Návrat hokejového brankáře Libora Kašíka do Zlína rezonuje snad celým krajským městem i na sociálních sítích. Mnozí mu nemůžou odpustit, když po odchodu z Chabarovsku zamířil do Komety Brno, i pozápasovou emotivní děkovačku z prosincového vzájemného zápasu, jiní jej vítají s otevřenou náručí. Nikoho však nenechá v klidu.

„Přece kdyby Kašík občas nevymyslel nějakou blbost, co bychom řešili,“ ptal se s úsměvem po prvním včerejším tréninku během rozhovoru se zlínskými médii Kašík, který už dnes na ledě pražské Sparty oblékne žlutomodrý dres s číslem 39.

Co byste dělal, kdyby vám někdo před měsícem řekl, že budete ve zlínské kabině a opět hráčem Beranů?

Vůbec nic. Už jsem několikrát říkal, že v hokeji je všechno možné. Hokejový život je rozmanitý. Člověk je měsíc na jednom místě a druhý zase jinde. Třeba pomalu v Číně. Je to nahoru a dolů. Záleží, aby to fungovalo. Aby to všem sedlo a byla mezi lidmi vzájemná chemie. Aby vše do se zapadalo. Pokud byla potřeba změna, tak byla na místě.

Někdo mluví o kotrmelcích, ve vašem případě to ale bylo skoro salto. Byl pro vás šok, že jste se tak brzy vrátil do Zlína?

Ani ne. Vůbec. Pro mě to žádný šok nebyl. Šok pro mě byl, když mi v Chabarovsku oznámili, že se mnou nepočítají a že mě tam už nepotřebují. Popravdě musím říct, že mě to nejvíc hokejově bolelo, protože jsem tomu v Rusku obětoval hodně. Neměl jsem žádné volno, pořád jsem trénoval. Fyzicky i psychicky jsem na tom byl skvěle. Pak nade mnou zničehonic po třech zápasech zlomili hůl. Přitom do Chabarovsku i celé KHL jsem se těšil. Chtěl jsem si to zkusit.

Byla podmínka Zlína v případě vašeho návratu, abyste podepsal dlouhodobý kontrakt?

Úplně do toho nevidím, ale z dlouhodobého hlediska zase nemusí klub řešit gólmana. Pokud bude vše klapat, jak má, doufám, že to bude pro klub výhodné.

Teď se zdá, že už vás po těchto veletočích nemůže v kariéře nic překvapit. Nebo se pletu?

Nemohu říct, že bych byl nějaký zlomený. Bral jsem to jako neúspěch. Na druhé straně když se nad tím člověk zamyslí, tak tam mohou být jiné věci, jiné kolotoče. Takový je hokejový život. Nemohu třeba říct, že bych se do KHL nikdy nevrátil. Jenom mě to posílilo. Beru to s pokorou. Budu dál makat. Neudělal jsem špatné rozhodnutí, když jsem se vrátil do české extraligy. Každý člověk, který dostal tuto nabídku, by se rozhodl stejně jako já. Za ten měsíc a několik zápasů se v Brně změnila situace. Tak to v životě funguje. Domluvili jsme se, že půjdu zpátky do Zlína. Všechny kluky tady samozřejmě znám. Cítím se tady doma.

Souhlasíte tedy s rčením, že co tě nezabije, to tě posílí? Jak se časté stěhování a změny týmů projevily na vaší psychice?

Nad tím jsem ani nijak zvlášť nepřemýšlel. Nebyl jsem daleko od Zlína. Byl jsem velmi rychle sbalený. Přestěhoval jsem se za dvě tři hodiny.

Asi pro vás bylo příjemnější vracet se do známého prostředí, ne?

Je to příjemnější a taky jednodušší. Nemusím poznávat další lidi a zvykat si na nové prostředí. Ve Zlíně vím, jak to chodí a co se ode mě očekává.

Jak vás přivítali spoluhráči?

S kluky se znám tak dlouho. Bylo to, jako kdybych přišel před půl rokem na trénink. Jenom jsem všechny pozdravil. To bylo celé. S kluky se známe tak dlouho, že to nebylo něco výjimečného z jejich strany.

Při tréninku dělali vaši spoluhráči cvičení velmi pečlivě a každý branku z nájezdu velmi hlasitě až emotivně slavil. Co jste na to říkal?

Někteří kluci vždycky byli rádi, když mi na tréninku dali jeden nebo dva góly. Když jsem si pokaždé spočítal, kolik branek jsem dostal, právě proto z toho měli takovou radost. Protože jich pokaždé moc nebylo.

Dokážete říct, jakou máte nyní formu?

K tomu bych se nechtěl vůbec vyjadřovat. To je věc, která se nedá ani moc hodnotit. V letošní sezoně jsem toho moc neodchytal.

Může vám pomoct při návratu kouč gólmanů Richard Hrazdíra?

Já spoléhám jenom na Ríšu. Vždycky mi pomáhal v tom, abych byl co nejlépe připravený. Ríša má kuchařku Richarda Hrazdíry a myslím, že se dá i někde koupit. Pro gólmany je úplně nejlepší. Dá tam trošku pepře, posolí to, pocukruje to a můžeme jít na to. (směje se)

Už tušíte, zda nastoupíte už v pátek proti pražské Spartě?

