Přitom okolí mu nevydařený úvod sezony prý občas už dalo, lidově řečeno, sežrat.

„Jsou to ti samí lidé, kteří mě tady na jaře opěvovali a nosili na rukou," přiznal v rozhovoru pro Deník Kašík, který už 17 dnů čeká na to, až naskočí do zápasu. Extraligové reflektory na něj zamířily naposledy 28. listopadu v Třinci při porážce 2:6.

Už jste někdy dřív podobnou pauzu zažil?

Ne. Vždy jsem chytal. Kdybych měl nad tím přemýšlet, dostal bych se do nějakého zbytečného tlaku. Neřeším to. Ještě nic nekončí, sezona dál pokračuje. Nedaří se nám jako celému týmu. Proto i já musím počkat na nějakou situaci a příležitost. Trénuji dál naplno, dávám tomu hodně. Ani z toho už nejsem špatný. Spíš mě štve, na jaké příčce v tabulce se momentálně nacházíme. Když ale budeme hrát jako zápasy před Spartou, bojovností se dostaneme nahoru a můžeme se prát třeba i o play off. V hlavě to mám srovnané, špatný z toho, že teď nechytám, nejsem.

Opravdu?

Moc to neprožívám. Nebo myslím si, že ne. Ale někdy se v sobě nevyznáte úplně na sto procent. Snažím se být v pohodě. To, že trénuji naplno, mi dodává potřebný klid.

Jak vaši současnou pozici vnímají spoluhráči. Podporují vás, nebo je jim v konečném důsledku jedno, kdo za nimi zrovna stojí?

Nemají mě proč uklidňovat. Taková je prostě situace. Gólmani se točí všude ve světě. Jelikož se nedaří celému týmu, musíte něco změnit. A měnili se tedy hráči v útoku i v obraně. A došlo i na nás gólmany. Točit se to musí, protože teď je tady něco špatně. Pozice v tabulce není ideální.

Kdo vás v těchto těžkých časech, kdy se nedaří, nejvíc podrží?

Snažím se to brát tak, že mám jen slabší chvilku. Vždy mě podrží určitě rodina. Prožívají to se mnou mamka s taťkou a ségry. Rodina vás podrží kdykoliv, ať už v hokejovém, nebo obyčejném životě.

Najdou se ale ve vašem okolí i tací, kteří vám dají pořádně, lidově řečeno, sežrat, že na jaře jste slavil titul a nyní nechytáte ani první ligu?

I ti se našli. Nějaké esemesky mi přišly. Ale myslím, že to jsou zrovna lidé, kteří hokeji moc nerozumí. Jsou to ti samí lidé, kteří mě tady na jaře opěvovali a nosili mě na rukou. Teď jim chybí nějaká pokora. Ale je to jen pár výjimek. I takoví se najdou.

Aspoň jste si roztřídil opravdové kamarády a známé, ne?

Už dlouho mám pár opravdových kamarádů. Málokoho si víc připustím k tělu. Právě ti přátelé totiž, i když se daří nebo ne, jsou pořád se mnou. A bavíme se pořád stejně. Děláme si srandu, že jsem cedník. Bereme to ale z legrace. Ne jako ti, kteří si to opravdu myslí a jsou škodolibí.

Když se nyní nad tím zpětně zamyslíte, vybavíte si moment, který jste vyhodnotil špatně, nebo jste přesvědčený o tom, že jde jen o špatnou shodu náhod?

Když se nedaří, vždycky můžete udělat něco jinak a lépe. Ale já jsem hned začal ještě víc trénovat. Chtěl jsem mít i tuto sezonu skvělou. Možná spekuluji a nemusí to být pravda, ale možná v nás všech bylo po titulu určité uspokojení. Poctivou dřinou se ale můžeme zase vrátit zpátky. Musím jen zůstat v klidu, což zatím jsem. Nebo se o to snažím. Někdy to tak bývá, že po hodech přichází půst.

Nevyčítáte si ani to, že jste po titulu byl až příliš sebevědomý?

To ani ne. Takhle bych to nebral. Spíš mě mrzí, že jsem byl půlku letní přípravy zraněný. Nevím, čím jiným by to mohlo být. Přípravné zápasy jsem odchytal celkem slušně. Od začátku se na nás všichni chtěli vytáhnout, možná jsme nebyli dostatečně připravení ani na změnu pravidel. Ale snažím se hledat světlo na konci tunelu a myslím, že to letos dopadne ještě dobře.

Ani nemáte zprávy, kdy byste mohl naskočit v Třebíči?

Tam jsem byl na výpomoc. Odchytal jsem tam čtyři zápasy, třikrát jsme vyhráli. Líbilo se mi tam, hrají skvěle, ale asi tam pravidelně nastupovat nebudu. Točí se tam víc gólmanů. Nejde ani o to, že by o mě nebyl zájem, ale záleží na situaci ve Zlíně.

Jste známý svými motivačními hesly na hokejkách. Kterou ze tří „bojovat", „pokora", „dřít" nyní používáte?

Už tam nemám napsané nic. Letos jsem už vyčerpal úplně všechno. Nápis pokora mám pouze na masce a toho se snažím držet.

S trenérem Vlachem jste se o vaší situaci bavili?

I kdybychom se bavili, určitě nic neřeknu. (Úsměv.)

A s trenérem brankářů Richardem Hrazdirou to řešíte?

S ním se bavím úplně o všem.

A s kolegou a konkurentem Tomášem Štůralou?

S ním ne. Ale přeju mu, ať se daří. Situace v týmu není ideální, musí se dařit oběma.