Prozraďte – jak vážný byl zájem Pardubic? Měl jste blízko přestupu?

Stále to je těžká otázka – může vypadat, že tam jste jednou nohou a pořád jste danému angažmá daleko. Ani tak sám tedy nevím, jak to vlastně celé bylo blízko. V jednu chvíli to vypadalo, že bych možná i přestoupil. Poté jsme se ale bavili s trenérem, něco jsme si k tomu řekli. Čas plynul a úplně to vyšumělo. Neměl jsem chuť ani důvod někam jít.

Co při sezení s panem trenérem zaznělo?

Hlavním tématem byly důvody, ke kterým jsem přicházel postupně a o kterých jsem přemýšlel delší dobu. V danou dobu jsme navíc měli hodně zraněných útočníků, ve Zlíně jsem měl stále platnou smlouvu. Za takové situace se mi odcházet nechtělo. Vše jsem si musel nechat projít hlavou.

Byl o vás zájem ještě někde jinde?

Největší zájem byl ze strany Pardubic. Zajímal se o mě také ještě jeden tým, který je už ale zbytečný jmenovat. Dopadlo to tímto způsobem. Oddechl jsem si.

Nakonec jste prodloužil smlouvu ve Zlíně. Kdy přišlo první oslovení od klubu?

Bylo to rychlé. Řešilo se to poslední dva týdny před podpisem smlouvy.

Co bylo hlavním motivem podpisu nového dlouhodobého kontraktu?

Každého hráče z týmu láká vzít na sebe zodpovědnost a něco tady změnit. Zároveň nás bude čekat rekonstrukce stadionu – těšíme se na to jak hráči, tak i fanoušci. Rekonstrukce má být tak velká, že to tady téměř bude vypadat jako nová hala. (s úsměvem) Je to skutečně velké lákadlo.

Za další doufám, že naši odchovanci, kteří momentálně působí jinde v extralize, se postupem let vrátí. Když jsme byli mladší, tak jsme si říkali, že se tady zase sejdeme a budeme hrát o nejvyšší příčky. Velkou roli v rozhodování hrála také rodina. Když se vše dalo dohromady, nebylo co řešit.

Zmiňoval jste rekonstrukci Zimního stadionu Luďka Čajky. Neodrazuje vás, že celou sezonu můžete domácí zápasy odehrát na cizím kluzišti?

Je to nutné zlo, ale pro dobrou věc. Bude nás pohánět nová hala. Věřím, že nás budou jezdit podporovat také naši fanoušci, kteří nám udělají domácí atmosféru. Toho bych se nebál.

Předcházející smlouva měla vypršet po vašich 31. narozeninách. Znamená to, že po prodloužení nového kontraktu ve Zlíně hodláte ukončit kariéru?

Nabízí se to, samozřejmě se tomu nebráním. Chcete být úspěšní, vyhrávat. Kdybych nevěřil, tak bych tady nepodepsal. Doufám, že v dalších letech se zvedneme.

V minulosti jste krátce působil v zahraniční. Nelákalo vás znovu odejít ven?

Vnímám to tak, že cesta do zahraničí vždy vede přes reprezentaci, do které se ze Zlína v posledních letech tolik nejezdilo. Je však pro mě motivace být lepší a dostat pozvánku, čímž by se potenciálně otevřely dveře do zahraničí. Ve Zlíně mám výborné podmínky od trenérů až po další lidi, kteří odvádí výborné výkony. Je pouze na mě, abych to dokázal zužitkovat.

Cestu do zahraničí tedy neuzavíráte?

Momentálně to není aktuální – nikdy však nevíte, co může přijít. Známe to z příběhů, kdy někdo si něco maloval a za měsíc vše bylo jinak. Určitě nad tím nyní nepřemýšlím, bylo by to pro mě příjemné překvapení. V klubu máme práci – příští sezona bude těžká. Budeme chtít hrát lépe.

Momentálně se na led vinou zranění nedostanete. Co se vám na začátku ledna přesně přihodilo?

V zápase proti Liberec mě jeden z hráčů soupeře narazil na mantinel – neletěl jsem přímo na něj, ale z boku. Vletěl jsem tam ramenem a krkem. Rozhodující bylo, že o daném hráči v jsem v danou chvíli nevěděl.

Jak dlouho máte být mimo hru? Asistent trenéra Martin Hamrlík uvedl, že byste tento týden měl naskočit na led…

Pomalu začínám chodit na led, ale jen kondičně, vůbec zatím nedržím hokejku v ruce. Jde o to, abych měl nějaký zápřah, nemusel jezdit na kole a nevypadl z praxe.

Mimo led cvičím samotné rameno, podstupuji rehabilitace, dávám si léčebné kůry. Na zápasy to ale ještě není – uvidíme, zda to stihnu ještě do repre pauzy. Pokud ne, tak po ní už bych měl připravený.