„Sám nás zachránil,“ glosoval už v pátek po výhře proti Chomutovu 4:3 na nájezdy kouč Martin Hamrlík výkon 24leté brankářské jedničky Libora Kašíka. „Jeho forma graduje,“ všiml si i hokejový expert České televize Milan Antoš po nedělní prohře 0:3 v Olomouci.

Libore, vidíte ještě šanci na play-off?
Pořád je to hratelné. Plzeň má v posledním utkání těžkého soupeře Spartu. My když uhrajeme oba zápasy za šest bodů, je to reálné. Ale to už jsou jen předpoklady. Nemáme to už jen ve svých rukou, ale záleží i na soupeřích. Uvidíme.

Čtěte také: Největší šanci na postup má nyní Plzeň, tuší kapitán Veselý

Takže si i připouštíte, že by to nemuselo vyjít?
Takhle nepřemýšlím. Jdu do zápasu s tím, že budu chytat co nejlépe. A uvidí se, jak to dopadne.

Je tedy alespoň pozitivní, že jste po špatném začátku, následné změně trenérů alespoň zachránili sezonu?
Nevím, jestli jsme zachránění, nebo je tam ještě nějaká teorie hrát baráž. Ale nyní jsem rád za velký náskok na poslední dva týmy a nehrálo by se aspoň o záchranu. Ale pořád se můžeme dívat nahoru. Budeme se o to nyní rvát.

Říkáte, že se o postup ještě porvete, ale v posledních dvou zápasech proti Chomutovu (4:3 sn) i Olomouci (0:3) jste vypadali unaveně. Soupeři působili hladovějším dojmem. Máte pro to vysvětlení?
Nevím, těžko říct. Jsou různé faktory. Hrálo se v Olomouci, kde je skvělá atmosféra. Asi je hnali fanoušci.

Nemáte pocit, že dochází síly?
Mně určitě ne.

A spoluhráčům?
To je otázka na kluky, ne na mě. Já neposoudím, jak se cítí.

Ale předpokládám, že se o tom bavíte…
To ano. Ale i kdybych věděl, jak se cítí, tak to neřeknu.

Dokážete si představit, jak by vypadaly zápasy play-out, které nyní akutně hrozí?
Kdyby byl větší rozdíl, než je devatenáct bodů, dokážu si reálně představit, jak by to vypadalo. (pousměje se) Byl by to nic moc hokej.

Zřejmě by se do takových zápasů hledala těžko motivace a chuť, co?
Ano, ale jen kdyby tam byl výrazný bodový rozdíl. Pak by hrály naplno jen týmy chystající se na baráž. Pokud bude ještě o co hrát, půjde se na krev z obou stran. To je ale ještě předčasné, jsou před námi ještě dva zápasy a pořád máme nějakou možnost.

Třeba o víkendu ve fotbalovém zápase Slovácka proti Bohemians 1905, kdy hráč Koné po srážce dvou spoluhráčů Bohemky vytahoval brankáři Berkovcovi jazyk a zachránil mu život. Neříkáte si v těchto chvílích, že je hokej jen sport, ve kterém hrajete sice o velké peníze a body, ale zároveň když nejde o zdraví, tak o co jde?
Pro mě je hokej život… Aspoň já to tak beru. Žít bez hokeje si neumím představit. Hokej pro mě znamená hodně. Video z té srážky jsem viděl. Také jsem od pár doktorů slyšel, kteří jsou tohoto znalí, že stačí zaklonit hlavu. Poměrně to sami lékaři odlehčují. Ale je to sport, ve kterém se může stát cokoliv. Dokonce se vám něco podobného může stát i na chodníku. Je to život, ve kterém se stávají i špatné věci. Ale dobře to tentokrát dopadlo.

Co na to říkáte? V hokeji jste viděl něco podobného?
V hokeji jsem u gólmanů viděl mnohem horší situace. Je nepříjemné se na to dívat, ale takhle člověk nemůže přemýšlet. To už jsou ale velké náhody. Třeba když vyletí nůž od brusle vysoko, až vám to něco rozsekne. To se vám ale může stát i v obyčejném životě. Takový je sport i život.

Platnou smlouvu máte ještě na následující sezonu, přesto nemáte po tomto ročníku chuť změnit prostředí?
To bych utekl. A to Libor nedělá. Takže Libor bude bojovat dál ve Zlíně.

Takže jste rozhodnutý zůstat…
Musela by přijít nějaká pěkná nabídka ze zahraničí. Jinak bych neodešel. Aspoň zatím.

A máte nějakou nabídku?
No, nemám. (úsměv) A i kdybych měl, tak to zatím neřeknu. (smích)

Jak daleko máte nyní do reprezentace?
Asi hodně daleko. (smích) Cítím se, jako bych byl pod Mount Everestem a stojím na začátku. Asi takhle daleko to mám do nároďáku. Já bych jel hned, ale záleží, co si myslí trenéři.

Když to nyní trochu odlehčím, nemáte problém se se svým divokým účesem nasadit brankářskou masku?
Zrovna dnes jsem byl u kadeřníka a nechal jsem se ostříhat. Ale jen o půl centimetru. Nikdy jsem s tím problém neměl. Spíš jsem měl potíže s maskou jako takovou. Trochu jsem si ji stáhl a upravil, aby mi držela lépe na hlavě.

Jak často chodíte ke kadeřníkovi?
Často. Jednou za tři týdny. Ale ono to není moc vidět. Chodím si tam popovídat. Střídám je, mám jich víc. (směje se)