Už se cítím dobře, noha mě vůbec nepobolívá. Teď už bude jen na mě, kdy se rozhodnu jít do zápasu. Nechci nic uspěchat, ale cítím se dobře. Noha je po zranění v pořádku, nyní jde o to jen trochu potrénovat. Tři týdny jsem nebyl na ledě, musím to dohnat. Může to být klidně už za týden. Uvidíme. Klidně to může být už příští domácí zápas. Když se budu cítit, není důvod návrat oddalovat.

Co se vám vlastně na začátku třetí třetiny zápasu v Olomouci (5:3) na začátku listopadu stalo?

Nebylo to nic zaviněného protihráčem, udělal jsem nešťastný pohyb nohou. Dostala se do pozice, která byla neslučitelná s tím, aby mi sval vydržel. Ruplo na zadním stehenním svalu, našli mi tam prasklinu. Cítil jsem škubnutí, jakoby nějakou křeč. Na nohu jsem se nemohl postavit. Trochu jsem se lekl. Naštěstí to nebylo ve velké míře, zranění bylo spíše lehčího charakteru. Chtělo to tři týdny klid.

To naštve zrovna v době, kdy jste měl vy osobně formu a se čtyřmi góly jste i nyní nejlepší střelec mezi obránci, co?

To je fakt, cítil jsem se dobře. Asi to tak mělo být, člověk už to nevrátí, ale samozřejmě to mrzí. Měl jsem i nějaké sebevědomí, teď začínám znovu. Bylo to smolné zranění, nebylo to ani o tom, že bych se špatně rozcvičil, nebo mi to udělal někdo jiný.

Výsledkově a i herně se zvedáte, i když proti Pardubicím to byl strašně opatrný výkon. Máte stejný dojem?

Nějak si to sedá. Samozřejmě je tam pořád spousta práce. Když jsme se dnes dívali na video z Pardubic, je tam pořád moc věcí, které nemůžeme dělat. Pokud je uděláme s týmy, jako jsou Třinec, nebo Liberec, oni je potrestají. Naštěstí Pardubice nebyly v takové situaci a nemají schopnost zakončení. Musíme se vyvarovat systémových chyb, které by tam z naší strany neměly být. Jinak se zvedáme, dostáváme se do herních věcí, které chceme hrát. Pak je to už o gólech, jestli je dáme. Pokud ano, měli bychom zápas většinou zvládnout. To potvrzují i výsledky. Když jsme dali víc branek, většinou jsme uspěli. V pátek nás čeká Litvínov, což je také důležitý zápas s týmem okolo nás. Je potřeba dát víc branek, abychom se s nimi moc netahali o jednu, dvě branky. Pak jsou zápasy nervózní jako v Pardubicích a hra není dobrá pro diváka.

Vnímáte to takhle i vy z hlediště?

Takhle to nehodnotím. Spíš se dívám na věci, které normální fanoušek nevidí. Zajímají mě spíš systémové věci, kterých je tam ještě dost špatných. Na druhou stranu už tam vidím i hodně dobrých věci, které chceme hrát a pořád si je připomínáme. Od nich se musíme odrazit. Věřím, že si to postupně bude sedat. Už si nemůžeme dovolit udělat šňůru šesti, sedmi porážek. Už musíme hrát pořád dobře a pravidelně sbírat body. Klidně i po jednom, ale musejí v tabulce naskakovat, abychom si udělali klidné Vánoce. Nesmíme si dovolit nějakou další herní krizi. Tohle už snad máme za sebou.