Dalo by se říci, že v pětadvaceti letech byl Karel Rachůnek na vrcholu své kariéry. Měl za sebou více než čtvrt tisícovky zápasů v NHL v různých týmech, prosadil se, byť na krátko, i v ruské Superlize, přesto čekal na výraznější šanci na světovém šampionátu.

Blízko k němu měl v roce 2004, kdy měl za sebou dobrou sezonu v Ottawě i v New York Rangers. O to víc se těšil, když se do poslední chvíle objevoval v návrzích nominace na domácí šampionát. Když jej nakonec trenér Lener na šampionát nevzal, musel vstřebávat velké zklamání. I to pro něj však byla zkušenost, která jej určitě posílila.

„Kája si tehdy za mořem musel narychlo vyřešit všechny záležitosti týkající se jeho přesunu z Ottawy do New Yorku. Se startem na šampionátu počítal, a tak ho mrzelo, že se nakonec do nominace nedostal," připomíná neuskutečněnou reprezentační premiéru otec Karel Rachůnek.

Opravdového startu na světovém šampionátu se dočkal v roce 2010 a stálo to za to. Do nominace se dostal možná i proto, že řada tehdejších top hráčů zasílala kouči Růžičkovi jednu omluvenku za druhou. Karel ale na ni ani na chvíli nepomyslel i přesto, že doma čekal k Matýskovi druhý přírůstek do rodiny. Šampionát i přes řadu krizových chvil se nakonec stal vítězstvím českého ducha, kterému Karel výraznou měrou napomohl.

„Karel byl vynikající obránce, ale také vynikající kluk. Do reprezentace se dostal sice později, což se někdy stává. Někdo jde do ní brzy a pak se v ní už neobjeví, a Karel, když se do nároďáku dostal, tak tam odváděl velice výbornou práci. Pro nás to byl stabilní hráč reprezentačního kádru," potvrzuje významnou roli Karla Rachůnka trenér mistrů světa z roku 2010 Vladimír Růžička a přidává svoji nejvýraznější vzpomínku.

„Člověk vzpomíná vždycky na to nejlepší a to byla chvíle, kdy dal Kája gól Švédům na mistrovství světa v Německu. Na to nezapomene nikdo. Vzpomínáme na něj ale hlavně jako na kamaráda a super kluka," vyzdvihuje Rachůnkovy lidské kvality Růžička.

Tehdy byl Karel na vrcholu štěstí. Dosáhl týmového úspěchu a štěstí jej potkalo i doma v rodině.

Nebylo tedy divu, že pro příští světový šampionát se stal nepostradatelnou součástí národního týmu, který jel na Slovensko obhajovat zlato.

„Na Káju vzpomínám ve dvou rovinách. V té lidské byl velice slušný, inteligentní kluk, se kterým se dalo komunikovat o hokeji i o životě. Byl přátelský, na ledě zase nesmlouvavý a poctivý v tréninku, což mu přineslo výbornou kondici. Uměl si najet a měl výbornou střelu, což ukázal i v Rusku, kde vyhrál bodování KHL mezi obránci. Byl oporou národního týmu a já jej řadím mezi čtyři nejlepší beky v zemi. Byl to ale především hráč, který byl lidský a hodně platný při utváření kolektivu. Ten kluk mi pořád chybí," posteskne si současný kouč národního týmu Alois Hadamczik.

Chybí také Petru Vampolovi, který s Karlem bydlel při reprezentačních srazech na pokoji.

„Karlík byl výborný hokejista, to věděl každý. Uměl dát přihrávku, vystřelit. On ale v první řadě myslel na tým. Prostě u Karlíka jsem viděl jen samá pozitiva. Jen jedno mu nezapomenu, jak mě jednou v Rusku sestřelil před bránou," snaží se úsměvem vyhnat smutek ze svého hlasu Petr Vampola, který přidává ještě jednu mimohokejovou příhodu, kterou spolu s Karlem Rachůnkem zažil a která jej možná charakterizuje nejlépe.

„Jednou jsme vyšli po večeři na Václavák a Karel vykoupil všechny stánky s opékanými buřty. Stálo ho to snad dvacet tisíc. Mám před očima, jak jeho obrovská postava nosí po Václaváku přepravku s buřty a rozdává je bezdomovcům… Karel měl prostě velké a silné srdce."

Rozesmáté srdce si vybavuje i současný kouč reprezentace.

„Byl věčně usměvavý. Na střídačce kluky pořád povzbuzoval, poklepával po hokejkách… Vzpomínám si, jak vysklil s Arťuchinem plexisklo, což je ta milejší vzpomínka. Vzpomínám si ale také, jak byl na něj faul, kdy mu Rusové rozbili hlavu… Mrzí mě, že jsem nestihl povolat všechny kluky Rachůnkovy do jedné reprezentace. Vloni to tak vypadalo, ale Rusové Karla v únoru nesmyslně blokli," vyčítá ruské straně, že pokazila splnění snu Rachůnků zahrát si všichni tři bratři v jedné pětce, Alois Hadamczik.

Sen se otci i bratrům vyplní až v pátek 9. listopadu. Když bude vhazovat otec Rachůnek úvodní buly, bude stát v centru útoku Kájův syn Matýsek a na křídlech bude mít své strýce Ivana a Tomáše. Matýskův táta mu z nebe určitě povede hokejku a bude se radovat spolu s ním…

Další pokračování najdete v zítřejším vydání vašeho Deníku.

Chcete vyhrát vstupenky na benefiční utkání hokejistů Zlína s Jaroslavlí?

Zapojte se do vědomostní soutěže věnované Karlu Rachůnkovi, která od pondělí 29. října probíhá na webových stránkách Deníku. Připraveno pro vás máme 20 volných vstupenek.