Nevím. Musím se připravit, uklidnit se a jít na led s čistou hlavou. Chci klukům pomoct co nejvíc. Věřím tomu, že kluci zase pomůžou mně. Že to bude skvělé spojení, které nám přinese nějaké body.

Podle trenéra Svobody chytat budete. Je velký rozdíl mezi důvěrou, kterou jste zažil v Chabarovsku, v Kometě Brno a ve Zlíně?

(přemýšlí) Ano.

Příjemný pocit, ne?

Lépe se vám hraje, když vám trenér důvěřuje, věří a nasazuje vás, než se na vás všelijak dívá. A zvažuje, jestli vás tam má poslat, nebo ne. Pak je snazší splatit důvěru, to pak chytáte skvěle. Než když vám nedůvěřuje a nevíte, co s vámi bude.

Zvykal jste si na tenhle jiný přístup během posledních dvou angažmá?

Člověk si tohle buduje vždycky. Ani tady jsem to neměl od začátku zadarmo, důvěru si člověk musí budovat pořád a hlavně si ji udržovat. A když ji dostane, měl by ji splácet s tím, že ji nedostal pro nic za nic.

Jasně, ale ve Zlíně v posledních sezonách se i přes nevydařený zápas opět čekalo, že budete chytat. Stejně jako bývalý trenér Vlach i současný kouč Svoboda vás několikrát podrželi a ukázali, že máte jejich důvěru. V předchozích angažmá to tak nebylo?

Jde o to, že si každý gólman vybojuje důvěru jen tím, že chytá skvěle. Každý trenér i hráč ví, že nemůžete odehrát sto dvacet zápasů v kuse v plné formě. Přijdou i slabší zápasy. Jde o to, jak často slabší utkání máte a s jakou sinusoidou formy chytáte a jak si ji srovnáte, aby byl průměr parádní.

Nyní budete mít obrovskou motivaci do Chabarovsku i do Komety ukázat, že se dost spletli a pořád patříte mezi špičkové české brankáře. Cítíte to stejně?

Takhle nad tím nepřemýšlím. Nechci a ani nemusím nikomu nic dokazovat a přemotivovat se. Spíš chci pomoct týmu a do brány jít s co největší pokorou. A pak týmovou prací, jak to tady vždycky bylo, získat co nejvíc bodů.

Když jsme se bavili po prosincovém zápase s Kometou, nebyla atmosféra úplně ideální. Fanoušci po vás křičeli. Co od nich čekáte tentokrát?

Aspoň je sranda a máme se o čem bavit. Přece kdyby Kašík občas nevymyslel nějakou blbost, co bychom řešili? To tak někdy je. Člověk to musí brát pozitivně a s nadhledem. Určitě se na lidi nezlobím, co na mě pořvávali. Někteří chodí na stadion s tím, že mají obrovskou radost si na někoho zařvat. Neberu to ale nějak hnusně, dělám si z toho legraci. Každý klub má nějaké jádro fanoušků, nějaké ultras, kteří za klub bojují. A to je správné. Jsem rád, že do mě jeli…

Takže z přijetí nemáte obavy?

Nevím, co mám čekat. Nepřemýšlím nad tím. Vím, čím mě přijmou. Není to o slovech, ale o tom, co budu předvádět na ledě.

V Kometě jste zažil Erata s Plekancem, kteří jsou přirozenými lídry. Odkoukal jste od nich, jak se připravují a chovají během zápasu?

Samozřejmě, odkoukal jsem postoj v bráně, jak drží ruku. (směje se) Ale vážně, sem tam jsem na Plekyho pokukoval, protože to je momentálně výkonnostně odskočený hráč přede všemi. Tím, co odehrál, svými zkušenostmi. Každý hráč postupuje svou kariérou, každý k tomu přistupuje trochu jinak. Nikdy není správná cesta pro všechny. Každý má tu svou, kterou si musí najít každý sám. Když něco nefunguje, je na každém, aby něco změnil.

Budete mít opět své tradiční číslo 39?

Snad ho tady nikdo nemá. Měl bych ho mít. Když jsem byl s Chabarovskem v Bratislavě, přijelo tam spousta zlínských fanoušků s dresem Libora Kašíka a číslem 39. Moc mě to potěšilo. Malé děti měly radost, že mě vidí. Zahřálo mě to u srdce. Nechci jim kazit radost, že bych měl jiné číslo. Chtěl bych, aby měli radost, jako jsem měl já, když jsem dresy s mým jménem a číslem na nich viděl.

Očima kouče
„Změna byla konsenzus vedení a nás trenérů. Věříme, že to mužstvu pomůže. Šok to nebyl, ale bylo to rychlé. Samozřejmě se vědělo, jak se situace i kolem Libora vyvíjí. Brali jsme to tak, že tento krok bude pro nás přínosný. Věříme, že chytat nezapomněl a rozpomene se na loňskou sezonu a bude mít dobré výsledky. Na Spartě začne Libor.“
Hlavní trenér PSG Berani Zlín Robert Svoboda